Tišnovský tenis slavil stoleté výročí, ale…

Ve skutečnosti je nejméně o 11 let starší

V průběhu měsíce září uspořádal Sportovní klub Tenis Tišnov hned dvě okázalé akce, při nichž si připomínal údajné stoleté výročí založení klubu. O tomtéž se snažil jeho předseda přesvědčit čtenáře Tišnovských novin i v minulém čísle v rozsáhlém materiálu z historie a zejména současnosti klubu. Jde ovšem pouze o výročí domnělé – fakta prokazatelně nasvědčují tomu, že tišnovský klubový tenis je ve skutečnosti o více než 11 let starší.

Na svých webových stránkách klub uvádí jako výchozí datum své historie rok 1922, kdy měl být založen tenisový klub LTC Tišnov. Stejný rok vzniku byl zveřejněn i v čísle 8 někdejšího výpravného občasníku Tišnov fotorevue v článku Z historie tišnovského tenisu. Skutečnost je ovšem poněkud jiná a stálo by za to po řadě let tento tradovaný omyl konečně napravit. Je dokonce i známo, jak k nesprávnému určení vzniku tenisu v Tišnově došlo. Když se v roce 1997 na dvorcích na Ostrovci slavnostně otevíral nově vybudovaný objekt s klubovnou a šatnami, usoudil tehdejší předseda Sdružení  sportovních klubů Zdeněk Svoboda, že by stálo za to tento akt doplnit ještě nějakým výročím. K dispozici tehdy byly pouze kusé a nepřesné informace: vědělo se sice, že tenis se u nás hrál už za první světové války, ale mělo se za to, že spíše „živelně“ a mimo klubové struktury. Stejně tak byly k mání zmínky o existenci Lawn–tennisového clubu ve dvacátých létech minulého století. Odtud byl už jen krůček k tomu, že byl počátek klubu „uměle“ stanoven na rok 1922 a otevření inovovaného areálu SKT Tišnov se v roce 1997 spojilo s údajným 75. výročím jeho založení. Mám na tomto omylu bohužel svůj podíl viny, neboť jsem tehdy jako předseda klubu s takovým datováním souhlasil, aniž bych tušil, že po létech vejdou ve známost poněkud jiné informace.

Jak to tedy bylo doopravdy? Známý tišnovský sportovec a historik dávných časů Josef Kadlec uvádí ve fotbalovém (!) albu uloženém v předklášterském Podhoráckém muzeu, že „předchůdcem kopané v Tišnově a prvním sportem byl tenis. Byl založen v malém, necelém třítisícovém Tišnově na přelomu let 1910–11 s názvem Lawn–tennisový a bruslařský klub. V létě se hrál tenis na jednokurtovém hřišti s malou dřevěnou kabinou  ,Na zahrádkách’ těsně u železniční tratě, kde je nyní prostor autobusů ČSAD (dnes je zde obchodní dům Penny – pozn. aut.) a v zimě se tam organizovaně bruslilo. Otec Harák ze Zamlýna se v zimě staral o kluziště, uklízel sníh, vybíral vstupné a v létě zase zajišťoval dobrý stav tenisového hřiště. Tyto služby konal za korunové odměny. Klub čítal během několika málo roků (do vypuknutí první světové války v r. 1914) asi 90 členů a skládal se výlučně z ,lepší’ tišnovské vrstvy, tj. z továrníků, doktorů, inženýrů, úředníků a jejich dětí a manželek. Dělníkem nebyl ani jeden člen. Válka samozřejmě narušila život klubu, ale po jejím skončení v r. 1919 se tenis opět oživil, ovšem již bez bruslařské činnosti. V roce 1925 byl učiněn pokus sloučit klub tenisu s klubem kopané, ale toto spojení trvalo jen asi dva roky. Tenis se opět osamostatnil pod názvem Lawn-tennisový klub v Tišnově…“

Materiál je dokonce doplněn podrobným jmenným seznamem jednotlivých členů onoho prvotního „bruslařsko-tenisového klubu“. Toto pojednání Josefa Kadlece bylo sice pro fotoalbum sepsáno již v roce 1984, ale na veřejnost se dostalo až podstatně později. Po jeho objevení by ovšem člověk očekával, že současný Sportovní klub Tenis vezme tato fakta na vědomí a nebude uvádět sám sebe i široké okolí do bludu, že právě letos slaví sto let existence.

Předseda klubu Zdeněk Kunický byl o objevení nových historických údajů informován již před prázdninami, přesto se rozhodl s velkou pompou slavit „stovku“. Že tím vlastně vědomě uvedl v omyl všechny přítomné i pozvané, je nasnadě, nicméně podobný postup mne u současného vedení  tišnovského tenisu již nikterak nepřekvapuje. V článku jsou i další chyby: v roce 2005 se tenisový klub neosamostatnil od Sdružení sportovních klubů (jeho členem je dodnes), nýbrž „pouze“ převzal do svého vlastnictví areál na Ostrovci. Nevedl jsem klub do jara 2007, ale o rok déle. To mohou být pro někoho nepodstatné maličkosti. K čemu se musím ovšem vymezit zásadně, je nehorázná formulace, že současný předseda navázal na moji práci. Já tvrdím, že je tomu úplně naopak – uvedu-li jen ty nejzásadnější rozdíly, pak především jsem se při výkonu funkce nikdy nedostal do konfliktu se zákonem, natož aby za mé pochybení musel klub platit šestimístnou pokutu, nezaměstnával jsem sám sebe a nikdy jsem si za práci pro klub nevzal ani korunu, za všech okolností jsem se vždy snažil jednat v mezích základní slušnosti, jejíž hranici mají ovšem někteří lidé posunutou úplně jinam, než bylo ještě nedávno běžné. Proto také na kdysi milovaný Ostrovec už téměř patnáct let vůbec nechodím…

Zdeňku Kunickému bylo opakovaně nabídnuto, aby opravu historického data na stránkách Tišnovských novin učinil sám. Rozhodl se raději držet linie „kulaté stovky“, jenže ani x-krát opakovaná lež se nestane pravdou, stejně jako se jí nestanou jakákoliv jiná dehonestující tvrzení.

Václav Seyfert