Prosinec 2015

Svatý Ambrož, patron včelařů

„Kdo sebe miluje, jí med a přeje ho isvým drahým“

Včelaření je obor lidské činnosti, který svým působením nenarušuje a nezhoršuje životní prostředí. U nás má dávnou a bohatou tradici. Jeho kořeny sahají hluboko do prehistorie. O včelaření bylo na těchto stránkách již mnoho napsáno. Dnes si povíme něco o svatém Ambrožovi, kterého si již v dávných dobách včelaři vybrali pro jeho píli a obratnost za svého patrona. Co tedy víme o tomto světci? Kdo to byl? Jeden ze čtyř velikých učitelů církevních, narodil se v roce 339 v německém Trevíru.

Podle staré legendy se prý na něj, když jako dítě spal, snesl roj včel a do otevřených úst mu nanesl med, což symbolicky vyjadřovalo jeho píli, výmluvnost a sladkost řeči. To bylo považováno za boží znamení a příslib slavné budoucnosti. Kult svatého Ambrože se rozšířil ve středověku za Karla IV. Včelaři jej přijali za ochránce svých úlů a stal se jejich patronem. Zejména lidovými umělci byl znázorňován s košnicí (včelím úlkem). Z Ambrožova života je známo, že vystudoval právo v Římě. Byl tak obratný, že se stal přísedícím u soudu v Miláně. V roce 370 byl císařem Valentiniánem I. jmenován konzulárem, místodržitelem Insubrie, Emílie a Ligurie se sídlem v Miláně. Získal si lásku svých poddaných. Byl vyhlášený svou moudrostí a laskavostí. Záhy se přiklonil ke křesťanství a v roce 374 se stal milánským biskupem. Císař Valentinián I. potvrdil jeho volbu, načež Ambrož přijal 7. prosince biskupské svěcení. Stal se vzorem křesťanského biskupa. Všechen majetek rozdal chudým, otcovsky se o ně staral a bránil je proti bezpráví. Zemřel ve velké úctě a vážnosti 4. dubna 397. 7. prosinec je tak dnem svatého Ambrože, patrona včelařů.

Josef Permedla