Žraloci – Lidožrouti, nebo potřební uklízeči moří?

Žralok! Žralok! Ostrá hřbetní ploutev rozřízne hladinu. Plavci s neskutečnou hrůzou v srdcích a v panice opouštějí vodu, všichni v domnění, že ve vodě je zvíře lačnící po lidské krvi. Na plážích je na několik dní vyhlášen poplach a nikdo nesmí do vody. Jak moc jsou ale žraloci nebezpeční? A jak  nebezpeční jsme mi žralokům? Proč je nutné žraloky zachovat a jak nám mohou pomoci napravit škody, které jsme způsobili na zdraví oceánů? Hned na začátek mohu říci, že žraloci jsou pro přirozené zdraví oceánů nesmírně důležití a nenahraditelní. Jsou to jak lovci, lovící staré a nemocné kusy a  udržující na uzdě třeba velké konzumenty rostlin, tak (v případě menších druhů) kořist jiných mořských predátorů. Žraloci jsou také důležití mrchožrouti.

Realita žraločích útoků
Obraz žraloků jako lidožravých bestií vznikl hlavně z hollywoodského filmu Čelisti. Hororový film o lidožravém žralokovi obletěl celý svět a utvořil kolem žraloků nenávist a strach. Čelisti byly sestaveny na tehdejších nepřesných informacích o žralocích. Některé druhy žraloků sice skutečně napadají a zabíjejí lidi, ale v žádném případě se to neděje systematicky. Útoky jsou často vyvolány tím, že se zvíře cítí ohroženo či je překročeno jeho teritorium. To je příklad útesových žraloků rodu Carcharhinus, kteří jsou silně teritoriální. Útesový žralok před útokem plave nápadně křečovitě a nahrbeně. Tímto chováním říká něco jako: vypadni! tohle je moje území. Když tato hrozba není brána vážně, často následuje útok. Jiné útoky jsou vyvolány tím, že žralok je obtěžován, chytán a podobně. K opravdu nebezpečným útokům žraloků na lidi dochází, když si paryba splete plovoucího člověka se svou přirozenou kořistí. Takto jsou v ohrožení zejména surfaři, kteří mají zdola podobnou siluetu jako lachtan či mořská želva. Žralok však napadeného většinou pustí dříve, než dojde ke smrtelnému zranění, protože žralokům je lidská chuť cizí. Ročně se odehraje 50 až 100 žraločích útoků na lidi, z toho 5 až 10 útoků smrtelných. Podle těchto čísel to jistě nejsou ti lidožrouti, za které je často považujeme. Čtyři nejnebezpečnější druhy žraloků jsou: žralok bílý, žralok tygří, žralok bělavý, žralok dlouhoploutvý.

Jak žraloky ohrožujeme
Jak bylo výše uvedeno, žraloci skutečně pár lidí ročně zabijí. Mnohem děsivější je to ale obráceně. Lidé ročně vyvraždí cíleně kolem 100 milionů žraloků. Toto černé číslo je ve skutečnosti mnohem vyšší, protože valná část úlovků je ilegálních. V případech, kdy je zvíře chyceno omylem, nejsou navíc úlovky nahlášeny vůbec. Při bezohledném lovu ryb či krevet se chytí vše živé a to je pak vyházeno jako odpad. Protože žraloci dlouho pohlavně dospívají a mají málo mláďat, není možné je lovit průmyslově ve větším množství, aniž by to mělo fatální následky na rozdíl od ryb kostnatých. Je navíc dokázáno, že skoro všichni rybáři lovící cíleně žraloky loví nepřiměřené množství. Způsoby lovu žraloků často nejsou vůbec vybíravé, jeden je dokonce tak nehumánní, že tomu jen stěží lze uvěřit. Finning je lov žraloků pouze pro ploutve, žralokovi jsou ploutve uřezány často za živa a paryba je v nesmírných mukách hozena do vody jako odpad.

Rovněž se žraločími zuby a čelistmi se dá velmi dobře obchodovat, proto jsou často prodávány jako suvenýry. Žraloci přicházejí o život také kvůli protižraločím sítím, které malé riziko napadení žralokem sníží na nulu. To si ale vyžaduje stovky životů žraloků, rejnoků, ryb, mořských savců, mořských želv a mořských ptáků. Tato hrozba se ale naštěstí pomalu rozpouští díky moderním technologiím, které žraloky odpuzují. Dalším  ohrožením jsou plasty v oceánech, v současnosti asi největší hrozba pro oceány. Plasty jsou nyní všude a denně zabíjejí. Neunikne jim téměř žádné zvíře, které nyní plave v moři. Živočichové je můžou spolknout nebo se zamotat do zahozených vlasců a sítí. Jak můžeme žralokům pomoci

Kdo chce žralokům a jiným mořským tvorům pomoci, měl by snižovat svou osobní spotřebu mořských plodů a ryb. Ryby jsou jednak většinou loveny příliš a za druhé tím nemáte na rukou krev pouze lovených ryb, ale i žraloků, želv, delfínů atd. Na dovolené v žádném případě nekupujte žraločí zuby a čelisti. Jedinou výjimkou jsou zuby fosilní, tedy zuby pravěkých žraloků. Snižovat svou osobní spotřebu plastů také není zase až tak těžké. Stačí při nákupu používat vlastní nákupní tašku a v současné neklidné době látkovou roušku místo jednorázové. Na dovolené také můžete sbírat plasty na plážích. Existují rovněž organizace, které se zabývají praktickou ochranou žraloků přímo v terénu. Jako např. Sea Shepherd, které lze finančně podpořit.

Šimon Kostřica, ZŠ ZaHRAda

Autor je žák tišnovské ZŠ ZaHRAda, která se věnuje ve svém vzdělávacím programu environmentálním tématům překračujícím regionální rámec. Příspěvek je zařazen v sekci Vzdělávání jako studentská práce.