Posuzování bezpečnosti stromů

Existence dřevin má pro životní prostředí sídel nesmírně pozitivní význam a je v podstatě nenahraditelná. Při urbanizaci přirozených ekosystémů však vzniklo kvalitativně odlišné prostředí, které představuje pro většinu stromů zhoršené životní podmínky. Je to způsobeno nejen změnou klimatu oproti přirozenému prostředí a znečištěním ovzduší, ale především zhoršenými vlastnostmi půd. Chybí zde přirozeně se rozkládající humusová vrstva, půdy jsou prostorově velmi heterogenní, utužené, se špatnými možnostmi provzdušnění, vsakováním vody, kontaminované a se značně sníženou hladinou spodní vody.
Nejčastější příčinou znečištění půdy je zimní údržba komunikací posypem solí. Při zasolení dochází ke zvýšení pH, vyplavování Ca2+, K+, Mg2+,  rozpadu půdní struktury, zvýšení osmotické hodnoty půdního roztoku atd.
Hlavní příčinou odumírání nebo předčasného kácení stromů ve městech je však stavební činnost. Stavební práce i ve velké vzdálenosti od stromu mohou změnit výšku hladiny spodní vody. Každá změna vodního režimu půdy může pro strom znamenat vznik závažných poškození, protože jeho kořeny jsou přizpůsobeny podmínkám stávajícím a nejsou schopny s dostatečnou rychlostí reagovat na poměry nové.
Při stavebních pracích dochází často také ke zhutnění půdy stavebními stroji. Poškození často způsobují i navážky v kořenové zóně, které redukují výměnu plynů v níže ležících vrstvách. Půda je složená z rozmanitých částic různé velikosti, které bývají zaplněné vzduchem a vodou. Stlačením půdy v prokořeněném prostoru dochází k ucpání a stlačení hrubých kapilár. Tím je porušena výměna plynů, redukuje se obsah kyslíku v půdě, což ovlivňuje činnost kořenů, biologická aktivita stromu silně klesá a může dojít až k odumření stromu udušením. Jako nejcitlivější jsou uváděny buky, odolnější jsou vrby a olše.
Kromě tlaku na zmenšování životního prostoru, zejména kořenového, dřeviny oslabené následkem zhoršených ekologických podmínek obtížně vzdorují tlaku biotických škodlivých činitelů (patogenů), které jsou v přírodě často pouze sekundárními škůdci a zdravé stromy příliš neohrožují. Patří mezi ně různí živočišní škůdci, houby, bakterie a viry. Mnohá poškození stromů mohou způsobit i vandalové nebo neodborné zásahy. Důsledkem je chřadnutí stromů, odumírání před dosažením přirozeného stáří, a tedy i ohrožení bezpečnosti okolí. Podle studie Úřadu ochrany rostlin v Berlíně bývá průměrně dosahované stáří stromů v městském prostředí až třikrát nižší než v přirozeném prostředí.
Podle § 7 zákona č. 114/l992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou všechny stromy a keře rostoucí mimo les chráněny před zničením či poškozováním. Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování, je povinností vlastníků.
Odpovědnost za škodu způsobenou pádem stromu nebo jeho části vyplývá z obecné právní úpravy odpovědnosti vlastníka za škody, které vzniknou jiné osobě v důsledku špatného stavu jeho věci. Je snadno průkazná, ale podle stavu mnohých stromů je až neuvěřitelné, jaká rizika jsou ochotni jejich vlastníci nést, zřejmě z neznalosti věci.
Ochrana majetkových poměrů a důraz na bezpečnost v okolí stromů vedou k nutnosti kvalifikovaného posuzování jejich provozní bezpečnosti, které je ve vyspělém světě naprosto nezbytné již dlouhá léta. Část metod je založena na vizuálním posuzování, část přesahuje do oblasti využívání výpočetní techniky a přístrojů nebo jde o jejich kombinace. Jedná se o komplexní přístupy k hodnocení stavu stromů, které se snaží pomocí matematických a empirických modelů odhalit rozsah defektů a odhadnout chování konkrétního stromu při určitém typu namáhání.
Funkčnost dřevin a jejich porostů závisí zejména na jejich umístění a prostorovém uspořádání v území, druhové a věkové skladbě, výškové struktuře, kvalitě i množství. Tyto funkce lze rozčlenit na funkce biologické, meliorační, asanační, kulturní, estetické, naučné, rekreační a produkční. Stromy tvořící tzv. doprovodnou zeleň měst a obcí mohou splňovat všechny tyto funkce a jsou na ně kladeny ještě další požadavky oproti stromům ve volné nebo lesní krajině. V mnoha městech naší republiky je nedostatek ploch veřejné zeleně, které nejen esteticky zpříjemňují prostředí a plní významnou sociálně-zdravotní funkci, ale slouží i jako útočiště mnoha druhům živočichů a rostlin. Proto je nezbytně nutné zeleň chránit a snažit se zajistit, aby nedocházelo k její devastaci.
Význam stromů v sídlech bývá často podceňován, což vede k jejich postupnému vytěsňování. Někdy však také přeceňován, což vede k neopodstatněným sporům o povolení kácení dožívajících a rizikových stromů. Je třeba si uvědomit, že strom je živý organismus, podléhající biologickým zákonitostem a jako každý živý organismus musí i on jednou odumřít. Je proto nezbytné stromy nejen průběžně kontrolovat a ošetřovat, ale ty, které odumírají a jsou nebezpečné pro své okolí, i kácet. Odstranit je však nutné i stromy, které jsou nevhodné z hlediska pěstebního nebo taxonomického, například pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), trnovník akát (Robinia pseudoacacia) apod.
Proto je zapotřebí průběžně vysazovat stromy nové. Nejlépe naše původní, stanovištně vhodné dřeviny, a to na místa, která jim umožňují  dlouhodobou existenci. Významnou část zeleně v sídlech tvoří stromy v soukromých zahradách, a proto svým dílem ke zlepšení životního prostředí obce může přispět i každý jejich vlastník.

Hynek Šmerda