Pátečníci se neztratili

Komu Google nahrazuje Boha

V době pandemie jaksi přebývá čas a ten se dá využít i četbou. Letos jsem přelouskal pěknou řadu knih, které  na mne už léta věrně čekaly. A k tomu přibývají knihy nové. Třeba reminiscence Jaroslava Hubeného Pátečníci ze ztracené varty. V loňském roce ji vydalo tišnovské nakladatelství Sursum a já se teprve z ní dozvěděl o sérii přednášek a besed na faře ve Svratouchu u Pivoňků v letech 1981–1987.

Svratouch byl v těch časech zajímavou obcí. Na faře pobýval i zpěvák a kytarista Bohdan Mikulášek (nazpíval nejen Běž domů, Ivane), níže pod farou uzdravoval Jindřich Paseka zástupy nemocných ve své kotelně, jezdil sem režisér Petr Oslzlý i faráři Rejchrt, Kocáb, Šimsa, ale i Msgre. Jan Peňáz, Milan Badal, Vojta Zik- mund, bratři Pfannovi… Jiří Šimsa naznal, že přednášky měly o to větší cenu, že tehdy nebylo na rozdíl od dnešních možností nic dostupného.

Že to věřící neměli za komunistů lehké, to jsem poznal na vlastní kůži. Situaci vystihla pronásledovaná filozofka Božena Komárková (1903–1997), která v roce 1983 na oslavách v Proseči pronesla: „Nikomu by nepřišlo na mysl, že ještě za našeho života se dočkáme návratu předtoleranční epochy s neuvěřitelnou zásadou ‚čí země, toho náboženství‘ a že bude nadiktován povinný světonázor.“

Kromě ateistického útlaku přetrvávala řevnivost mezi katolíky a evangelíky, kterou  krásně  vystihují  události  ze Svratecka. Katolíci chodili do kostela ze Svratouchu do Svratky a evangelíci naopak. Kterých bylo zrovna více, ti šli po silnici, druzí příkopem. Na evangelických pohřbech nesměla hrát kapela, to by zavánělo katolictvím. Tohle naštěstí odeznělo a na faře ve Svratouchu se scházeli nejen evangelíci, ale i katolíci a disidenti. A takřka celá 80. léta jim přednášeli odborníci, kteří díky režimu nesměli oficiálně, ale znali, věděli, uměli. A zájemci je dychtivě poslouchali.

Do Svratouchu takhle přijížděli filozof Jan Sokol, farář Alfréd Kocáb, spisovatel Ivan Klíma a další osobnosti z evangelických i katolických břehů: Milan Balabán, Miroslav Heryán, Josef Zvěřina, Jan Zeno Dus, Jakub S. Trojan či tehdy nejmladší přednášející Václav Malý.

Autor knihy ocenil krásnou češtinu přednášejících: „Těm, kterým Google nahrazuje Boha, Facebook Ježíše, YouTube evangelium a e-mail epištoly, snad aspoň ocení nadčasovou působivost.“

Kniha přináší medailónky přednášejících, úryvky z jejich vystoupení a jako bonus i citáty z jejich pozdějších děl. Nechybějí fotografie mnohých účastníků a také vzpomínky pamětníků. Nejdůležitější je však hloubka myšlenek, které na Vysočině zaznívaly před nějakými 35 lety, a které dodnes neztratily platnost.

Hynek Jurman, Redakčně kráceno