Tišnov má nové držitele cen města a čestného občanství

U příležitosti Dne vzniku samostatného československého státu byli v obřadní síni tišnovské radnice vyznamenáni čtyři lidé. Starosta Jiří Dospíšil předal v pondělí 28. října jedno čestné občanství a tři Ceny města.

Slavnostní akt začal v jedenáct hodin, v úvodu zazněla česká státní hymna v podání Marie Kučerové, učitelky Základní umělecké školy Tišnov. Starosta Jiří Dospíšil pak ve svém projevu připomněl, že předávaná ocenění jsou výrazem hluboké úcty k osobnostem, které se zasloužily o rozvoj a propagaci města. „Naše město je bohaté na občany, kteří se neptají, co může město udělat pro mě, ale kladou si otázku, co já mohu udělat pro své město. Důkazem toho je každoročně množství navržených osobností, ze kterých zastupitelstvo vybírá ty nejvýznamnější, kteří se zapsali do historie našeho města. Tento úkol plníme rádi, uvědomujeme si jeho důležitost. Všem, kteří letos podali návrhy na ocenění, patří poděkování,“ řekl tišnovský starosta s tím, že přestože životní příběhy letos nominovaných byly rozličné, jsou pro nás příkladem a inspirací.

„Je jisté, že ke svému životu a ke své práci přistupovali jako k poslání. Nežili a nepracovali jen pro sebe, ale zasvětili vlastní životy ve prospěch společnosti nás všech. Naší cenou jim chceme ukázat, jak hluboce si jich za to vážíme. Je to ocenění malé, skromné, ale o to s větší úctou udělované,“ dodal Jiří Dospíšil.

Ceny města Tišnova
Všechny vyznamenané postupně představila přítomným v sále Irena Ochrymčuková. První Cena města Tišnova byla in memoriam udělena největšímu malíři Tišnova Norbertu Pokornému ke 150. výročí jeho narození. Oceněn byl za vynikající dlouholetou propagaci města a za mimořádný kulturní přínos, zejména v oblasti výtvarné a v oblasti fotografie regionu. „Byl to vzácný člověk a zanechal po sobě úžasné dílo, které můžeme vidět v Lomnici, jedná se o velký obraz svatého Jana Nepomuckého, který je umístěn v kapli Božího hrobu v kostele  Navštívení Panny Marie na náměstí v Lomnici. V unínské farnosti můžeme jeho obrazy vidět jednak ve farním kostele v Uníně, jedná se o oltářní  obraz svatého Petra a Pavla, kterým je kostel zasvěcen, a také v kapli svatého Cyrila a Metoděje v Rohozci. Zrovna tak se jedná o oltářní obraz těchto slovanských věrozvěstů. Jeho sakrální díla nalezneme ve více než padesáti obcích. Jedná se nejen o oltářní obrazy, ale také další díla například křížové cesty. Protože maloval obrazy převážně se sakrální tematikou, byl minulým režimem záměrně opomíjen,“ napsal ve svém návrhu na udělení Čestného občanství města Tišnova Miroslav Pavlík.

Pamětní list a skleněnou plaketu převzal za vyznamenaného akademického malíře jeho vnuk Norbert Pokorný.

Další cena města putovala Emilii Vallové, a to za mnohaleté příkladné a obětavé působení v oblasti fyzioterapie a za šíření dobrého jména Tišnova. Vyzvednuta byla její bezbřehá empatie, pomoc a vstřícný přístup k pacientům, zejména k dětem. „V okamžiku, kdy jsem pobrala rozum, jsem věděla, že chci pracovat ve zdravotnictví. Nikdy jsem nechtěla být ničím jiným než zdravotní sestřičkou a to mi vydrželo celý život. Nikdy jsem nelitovala,“ vyznala se z lásky k své profesi Emilie Vallová.

Ještě za hluboké totality byla mezi prvními propagátory Vojtovy metody, tzv. reflexní lokomoce. Ta využívá podnětů, které jsou vysílány do mozku a tam aktivují vrozené pohybové vzory. Aby se to povedlo, musí ale terapeut vyvíjet cílený tlak na tělo dítěte. A naučit to i rodiče, i když to pro ně mnohdy znamená velké vypětí při svírání plačícího dítěte. „Zkraje jsem to dělala podle knížek, dnes mohu říct, že každému dítěti, každé mamince poradím,“ poznamenala držitelka Ceny města Tišnova. „Práce mě pohltila natolik, že se vůbec nechystám, že bych s ní skončila. Nemám žádného koníčka, nic, jenom své zaměstnání, kterému jsem dala celý život,“ svěřila se fyzioterapeutka, jejíž vlastní rehabilitační praxe funguje už pětadvacet let. V neděli 24. listopadu slaví dáma, která kolem sebe nakažlivě šíří své nadšení pro věc a optimismus, sedmdesáté narozeniny.

„Nominace na cenu města mě šíleně překvapila, nejsem rozená Tišnovačka. Pocházím z Brťova u Černé Hory, můj manžel je rozený Tišnovák. Je to úžasný pocit, nabylo mě to takovým způsobem, že se to nedá ani slovy vyjádřit,“ netajila se svými emocemi po převzetí ocenění Emilie Vallová.

Celoživotní morální postoj
Třetí cenu města si přebral z rukou tišnovského starosty Jiřího Dospíšila Petr Fruhwirt. Oceněn byl za rozvoj města v letech 1994 až 2002, kdy vykonával funkci starosty, a za jeho působení mimo jiné započal růst města v lokalitě Hony za Kukýrnou. Dále se zasloužil o dostavění
Domu s pečovatelskou službou anebo o znovuobnovení tzv. tišnovského okresu.

Jak Fruhwirt připustil, i pro něho byla nominace na ocenění překvapením, že si po létech někdo vzpomněl. „Nic takového jsem nečekal. Je to určitě taková satisfakce za léta, která jsem tady prožil a kdy jsme tvořili současnou podobu radnice města,“ pronesl vyznamenaný, který letos v květnu oslavil své pětaosmdesátiny.

Po volbách v roce 1990 byl vyzván, aby se stal starostou Tišnova, což odmítl. O čtyři roky nato už nebylo vyhnutí. „Vůle občanů byla prakticky tatáž, tedy, abych usedl na starostenský stolec, dá se říct. V tom roce 1990 jsem si říkal, že jsem zemědělský odborník, zůstanu u kravského zadečku. A ono mě to poučilo, že není všechno pravda,“ míní Petr Fruhwirt s tím, že funkce starosty mu dala velmi mnoho. Mimo jiné poznatek, že když se člověk do něčeho opravdu zakousne, tak problém, o jehož vyřešení stojí, se dá skutečně dotáhnout do plusových hodnot. „Měl jsem ohromné štěstí. Byla tu velká podpora ze strany ODS jak pro mě, tak i na radnici. Byli tam lidé, kteří když jsme se domluvili na věcech sloužících rozvoji města, tak za nimi stáli. Naopak jsme měli problémy s dostavbou penzionu, nebyly peníze. Místo šedesáti anebo sedmdesáti milionů bylo vyčerpáno sto milionů a penzion nebyl stále dobudován,“ zavzpomínal Fruhwirt a dodal, že v Tišnově žijí dobří a pracovití lidé. Dění na tišnovské radnici stále sleduje. „Mohou se například uskutečňovat opravy komunikací, namísto toho, aby plány pouze dlouhodobě ležely v šuplíku. Je spousta finančních prostředků k mání, když o ně město stojí, tak je má,“ míní Petr Fruhwirt.

Lidskoprávní filozofka
V pondělí 28. října bylo též propůjčeno jedno čestné občanství Tišnova. Za celoživotní úsilí o zachování lidských práv a demokracie, tedy přesně těch hodnot, na kterých stojí naše polistopadová společnost, byla vyznamenána in memoriam Božena Komárková.

Maturovala na Českém městském dívčím lyceu v Brně (1921) a na Českém státním reálném gymnáziu (1923). Na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity studovala filozofii, historii a zeměpis. Za hospodářské krize učila na měšťanských školách v Cukmantlu a Teplicích-Šanově, později v Brně, Velkých Opatovicích a v Březové nad Svitavou. Až v roce 1935 byla ustanovena středoškolskou profesorkou na gymnáziu v Ivančicích a 1. září 1939 profesorkou na reálném gymnáziu v Moravské Ostravě.

Tišnovačka, která bojovala proti dvěma totalitním režimům; jak proti nacismu v odbojové skupině Obrana národa, tak proti komunismu svojí aktivní činností v Chartě 77. (O Boženě Komárkové psal v Tišnovských novinách č. 11 David Vávra, pozn. autora.) Symbolický klíč od města, který je součástí udělení čestného občanství, si odnesl prasynovec této významné lidskoprávní filozofky Michal Sladkovský.

Udělením čestného občanství Boženě Komárkové se město Tišnov přihlásilo k jejímu odkazu v roce 30. výročí znovunabyté svobody.

Zlata Ptáčková

Vyznamenaní (zleva): Čestné občanství převzal za Boženu Komárkovou prasynovec Michal
Sladkovský, vedle něho sedí Petr Fruhwirt a Emilie Vallová. Cenu města Tišnova pro Norberta
Pokorného přebíral jeho vnuk Norbert Pokorný. Foto: Zlata Ptáčková