Rekonstrukce sokolovny

Stánek TJ Sokol Tišnov vyhlíží svou (staro)novou tvář

Svědkové slávy své doby
Sokolovny patří k architektuře českých měst stejně neodmyslitelně, jako zdobí náměstí renesanční radnice a městská panoramata kostelní věže. Jsou
svědky do té doby nebývalého vzmachu spolkového života druhé poloviny 19. století, který umožnila proměna politického a společenského života po roce 1848. I když je hlavní náplní čerstvě ustavené České obce sokolské tělesná výchova nejširší veřejnosti, slouží její sokolovny vedle sportovních i kulturním akcím (plesy, koncerty, ochotnické divadlo), a tělocvičny jsou doplňovány o další prostory. Společenský účel tak vtiskuje sokolovnám tvář kulturních stánků a architektura hlavních prostor nezřídka získává podobu spíše divadel a veřejných foyer, než jaký vzhled bychom dnes čekali u sportovních hal.

Danajské dary v současnosti
Navrácení sokolského majetku zabaveného komunistickým režimem zpět do rukou jednot po roce 1990 postavilo řadu TJ včetně té tišnovské před dilema „pochmurného dědictví“. Leckterá sokolovna je totiž dnes příslovečnou „koulí na noze“ a vlastnictví obřích secesních budov s nemalými provozními náklady fungování jednot komplikuje a ztěžuje. Nemluvě o ne příliš vyhovujících historicky podmíněných prostorách a vybavení budov, kdy společenské sály a zázemí sokoloven využívají převážně jiné subjekty než sokolové sami. Čtyřicet let podrobení sokolského hnutí pod státní ČSTV také zanechalo na podobě a stavu sokoloven své. Buď byly desítky let využívány bez nutné údržby, anebo v nich došlo k zásahům, jež dnes hodnotíme jako spíše destruktivní. Na rozcestí tak stojí nyní i osudy tišnovské sokolovny, která se již roky potýká s potřebou nutných oprav, nevyhovující a zastaralou infrastrukturou, a požadavky na nutnou modernizaci potřebnou pro ekonomičtější a bezpečnější provoz. Na scénu tak vystupuje otázka
smyslu provozování stávajících prostor pro samotnou sokolskou jednotu. A s tím spojená otázka, z kterých kapes by měla či mohla proudit investiční podpora budoucí proměny staré sokolovny v moderní kulturní prostor.

Staronová vize sokolovny
Nad plány na rekonstrukci tišnovské sokolovny se scházíme se starostkou Tělovýchovné jednoty Sokol Tišnov Helenou Žižlavskou, architektkou Lucií Pohankovou a projektantem Vladimírem Dokládalem.
„Nová sokolovna by měla vypadat jako ta stará zbudovaná v roce 1926. To byl ostatně i obsah dotační podpory pro projektovou dokumentaci ,Oprava historické budovy TJ Sokol Tišnov‘, kterou jsme obdrželi od Jihomoravského kraje,“ vysvětluje paní starostka Žižlavská. „Máme tedy záměr
provést očištění architektury budovy od doplňků a zásahů provedených při některých úpravách v 70. letech minulého století, kdy byla sokolovna v užívání Českým svazem tělesné výchovy,“ pokračuje. „Na naší budově se mnoho historických prvků nezachovalo, ale chtěli bychom se pokusit především obnovit vstupní obloukový portál, který tedy paní architektka zapracovala do návrhu. A vracíme se i k tomu, jak kdysi vypadal sál.“
„Za základ architektonického návrhu projektu rekonstrukce sokolovny jsem si tedy vzala vizuální podobu budovy, jak ji známe z fotografie z roku 1930, která vznikla po opravě sokolovny po požáru,“ potvrzuje architektka Lucie Pohanková východisko, jímž se se nechala vést při zpracování projektové dokumentace. Prohlídku rekonstrukčních návrhů a projektových výkresů tedy začínáme u venkovního vzhledu stavby. Té v současnosti dominuje oplechované nadstřešení hlavního vchodu a poněkud neprakticky do boku orientované schodiště. „Tyto prvky byly vybudovány v 70. letech
minulého století, jsou poplatné své době a poměrně zchátralé, a protože necitlivě zasahují do vzhledu sokolovny, počítáme v projektu s jejich odstraněním. Na historické fotografii je patrné průčelí s podloubím, kde jsou obloukové klenby. Ty budou obnoveny, čímž dojde k prosvětlení vstupu. Opětovné rozšíření dispozice schodiště i do čelního směru před vchodem umožní, aby byla budova využívána moderním multifunkčním způsobem, včetně daleko větší možnosti úniku z objektu, který moderní bezpečnostní pravidla vyžadují,“ dostáváme vysvětlení.
„Prvek, který ovšem na vzhledu budovy zachováme, je zábradlí terasy v 1. patře. Jak je vidět z historické fotografie, původní terasa měla zděné sloupy, ty byly v minulosti nahrazeny ocelovým zábradlím. Z hlediska nižší ekonomické náročnosti i zachování průniku světla do sálu ale máme v plánu toto řešení zachovat namísto opětovného vyzdívání sloupků.“ Terasa je dnes sice nevyužívaná, v budoucnu by ovšem mohla alespoň částečně sloužit jako venkovní zahrádka nového projektovaného baru Elektrorozvodna, která vznikne v 1. patře modernizací prostoru hlavní rozvodny elektrické energie a přilehlých prostor balkónu hlavního sálu včetně terasy. Ta bude kromě přeizolování doplněna pochozím roštem z PVC desek a vybavena venkovním kavárenským nábytkem.
„Vnější úprava vzhledu sokolovny počítá i s revitalizací zeleně na pozemku v sousedství budovy směrem do Riegrovy ulice, kde by vznikla zóna s novou výsadbou listnatých stromů umožňujících lepší průnik světla v zimních měsících, vodním prvkem a několika lavičkami,“ uzavírá paní architektka prohlídku první části projektu.

Labyrintem interiéru
„Rozsáhlý interiér sokolovny je spletitým rébusem, při jehož řešení se budou jednotlivé stavební etapy překrývat,“ zmiňuje Vladimír Dokládal z role zastřešujícího projektanta úkoly, které čekají na budoucí stavebníky. „Přičemž nikdy nevíme, jaká překvapení a kostlivci na nás budou vypadávat z jednotlivých rožků. V rámci stavebnětechnického průzkumu jsme sice prošťárali každý kout, ale u historické budovy, ve které od opravy v roce 1930 probíhaly různé zásahy a úpravy v době války, během správy ČSTV a zejména při výstavbě sportovní haly a restaurace, nikdy nemáme jistotu předem,“ dodává. Příkladem může být objev zapomenuté nezaústěné odpadní trubky pod podlahou šaten, ze které dlouhodobě odtékala voda ze sprch do zeminy pod tělocvičnou a způsobovala nevysvětlitelné vlhnutí zdí, jak po chvíli zmiňuje paní starostka Žižlavská. Celkově však stavební průzkum neodhalil žádné statické vady, což je alespoň jedna z těch dobrých zpráv k současnému stavu sokolovny.
Tou horší je ovšem stav inženýrských sítí. Výměna elektrických rozvodů v budově v 70. letech bohužel v duchu používaných materiálů své doby  nahradila všechny dosavadní měděné hliníkovými. Ty v současnosti už nesplňují kritéria bezpečnosti, a proto bude nutné opět všechny rozvody nahradit měděnými. S tím souvisí alespoň jedna progresivní úprava již zmíněné elektrorozvodny, kde budou masivní rozvaděče nahrazeny daleko menšími. „V budově bude provedeno osazení kompletně nové vzduchotechniky. Zásah čeká i systém vytápění, kdy budou vyměněny stávající plynové kotle za nové, zachovány budou jen částečně rozvody a stará článková tělesa. Části rozvodů k radiátorům nevyhovují požadavkům, protože po odstranění obkladů budou jejich trubky viditelné, a tak se z hlediska estetiky jeví jako vhodnější je zasekat do zdí. Dojde k menším úpravám členění jednotlivých větví vytápění a rozvodů, a velký sál bude vytápěn také novou vzduchotechnikou,“ doplňuje plány paní architektka
Pohanková. „Masívní výměna elektrorozvodů se bude týkat celé budovy, proto ji nebude možné provádět po etapách jako jiné dílčí stavební úpravy. Pokud k tomuto kroku přistoupíme, využijeme k tomu např. letní měsíce prázdnin, kdy jsou interiéry nevyužívány, což je doba, za kterou je možné takovou výměnu stihnout, aby co nejméně zasáhla do běžného provozu,“ vysvětluje pan projektant Dokládal otázku možných omezení spojených s průběhem rekonstrukce interiérů.

Hlavní etapy se týkají sálů
„Základním kamenem úpravy interiéru sálu jsou akustické obklady a akustické podhledy. Protože sál je využíván jako multifunkční, vyžaduje dobré akustické podmínky jak pro mluvené slovo, tak i pro zpěv,“ popisuje návrh obnovy interiérových prostor autorka návrhu. Stávající dřevěné obložení také neplní kritéria požární odolnosti, takže půjde všechno pryč.
Z hlavního sálu vedou do velkého přísálí momentálně průchody s rovným nadpražím. Jak však ukázal průzkum, jedná se o zazděné oblouky, do nichž byla v minulosti vložena dřevěná futra, aby bylo možno prostory oddělit. Nyní se počítá u oblouků s obnovením, přičemž pro možnost oddělení přísálí bude zvoleno elegantnější řešení optické umístěním záclony nebo závěsu. Lehkost a prosvětlení sálu budou uplatněny i pro obnovu foyer a šatny před vstupem do sálu.
„Dosud nerozhodnutá debata se vede okolo zachování nebo odstranění hlavního lustru v sále,“ uvádí s úsměvem paní architektka sporný moment rekonstrukce. „Lustr byl vyrobený na míru v 70. letech minulého století a je to poměrně rozměrné zařízení, které se náročným a objemným mechanismem vytahuje do půdního prostoru kvůli údržbě. Odstraněním tohoto mechanismu by se získal v půdě poměrně velký prostor, který by byl využitelný pro budoucí vestavbu. Lustr je nicméně vnímán, jako že sem patří, proto máme zpracovány dvě studie – pro zachování a pro
nahrazení pěti kulovými světly.“
Samostatnou kapitolou rekonstrukce sálu je i jeviště, které musí být řešeno jako požárně oddělený prostor. Ocelová opona je zde již z 30. let minulého století. „To už je navíc pro nás záležitost dost odborná, na což nám chybí i samotné profesní znalosti,“ poukazuje paní starostka na úskalí spojená s rekonstrukcí.
Daleko jasnější je představa o obnově loutkového sálu. Jde o velmi multifunkční prostor. Nejenže se zde cvičí, ale bude možné zde dělat i různé přednášky. To předpokládá nový podhled s vloženým osvětlením, vestavěným dataprojektorem a plátnem a zatemňovacími roletami v oknech, čímž sál získá charakter přednáškové místnosti a bude ho možno užívat samostatně.

Bavit se o datu, kdy se kopne…
„… můžeme vždycky, když máme zajištěno financování,“ říká paní starostka Žižlavská. „Rekonstrukce je rozplánována do několika částí, které je možné řešit samostatně. Jako první krok máme vypracovaný projekt na rekonstrukci WC u restaurace. Tam bychom chtěli začít už letos. A máme přislíbenu částku dotace z rozpočtu města a budeme žádat o podporu i na Jihomoravském kraji.“
„Jádro každé budovy jsou záchody,“ říká s úsměvem paní architektka Pohanková na dotaz, jaký je očekávaný postup jednotlivých etap. „Potom by se upravovalo foyer a mezitím všechny sítě, což by zasáhlo celý objekt.“ „Ze stavebního hlediska se bude dělat nejprve loutkový sál a potom teprve
velký sál,“ doplňuje pan projektant Dokládal. Vše samozřejmě záleží na finančních možnostech. „S malou částkou se nepustíme do velké etapy.“  Poslední se zřejmě dočká úpravy vnější fasáda sokolovny.
Celková hodnota realizace je odhadována na 20 mil. Kč. „U dotací je klíčové být připraven a mít projektovou dokumentaci, což máme,“ zdůrazňuje paní starostka. „Důležité pro nás ovšem je i aktivní partnerství města Tišnova, protože mnohé dotační tituly jsou podmíněné zapojením veřejného
sektoru do realizací.“
A časový horizont? „Máme jednu výroční motivaci a tou je rok 2025–2026, kdy uplyne 100 let od dokončení současné podoby sokolovny,“ zakončuje paní starostka. Přejme Tělovýchovné jednotě Sokol Tišnov, aby se jí její záměry s podporou a ku prospěchu nás všech dařily.

Vladimír Vecheta