Již třetí rok za sebou vyhlašujeme od 1. června soutěže…
Poučení z koronavirového období
Letos v lednu onemocněly v Česku statisíce lidí „na chřipku“. Po několika dnech se uzdravili. Těch byly statisíce. Tisíce jiných, trpících dalšími chorobami (onemocnění plic, pokročilé nádory, vysoký věk…), kteří chřipkou rovněž onemocněli, zemřeli. Normální života běh, řeklo by se.
Vtom se objeví koronavirus, covid-19. A vše je jinak. Protože se chová jinak. Nese patrně známky umělého zásahu do své struktury. Inkubační doba je delší, na površích přežívá déle, u těch, kteří se z něj uzdravili, protilátky postupně mizí. Navíc se vylučuje z těla napadeného pacienta i stolicí. Chová se tento kousek RNA (ribonukleová kyselina) zkrátka „divně“.
Stejně divně se ale chová značná část společnosti. Najednou zjistíme, že naprosto nefunguje civilní ochrana. Žádné strategické zásoby ochranných pomůcek. Naříkají i někteří lékaři, kteří ale ze zákona mají těchto věcí mít ve svých ordinacích určité zásoby – a někteří nemají. Všude slyšíme nářek a kňučení: státe, pomoz. Nejvíce je snad slyšet ty křiklouny, kteří ještě nedávno na vedení státu plivali na náměstích.
Ukazuje se i opozice. V okamžiku ohrožení, místo aby vylévali vodu z lodi, do které teče, vrtají další díry.
Slavná EU nehnula prstem. Nejdříve nás okřikovali, že děláme přehnaná opatření, aby nás následně kritizovali, že je chceme uvolnit příliš brzy. Státy EU si vzájemně kradou zaplacené a nakoupené ochranné pomůcky.
Uvědomujeme si, že při zavřených hranicích bychom dlouho nepřežili. 60–70 % veškerých potravin dovážíme (před 30 lety jsme více než polovinu zemědělské produkce vyváželi). Nevyrábíme skoro žádné léky a řadu dalších důležitých komodit. Jsme zjevně nesoběstační.
Nejen my, ale skoro celý svět je závislý na výrobě v Číně a v jihovýchodní Asii. A to jen proto, že odešel zdravý rozum mocných a převážila touha po mamonu, nekonečnému navyšování zisků a konzumu.
V období zvláštního režimu máme nyní dost času se zamyslet nad řadou věcí. Nelze zefektivnit a zeštíhlet přebujelý státní aparát? Nelze najít mechanismus, jak VŠEM umožnit pracovat a značně tím omezit sociální výdaje? Vždyť i Ford a Baťa umožňovali pracovat jakýmkoli invalidům. Nelze konečně zakázat fungování „neziskových“ organizací, financovaných ze zahraničí? A zprůhlednit hospodaření neziskovek českých? Třeba by se ukázalo, že většinu získaných prostředků spotřebují na svůj provoz včetně platů.
Nejsem ekonom. Ale domnívám se, že zisky firem působících na našem území by měly být daněny v Česku. A rázem by přibyly stovky miliard do státního rozpočtu.
Souhlasím s bojem proti světové nákaze. Trochu se ale bojím, že tento zápas může být zneužit. Hrozí například likvidace možnosti placení v hotovosti, hrozí ještě důkladnější sledování lidí mobily, platebními kartami a navigacemi ještě více než dosud.
Zbyrokratizovaný a přeidealizovaný socialismus se zhroutil. Sobecký a nelidský kapitalismus dostává obrovské trhliny. V éře po koronaviru je šance ke změně. Žít lidsky, skromně, s pochopením pro potřeby druhých. S respektem ke stáří, zkušenostem, vědění, autoritám. Skutečným autoritám.
Tomáš Skřička
Další článek: Letní ART CAMPY 2020
Předchozí článek: Šmejdi opět v akci a s novými praktikami