V Tišnově bude masopustní průvod i pochovávání basy

Oslavu masopustu nutno hledat již ve starořeckých a římských bakchanáliích (oslavách boha Dionýsa). Nejstarší záznamy o masopustních maskách jsou dochovány ze 6. století. O masopustních rejích z Čech i Moravy máme písemné zprávy ze 13. století. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se děly. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, tzv. reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752. Zásluhu na písemných zprávách měli národopisní pracovníci a další nadšenci, kteří v lidových zvycích viděli způsob posilování českého vlastenectví. Masopustní průvody i jednotlivé masky, které dnes považujeme za tradiční, pocházejí až z novější doby, i když jejich základ je prastarý.

V životě mnoha lidských generací hrál masopust důležitou úlohu jako zlomový bod na rozhraní dvou ročních etap. Jednalo se o dobu klidu v hospodářství. Dokončovaly se sice ještě drobné práce, jako bylo například draní peří, přástky nebo mlácení obilí, ale zároveň se všichni připravovali na blížící se jaro, počátek nové hospodářské sezóny. Souvisela s tím i řada symbolických magických úkonů a pověr. Ty měly zajistit blahobyt i úrodu, ale také ochránit usedlost před zlými silami. Masky a tanec měly pro naše předky kdysi mnohem hlubší smysl. Masopustu se někde říká vostatky, fašank, voračky, voráčí, končiny nebo karneval.

Masopust není církevní svátek, ale byl zařazen do církevního kalendáře, proto se jeho termín určuje podle Velikonoc. Odehrává se před Popeleční středou, která zahajuje předvelikonoční postní období. Někdy se udává, že masopustní období trvalo již od slavnosti Tří králů (Zjevení Páně) do Popeleční středy. Klasické masopustní období ale probíhalo tři dny před Popeleční středou, zvanou též Škaredá. U nás se dříve masopust držel hlavně po tyto tři dny – Tučný čtvrtek, Taneční neděle a Maškarní úterý. V těch dnech se také využívalo „ostatkové právo“.

Při pomyšlení, že již zakrátko nastane dlouhý předvelikonoční půst, si každý dopřál do sytosti bujarého veselí, zpěvu, tance a pochopitelně i jídla a pití. Ne nadarmo se v tento čas provádělo nejvíce zabíjaček. Mrazivé počasí pro ně bylo ostatně ideální a řezníci měli proto v tento čas nejvíce napilno.

Existuje několik druhů tradičních masek, které se dodnes objevují pravidelně. Jsou to třeba medvěd, klibna neboli kobyla, žid, bába s nůší, Turek nebo laufr. Počet masek v průvodu byl libovolný. Některé masky v minulosti chodily samy nebo v malých skupinkách. Například klibna (kobyla), nebo když chodil medvědář s medvědem. Tanec s medvědem a klibnou měl přinést kromě plodnosti i bohatou úrodu na polích a užitek z dobytka. Mluvčí průvodu masek byl „strakatý“. Žádal o povolení obec i každého majitele domku, kam masky zavítaly. Do takových masek, jako byl například Turek nebo laufr, se mohli převlékat pouze svobodní chlapci. K jejich výrobě se používaly nejrůznější materiály, například papír, textil, kůže, sláma, hrachovina, tráva nebo i dřevo, peří a žíně. Průvody masek obvykle neměly závazná pravidla. Soutěžilo se, kdo bude mít lepší a originálnější převlek, kdo provede větší skopičinu. Masky byly všude pohoštěny, a ještě dostávaly výslužku, jídlo i peníze.

Je pravdou, že masopustní veselí nebylo většinou nikým organizováno. Jeho podstatou však bylo, že mládež převzala na dobu masopustního veselí vládu nad obcí. Odznakem jejich přechodné moci byla šavle ozdobená šátky a stuhami, které se říkalo „právo“. Před zahájením tancovačky se zabodla v hospodě do trámu. Ferulí, prutem upraveným jako velká ozdobená vařečka, se současně trestali provinilci (ferule byla od středověku odznakem úřadu rychtáře).

V poslední masopustní den (úterý před Popeleční středou) večer po obchůzce končíval stejně jako všechny masopustní dny muzikou a tancem v hospodě, pochováváním basy (ať už skutečné, nebo jen figuríny). Ta se na nosítkách před půlnocí vynesla ven a pohřbila na znamení, že si na ni v následujících týdnech nikdo nezahraje.

Přesně o půlnoci ponocný zatroubil na roh. Tím skončil čas masopustního veselí a nastalo období půstu, které trvalo dlouhých čtyřicet dnů. Věřící se během něho měli připravovat na největší křesťanský svátek – Velikonoce. Život se vrátil do klidných kolejí a na tanec, pití a hodování mohli lidé jen vzpomínat.

Časem nabyly oslavy masopustu jiného smyslu a podoby. Charakteristické rysy se však dochovaly až do dnešní doby. I když v podobě pečení koblih a jiných pamlsků, pořádání plesů, karnevalů a tanečních zábav. Někde se i dnes koná maškarní průvod a pochovávání basy.

Tak tomu bude letos i u nás v Tišnově. Přijďte se v sobotu 6. 2. 2016 zapojit do masopustního průvodu (sraz ve 14.30 před vchodem CSS na Králově ulici). Bude následovat průvod masek městem se zastávkami na faře a radnici, kde bude předáno „ostatkové právo“. Masky dojdou až do zahrady Městského kulturního střediska, kde se bude konat od 16.00 do 18.00 trhová slavnost. Na ní můžete nakoupit či ochutnat koblihy, řeznické dobroty, nebude chybět ani něco na zahřátí. Masky s harmonikářem budou tančit a provádět masopustní taškařice. Večer od 19.00 do 24.00 zvolíme nejlepší masku a pochováme basu na Masopustním veselí. Těšíme se na všechny.

Monika Chlupová