Studenti zhlédli výstavu věnovanou Titaniku

Dne 8. února se žáci SOŠ Fortika vydali proti proudu času do počátku 20. století. Historii R.M.S. Titanic měli na stejnojmenné brněnské výstavě jako na dlani. Byl to zážitek, který přetrvá dlouho u těch, kteří četli, vnímali a nechali se vtáhnout do osudových pěti dnů dubna 1912. Pro mnohé to není jednoduché. Moderní doba, záplava informací všeho druhu, rychlé přehledy zpráv, ještě rychlejší život. A tady, na výstavě klid. Množství textu. Popisků. Artefakty vylovené z moře. Repliky částí interiérů lodi. Zvukové kulisy. A čísla. Data. Souřadnice. Časy. Mapy. A jména…

Jméno. Každý návštěvník dostal jedno z minulosti na palubním lístku. Mohla by to být hra na zpestření. Ale nebyla. Člověk toho jména existoval. Měl svůj život. Přání, touhy a sny. A Osud. A plavil se na Titanicu…

Mapa Atlantiku s vyznačenou trasou až do New Yorku… Tomu jménu na palubovce chyběly už jen dva dny…

Čas – pohodová plavba příjemně utíkala – čtyři nezapomenutelné dny luxusu. I pro majitele lístku ve 3. třídě. A pak necelé tři hodiny, které všem změnily život…

Souřadnice vyznačující polohu katastrofy. Severní Atlantik. Teplota moře v těch místech -2 Stupně Celsia…

Data – 31. března 1909 založen kýl lodi.

 31. května 1911 spuštěn na vodu.

 31. března 1912 stavba dokončena.

    1. dubna – zatěžkávací zkoušky.

   2. dubna – vyplul z Belfastu.

   3. dubna – zakotvil v Southamptonu.

A několik čísel nakonec – na Titanic naložili: 34 tun čerstvého masa, 100 000 kusů ovoce, 16 800 lahví alkoholu, 130 000 kusů nádobí a sklenic, 3 300 pytlů s poštou. Kotle denně spolykaly 650-850 tun uhlí…  Nepatrný zlomek údajů, které si návštěvník mohl přečíst a prohlédnout.

Výstava byla jedinečná. Svou komplexností. Celkovým pojetím. Umístěním a výběrem exponátů. A je zároveň mementem. Sílu přírody nejde ošálit ani zkrotit. Moře a oceány jsou krásné. Nebezpečné. A mají vlastní zákony. Nezávislé na lidech. Nepodřizují se našim přáním. Neznají slitování. A neodpouští chyby. Pokud je člověk nerespektuje… Pak…

text i foto Jiří Prášek