Trénujeme své smysly

„Když Stvořitel učinil jídlo člověku podmínkou života, vyzval jej k němu chutí a odměnil rozkoší.“ Autorem tohoto výroku je Jean Anthelme Brillat-Savarin (1755–1826), francouzský politik a právník, ovšem v kruzích gurmánských a labužnických se stal známým (a nesmrtelným) knihou Physiologie du goût neboli Fyziologie chuti, která byla vydána v roce 1825. V českém překladu vyšla poprvé v roce 1927 a následně se dočkala dalších
vydání (též pod názvem O labužnictví).
Ve chvílích, kdy člověk jídlem pouze nezahání akutní, fyziologický pocit hladu a pitím nutkavou žízeň, je vybírání, posuzování, degustování a  ochutnávání všeho, co pozřeme, jednou z příjemných lidských činností. O následném hodnocení nemluvě. Jak jsme na tom ovšem s citlivostí
smyslového vnímání, jeho přesností a schopností pojmenovat, zapamatovat a vyhodnotit? Zde se bohužel pokrok promítl do určité pohodlnosti dnešních dnů. V drtivé většině případů jsme přesvědčeni, že ze zakoupeného jídla, chráněného přísnými hygienickými předpisy, dobou spotřeby a trvanlivosti se neotrávíme a že voda a další balené nápoje jsou ošetřeny natolik, aby nám z nich nehrozila žádná vážná nemoc. Bez výraznějšího a detailnějšího zkoumání se tedy bezpečně pustíme do jídla. Naše chuťové a čichové smysly se ale tak logicky stávají lenošnějšími, méně vnímavými. Ne, že bychom nezachytili, že s jídlem či pitím je něco v nepořádku, ale nemáme potřebu se výrazněji soustředit na to, co zrovna jíme či pijeme. V drtivé většině případů, a díky mnohdy náročným, zaneprázdněným a hektickým dnům, s konzumací spojíme obvykle nějakou další činnost – četbu,  sledování TV, zpráv na mobilním telefonu či důležité jednání. V těchto případech se jídlo stává jen jakousi hmotou, kterou do sebe vpravujeme
jen proto, abychom zahnali hlad a doplnili energetickou zásobu.
Mnohdy se na degustacích po přivonění a pozření doušku vína setkávám s následujícím: „Já tam cítím něco… Počkej… Co to je? Já to znám…“ Ano, většinou tam „něco“ cítit je. Když po chvilce trápení a váhání napovím či navrhnu, ozve se: „No jasně! Ano, je to tam!“ Toto odhalení je pak někdy vystřídáno konstatováním: „No jo, já na to nemám vlohy, nemám na to talent. Já to tam nepoznám.“ Tato sebekritika ale není vždy tak úplně namístě. V drtivé většině případů se jedná o důsledek tzv. zanedbaných smyslů. Představme si všech pět smyslů – zrak, sluch, hmat, čich a chuť. O kterých si myslíte, že je máte nejlépe vyvinuty? Logicky ty, které používáte nejvíce, v drtivé většině zrak a sluch. Přes den takřka bez přestání neustále na něco koukáme, něco pozorujeme. Od samého rána též posloucháme různé vjemy, muziku, mluvíme s někým atd. Ale kdy používáme chuť? Jen když jíme nebo pijeme (zlomek času oproti použití zraku). A kdy čich? Jen když nás něco vyloženě „práskne přes nos“ nebo potřebujeme něco zkontrolovat (zlomek času oproti sluchu). Chuť a čich jsou oproti jiným zanedbané. Je to jako se svaly – když se netrénují, ochabují.
Cvičit a zdokonalovat své smysly má dvojí cíl: jednak zlepšovat jejich práh citlivosti a schopnosti rozpoznat jednotlivé nuance a jednak schopnost vyvodit přesnější závěr na základě zhodnocení celkové kompozice jednotlivých obsažených složek. Jak ale na to? Není zapotřebí žádný sofistikovaný
tréninkový plán jako v posilovně. Je to prosté – jen je více používejme. Při přípravě jídla např. ovoňte všechny používané suroviny a soustředěně si je spojte s jejich názvem. Jinými slovy, spojte vjem s pojmem. Po přidání přivoňte znovu k pokrmu. Pokud je před vás servírováno již hotové jídlo, zkuste se nejprve pár sekund vždy věnovat jeho vonným složkám a zkuste jednotlivé nuance pojmenovat (opět zkusit spojit vjem s pojmem). Čich ale nemusíte trénovat jen u jídla. Zkuste si dle vůně zapamatovat místo, kde se nacházíte, kudy obvykle chodíte, kde se pohybujete. Ideálním učebním
prostředím je pak jarní rozkvetlá louka, zahrada plná plodů či les – hotové učebnice!
To stejné s chutí. Rozptylujte se u jídla pouze pokrmem samotným. Zkuste rozpoznat jednotlivé přísady a říct si, zda je tam cítíte výrazně, akorát či naopak vůbec. Pojmenujte si je. Máte-li příležitost rautu či pestré hotelové snídaně, ochutnejte – nikoliv zkonzumujte – toho co nejvíce. Věnujte vždy prvních pár soust na pojmenování, zhodnocení a zapamatování.
A proč tyto smysly trénovat? Je spousta důvodů, proč tuto smyslovou stránku nenechat uvadat a pilně ji zdokonalovat. Za všechny si na závěr opět vypůjčím Brillat-Savarina: „Zálibu v jídle shledáváme v každém věku, u všech stavů, ve všech zemích i dobách; může se připojit ke všem ostatním rozkoším a zbývá poslední, která nás odškodňuje za ztrátu ostatních.“
Přeji vám tedy neomylný čich a vytříbenou chuť!

Michal Kadlec