ZUŠ Tišnov – 70 let

Také v tomto čísle se budeme na čtyřech následujících stranách věnovat blížícímu se 70. výročí založení Základní umělecké
školy Tišnov. Před měsícem jsme si podrobně prošli její historii a představili si všechny čtyři dosavadní ředitele, dvě pokračování
teď budou věnována hudebnímu oboru, který je, jako jediný, součástí školy od úplného počátku v roce 1949 a pochopitelně
je dodnes nejrozsáhlejší. Na své působení v tišnovské „hudební škole“ a na vývoj výuky jednotlivých hudebních
nástrojů různými formami zavzpomínají současní i bývalí členové pedagogického sboru.

Hudební nástroje a jejich učitelé vzpomínají…

Když v roce 1949 hudební škola v Tišnově začínala, vyučovalo
se v ní hře na klavír, housle, akordeon a dechové nástroje. Postupem
času přibývaly další instrumenty: kontrabas, violoncello,
veškeré žestě, kytara, bicí, varhany… Udělejme si teď malou pomyslnou
procházku učebními třídami různých hudebních nástrojů
a nechme za každý z nich hovořit „jeho“ příslušného učitele.
Housle – Jan Dalecký
Do Základní umělecké školy Tišnov
jsem nastoupil nejprve třetinovým
úvazkem za učitelku Janu Adámkovou
(na mateřské dovolené) na podzim roku
1993. V jednom delším odpoledni jsem
učil asi sedm adeptů houslí na pozvání
tehdejší ředitelky, mé dávné spolužačky
z konzervatoře Jany Pujmanové.
V té době stoupala moje nespokojenost
s působením ve Státní filharmonii Brno,
v níž jsem hrával už za studií a na dlouhých
26 let do ní nastoupil 1. ledna 1968.
Prožil jsem tam roky dobré i horší a mohu-
li srovnávat, v raném kapitalismu se
pracovní podmínky rapidně zhoršovaly,
zatímco odměna zůstávala pod celostátním průměrem. Proto mi
tato možnost přivýdělku přišla velmi vhod, měl jsem možnost si
vše ve školním roce 1993/94 „osahat“ a zjistil jsem, že tudy by
vedla rozumná cesta z orchestrálního marasmu. Když se po onom
zkušebním roce zjistilo, že paní Adámková už se na své místo nevrátí
a Slávek Fišer, který pokryl zbytek jejího úvazku, se posouvá
jinam, čímž se uvolnil celý úvazek, neváhal jsem ani vteřinu,
dal v Brně výpověď, která byla bez problémů přijata, a nastoupil
od září 1994 jako řádný učitel houslí. Když asi po dvou letech došlo
k výměně na ředitelském postu, nabídl mi nový šéf Jaromír Škára
místo zástupce ředitele. Zůstal mi menší pedagogický úvazek a ten
jsem ukončil odchodem do starobního důchodu v červenci 2008.

Mám-li hodnotit podmínky, za kterých byly housle na ZUŠ Tišnov
vyučovány, řekl bych, že materiální zajištění bylo bohatě dostačující.
Poněvadž jsem též spravoval sklad nástrojů a účastnil
se každoročních inventarizací, měl jsem přehled o počtu a stavu
nástrojů, které jsme mohli žákům půjčovat. Sám jsem s oblibou
na některý z nich se žáky v hodinách hrával. Rovněž notový
archiv byl obsáhlý, jedna plná skříň a byl to materiál rozličného
stupně náročnosti, každému bylo možno vybrat.
V době mého působení se k dalšímu studiu na konzervatoři
dostali Lukáš Cybulski, Jana Ihnatoljová a Hana Sklenářová.
Jako dobrá amatérka pokračuje na housle v Tišnovském komorním
orchestru Lenka Ondroušková. Jan Coufal se později
v Brně stal primášem cimbálové muziky, tuším Valášek. Je-li
to málo nebo moc, neodvažuji se soudit. Ze soutěží jsme žádná
lepší umístění nevozili, končili jsme v okresním kole. Důležité
ale bylo, že žáci se potýkali s úkoly bez nechuti, dokázali jsme
najít společný zájem o pěknou hudbu a bylo to znát především
na předvánočních a předprázdninových besídkách, kdy jsme dělali
radost přítomným rodičům.
Rád bych se vyhnul velkým slovům, ale vím bezpečně, že ZUŠ
dává mladým adeptům do života velmi cenný základ pro případné
pozdější aktivní muzicírování v jakémkoliv stylu a na jakékoliv
úrovni. A naopak kdo ZUŠ nikdy nenavštěvoval, je citově
a esteticky ochuzen, jeho život není úplný a to krásné, které my
ostatní hledáme a nacházíme, mu naprosto uniká.
Klavír – Zdeněk Vašíček
Jsem absolventem II. stupně
hudebního oboru ZUŠ Tišnov
(1978) v klavírní třídě
ředitelky školy Jany Pujmanové.
Po vysokoškolských
studiích, základní vojenské
službě a několika zaměstnáních
jsem se v roce 1997
do ZUŠ Tišnov vrátil jako
učitel hry na klavír, hudební
nauky a zanedlouho i hry
na varhany. Žáci mé třídy
hráli na besídkách a koncertech školy, na vernisážích v tišnovské
Galerii Josefa Jambora (mezi jinými klavíristé David a Martin
Bauerovi) a v Podhorácké galerii v Předklášteří (například
klavíristky Tereza Škopíková a Anežka Bartoňková), v tišnovském
Centru sociálních služeb (klavíristky Hana a Anežka Bartoňkovy)
a někteří se zúčastnili různých soutěží.
Po sametové revoluci 1989 přišel požadavek internacionalizace
českého školství. Vyšel jsem mu vstříc spojením hry na hudební nástroj
s komunikací učitele a žáka v cizím jazyce. Této problematice
se věnuji od roku 1993, tedy už čtvrt století. Tehdy v Evropě postupně
vcházelo ve známost mezinárodní označení CLIL aneb Content
and Language Integrated Learning. Od školního roku 1998/99 si
v mé třídě v ZUŠ Tišnov vyzkoušely hru na hudební nástroj s cizím
jazykem (angličtinou nebo němčinou, výjimečně i francouzštinou,
italštinou, španělštinou či ruštinou) desítky zájemců.
Ke zvýšení motivace jsem nabídl všem svým žákům příležitost
mít vlastní koncertní recitál. Od roku 2007, kdy tuto aktivitu
zahájila klavíristka Veronika Nečasová (absolventka II.
stupně ve věku 18 let), se tak stalo již osmnáctkrát. Recitáloví
rekordmani? Klavírista David Kellner (v roce 2012 recitál
ve věku 6 let), klavíristka Anežka Bartoňková (v průběhu let
2009–14 tři recitály ve věku 10–14 let) a varhaník Petr Slouka
(v roce 2008 recitál ve věku 20 let).
Dlouholeté zkušenosti hudebního aranžéra jsem využil ve výuce
klavíru i varhan, a nejen tam. U příležitosti dvoutisícího výročí
narození Spasitele jsem autorsky připravil pro hudební obor
školy dva pořady: Vánoční chrámové dílo a Adventní chrámové
dílo pro dvě hudební tělesa, sbor modlících se a dva moderátory.
Tyto dva pořady byly v podání ZUŠ Tišnov součástí brněnských
mezinárodních festivalů Vánoční mosty mezi městy (prosinec
2000 a 2001, v druhém případě pod záštitou brněnského biskupa
Vojtěcha Cikrleho). Oba pořady, resp. jeho různé varianty,
zazněly též v následujících letech v provedení zdejší ZUŠ nejen
v Tišnově, ale i jeho blízkém okolí, a dokonce ve slovenské Seredi.
Brněnské studio π-vox natočilo oba na vzorová CD. V jednom
případě se na pořadu podílely dokonce všechny čtyři obory školy
současně. Taková ne zcela běžná součinnost je pro nás i do budoucna
výzvou!
Klavír – Jitka Zavřelová
Mohu osobně vzpomenout na své první krůčky do této školy
ještě v budově na náměstí v roce 1979. Stala jsem se žákyní
klavírního oddělení a mé hodiny probíhaly ve třídě paní učitelky
Jitky Cvrčkové. Studium hry na klavír bylo pro mě velmi zajímavé,
inspirující a přístup výše zmíněné kantorky mě motivoval
k přípravě na další studia na konzervatoři v Brně.
Cesty života jsou nevyzpytatelné. V roce 2002 (tedy po 23
letech) jsem nastoupila do ZUŠ v Tišnově jako učitelka klavíru.
A to už do budovy ve Dvořáčkově ulici. V letošním roce zde tedy
vyučuji již šestnáctý rok. Inspirací k mé výuce s dětmi je stále

vzpomínka na mé první hodiny u paní učitelky Cvrčkové v mém
dětském věku.
Nyní na klavírním oddělení vyučuje osm kantorů. Učitelé se
svými žáky pilně pracují a absolvují veřejná vystoupení školy
a účastní se soutěží, ve kterých se jejich žáci prezentují s úspěchy.
Asi před 12 lety bylo do koncertního sálu ZUŠ zakoupeno
koncertní křídlo, na které hrají žáci při zmiňovaných vystoupeních.
S žáky se zúčastňujeme i větších koncertů (vánoční,
aprílový, absolventské) v sále Městského kulturního střediska
v Tišnově. Koncertní pianino, které bylo také zakoupeno v té
době, bylo nastěhováno do mé třídy. Jsem pyšná, že mohu s žáky
hrát na tak kvalitní a krásný hudební nástroj.
Klavírnímu oddělení přeji plno úspěchů a nadále hodně šikovných
žáků.
Varhany – Silvie Jebáčková
V červnu roku 1999 jsem ukončila studia JAMU v Brně
na varhanním oddělení a současně jsem dostala nabídku učit
od září v ZUŠ v Tišnově. Jako zázrakem byly za přispění přilehlých
farností a města Tišnova pořízeny třímanuálové digitální
varhany a já jsem měla možnost zahrát si na ně na slavnostním
koncertě při příležitosti oslav 50. výročí ZUŠ v tišnovské sokolovně.
Koupí varhan se mi splnil sen: začít vyučovat můj milovaný
nástroj – varhany.
Hra na varhany je náročná. Od hráče se očekává, že již umí
hrát na nějaký klávesový nástroj, protože ke hře rukou je zapotřebí
přidat i nohy – hru na pedál. Hned první školní rok jsem
měla čtyři žačky varhanice a společně jsme začaly utvářet svoje
„varhanní oddělení“. Varhany jsou nazývány královským nástrojem
a tak ho vidíme i my. Neodmyslitelně jsou spojeny s kostelem,
a tak se snažíme vždy na jaře vyrazit do blízkých farností a uspořádat
varhanní koncert. V posledních letech je to již tradicí a koncertů
nám přibývá. Na konci školního roku bývají dva, v letošním
jubilejním roce budou dokonce tři. Ten třetí, výjimečný, je v plánu
během měsíce května v katedrále svatého Petra a Pavla v Brně.
Jinak jsme již koncertovali v kostele sv. Václava v Tišnově, v Porta
coeli, v Lomnici u Tišnova, v Deblíně, v kapli ve Všechovicích.
Účastníme se i celostátních akcí, jako je Noc kostelů, ZUŠ open,
a velkým úspěchem je také účast na celostátní soutěži v brněnském
jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie.
Před dvěma lety se uskutečnila videoprojekce – promítání
živé hry na plátno před oltářem, kde si návštěvníci koncertu
mohli prohlédnout varhaníka při hře; jak je to náročné, ale
i krásné. V loňském roce jsme společně se smyčcovým komorním
orchestrem, složeným z žáků a učitelů ZUŠ, provedli Varhanní
koncert F dur od J. K. Vaňhala.
Varhanním oddělením prošly na dvě desítky hráčů, z nichž někteří
se věnují aktivnímu hraní na mších i v současnosti. Jedna
studentka byla přijata ke studiu varhan na Konzervatoři Brno.
Trubka – Josef Cecava
O výuce hry na trubku a další žesťové
nástroje jsme si povídali v malé
učebně umístěné v suterénu školní
budovy. Pan učitel Josef Cecava hrával
svého času i v řadách orchestru
mého otce, takže se známe velmi
dlouho a stejnou dobu si i tykáme.
Ty máš za sebou, pokud vím, s tišnovskou
hudební školou už dlouhá léta
spolupráce. Jak probíhala?
Nejprve jsem školu poznal samozřejmě
jako žák. V roce 1964 jsem
nastoupil coby adept hry na trubku
k učiteli Jakubu Horákovi, což byla
jedna z vůbec nejvýznamnějších
osobností, s nimiž jsem se ve svém
hudebním životě potkal a dodnes
mám uschovány z těch časů žákovské
knížky s jeho úhledným rukopisem.
V roce 1975 jsem se do školy po předchozím
působení ve Veverské Bítýšce
vrátil už jako pedagog. Mezitím se tu po panu Horákovi výuce hry
na žesťové nástroje věnoval především Karel Zhoř a krátce František
Šmíd. Měl jsem sice současně úvazek i v Brně, nejprve v opeře
a poté ve filharmonii, ale vydržel jsem tu prakticky celých deset let.
Pak jsem odešel dělat ředitele do Kuřimi, hrál jsem s Moravěnkou
a od roku 1989 vyučoval i na konzervatoři, kde jsem se stal vedoucím
oddělení dechových nástrojů. Po mně v Tišnově převzal výuku
trubky Jaroslav Halouzka, já jsem se ale v dobách ředitele Škáry
do školy vrátil a dodnes tu působím na částečný pracovní úvazek.
Na co z těch dřívějších časů rád vzpomínáš?
Měli jsme tu již od poloviny sedmdesátých let výbornou žákovskou
dechovku, s psaním aranžmá mi dokonce ještě pomáhal
až do konce svého života právě pan učitel Horák. V dechovce
hrávali například Jiří Zavřel, Petr Peška, Rosťa Rozsypal a řada
dalších. Měli jsme úspěchy na různých regionálních soutěžích.
Jak se změnil způsob výuky, když srovnáš svoje učitelské začátky
s dneškem?
Především je tu v současnosti obrovská dostupnost notového
materiálu, o němž se nám kdysi ani nesnilo. Tehdy se dala sehnat
snad jen Praktická škola Jaroslava Koláře, to byl vlastně
jediný metodický materiál, nebylo ani možné ve větším množství
nějaké podklady kopírovat na xeroxu či podobných zařízeních.

Jinak se dnes samozřejmě s nástupem mladší generace pedagogů
hrají více než dříve současné písničky. Ale ten postup je v zásadě
stále stejný: malé děti začínají na zobcovou flétnu, k trubce
se dostanou třeba až po dvou letech, když zvládnou základní
návyky a nabudou více síly. Vedeme je pak brzy i k souborové
hře, momentálně máme ve škole například komorní trio a pro
ansámbl ve složení dvě trubky plus saxofon nám dokonce napsal
skladbu bývalý trombonista Bromova orchestru Mojmír Bártek.
Kteří z Tvých žáků to v hudbě dotáhli na další významnější profesní
štace?
Karel Bednář se stal sólovým trumpetistou policejní hudby
v Ostravě, Igor Michalík hraje v brněnské filharmonii na lesní
roh, můj syn Aleš působil v orchestru Janáčkova divadla a byl
sólistou Ústřední hudby Praha, na JAMU studoval i člen Ha-kapely
Jan Lukas. Dnes studují konzervatoř například Adam Kolář
(trombon) nebo Matěj Špaček (lesní roh).
Kytara – Marek Kubát
V roce 1985 nastoupil do ZUŠ Tišnov
pan učitel Miroslav Ševčík. Již
před tímto datem sice kytaru na zdejší
hudební škole vyučovali například
pánové Pavel Holub a Jan Král, ale
Miroslav Ševčík byl první pravověrný
kytarista: první učitel, který hru
na kytaru vystudoval a který učil jen
hru na tento nástroj.
Zpočátku měl na starosti asi jen
dvanáct kytaristů, ale již od dalšího
roku získal na škole historicky první
celý úvazek výuky hry na tento nástroj.
Kytara se stávala stále populárnější
a roku 1992 nastoupil jako další
posila kytarového oddělení Antonín
Richter. Od této doby jsou v ZUŠ Tišnov,
více méně až doposud, vyučovány
stále dva plné úvazky kytary. Roku
1999 Antonín Richter odešel a jeho úvazek jsem převzal já, shodou
okolností žák Miroslava Ševčíka. V Tišnově jsme ale spolu
učili kytaru jenom jeden školní rok, protože kolega Ševčík vzápětí
odešel do ZUŠ Smetanova v Brně. Roku 2000 tedy nastoupila
na částečný úvazek Kateřina Kessnerová, rozená Zavadilová. Zbytek
úvazku učili střídavě František Jurtík, Antonín Jarůšek, Libor
Janeček a Jiří Michálek. Pro velký zájem se výuky kytary na detašovaném
pracovišti v Deblíně skvěle zhostila violoncellistka Hana
Bahenská, dnes po ní tuto roli zastává flétnistka Jana Havelková.
Akordeon – Dana Morysová
Akordeon (lidově tahací harmonika) je vedle jiných klasických
nástrojů takové „miminko“, počátky jeho vzniku spadají až do poloviny
19. století. V povědomí široké veřejnosti byl tento nástroj spojován
téměř výlučně s lidovou hudbou. A je pravda, že lidová píseň
k němu patří a sluší mu. Ale dnes už se akordeon zařadil i jinam.
Mnoho skladatelů pro něho komponuje originální skladby. Uplatňuje
se tedy jako sólový nástroj na koncertních pódiích, ale často se
stává i součástí kapel a skupin různých hudebních stylů a žánrů.
Zájem o hru na akordeon je poměrně velký. A to nejenom mezi
dětmi, ale i mezi dospělými. Vyučuje se v naší ZUŠ už dlouhou
řadu let. Já zde působím od roku 1988, nastoupila jsem po kolegyni
Bohuslavě Nedomové v době svého studia na brněnské konzervatoři.
Do malé třídy ještě v budově na náměstí… Se mnou se
v té době výuce akordeonu věnoval i Ladislav Havlík. Postupně
jsem veškeré žáky přebrala já. V době mých dvou mateřských
dovolených tady místo mě krátce působili jako zastupující učitelé
Miroslav Morys, Michal Horák a Vladimír Sabolovič. Po změně
hranic Jihomoravského kraje se do pedagogického sboru vrátila
i kolegyně Nedomová, která se v současnosti stará o výuku
na odloučeném pracovišti v Nedvědici.
…a příště také žáci
Základní umělecká škola Tišnov má samozřejmě spoustu
známých absolventů, kteří se v oblasti hudby později uplatnili
jako interpreti v nejrůznějších žánrech. Za měsíc tedy na svoje
tišnovská učednická léta zavzpomínají i oni.

akce oslav 70. výročí založení

vstupné na tyto akce je ZDARMA

LEDEN 2019
7. 1. 19.00 – Filmová projekce FANTOM OPERY (Kino Svratka)
Vystoupení laureátů soutěží (sál MěKS) + host Samuel Raška
(akordeon)
ÚNOR 2019
7. 2. 19.00 – Filmová projekce S LÁSKOU VINCENT (Kino Svratka)
Vernisáž prací žáků Výtvarného oboru (Muzeum Předklášteří)
BŘEZEN 2019
7. 3. – Filmová projekce WALK THE LINE (Kino Svratka)
Jarní koncert na radnici – vystoupí žáci ZUŠ Tišnov + host
(Graffovo kvarteto)
DUBEN 2019
7. 4. 19.00 – Filmová projekce ROMEO A JULIE (Kino Svratka)
Klavírní koncert – vystoupí žáci ZUŠ + host (Roman Czepa)
Varhanní koncert – vystoupí žáci ZUŠ + host (Martin Jakubíček)
KVĚTEN 2019
7. 5. 19.00 – Filmová projekce KRÁL TANČÍ (Kino Svratka)
Absolventské koncerty žáků ZUŠ
ČERVEN 2019
7. 6. 19.00 – Filmová projekce ČERNÁ LABUŤ (Kino Svratka)
Taneční koncerty ZUŠ Tišnov
23. 6. – DEN HUDBY – oslava 70. výročí založení školy
www.zustisnov70.cz

uspořádal a rozhovor vedl Václav Seyfert

Na fotografii pedagogického sboru Lidové školy umění Tišnov
z roku 1966 viditelně převládají učitelé hudebního oboru. Pouze
Daria Hrdá (vlevo nahoře) vyučovala rytmiku, vedle ní stojí Karel
Hortvík a Anna Malinová, v dolní řadě zleva Hedvika Patrovská,
Jakub Horák, Aleš Smíšek a Josefa Slaninová. Foto: archiv ZUŠ Tišnov
nebo jejích učitelů.