Za Miroslavem Pavlíkem

Ještě v minulém čísle Tišnovských novin jsme čtenáře seznamovali s oceněním, které převzal letošního 9. července v souvislosti s vydáním svého Literárního slovníku Od Veveří k Pernštejnu. Když ovšem tato informace vyšla, nebyl už jeho autor Miroslav Pavlík mezi námi. Po výrazném zhoršení zdravotního stavu, které ho potkalo brzy po slavnostním dekorování, zemřel v pondělí 29. srpna 2022.

Narodil se v Tišnově 9. dubna 1940, v roce 1957 absolvoval místní gymnázium a o pět let později brněnskou filozofickou fakultu. Po základní vojenské službě nastoupil jako středoškolský profesor na Střední zdravotnickou školu v Brně na Jaselské ulici a setrval tam až do svého odchodu do penze (1964–2003), z toho posledních třináct let ve funkci ředitele.

Ve známost ovšem vešel především jako výtvarník, organizátor a autor několika literárních publikací. Výtvarné vzdělání si doplnil večerním studiem na Škole uměleckých řemesel v Brně a etabloval se především jako populární autor kresleného humoru, který své výtvory publikoval ve více než 90 novinách a časopisech a v 50 knihách.

V rodném Tišnově nejprve v roce 1970 spoluzaložil měsíčník Naše Tišnovsko (přímý předchůdce Tišnovských novin) a poté v roce 1978 Klub přátel výtvarného umění, pod jehož hlavičkou uspořádal velké množství atraktivních a ceněných výstav. V roce 1997 se s rodinou přestěhoval do Železného, kam přesunul i své organizační počiny a založil zde tradici letních výtvarných výstav. V roce 2013 obdržel za své kulturní aktivity Cenu města Tišnova, o dva roky později získal Cenu obce Železné za kulturní přínos a v roce 2020 byl jmenován čestným občanem obce Železné.
Jmenujme alespoň některé umělce, jejichž výstavami Miroslav Pavlík obohatil kulturní život Tišnova: byli to tvůrci regionální (Petr Bortlík, Karel Formánek, Sonny Halas, Ladislav Kotas, Alois Lukášek, Pavel Mareš, rodina Ranných, František Štěpán, Bedřich Vala), ale také autoři ze vzdálenějších míst republiky (Zdena Fibichová, Miroslav Horníček, Jaroslav Kotas, Josef Liesler, Bohumil Matal, Miloš Nesvadba, Vladimír Renčín,
Jiří Suchý, Ladislav Maria Wagner).

Z literárních prací Miroslava Pavlíka patří k nejvýznamnějším publikace Marie Pavlíková o jeho tetě, čestné občance Tišnova a přední brněnské herečce. O svém příteli a známém herci vydal knížečku Miroslavu Horníčkovi s láskou, obsáhlé monografie věnoval akademickým malířům Františku Štěpánovi a Norbertu Pokornému, výše zmiňované ocenění mu bylo uděleno i za podrobný Slovník výtvarníků Od Veveří k Pernštejnu.

Miroslav Pavlík byl muž ze staré školy, psal zásadně vše ručně – nejen že nepoužíval moderní výdobytky typu počítače, ale nesloužil mu zpravidla ani psací stroj. V posledním dopise, který jsem od něj obdržel letos o prázdninách, už v podstatě tušil svůj osud a víceméně se loučil. „Bylo milé s Vámi spolupracovat,“ napsal mi a v dovětku připsal: „Je to asi můj poslední dopis, ruka vypovídá…“ Bohužel se nemýlil, ve vzpomínkách a prostřednictvím svých prací však bude mezi námi nepochybně i nadále.

Václav Seyfert