Když jazzová alba mají svůj příběh

Free Jazz Trio – tak trochu tišnovská kapela

Nestor naší jazzové publicistiky Lubomír Dorůžka po léta uváděl na stanici Vltava v rámci pořadu Jazzofon tradiční týdenní půlhodinku své oblíbené hudby a činil tak doslova až do své smrti. Když nedlouho před ní v jednom z odvysílaných dílů označil olomoucké Free Jazz Trio za kapelu z Tišnova, brala to většina posluchačů jako omluvitelné pochybení starého pána, které redakce opomněla vyretušovat. Dorůžkův omyl ale měl své racionální jádro, o čemž zejména u nás vědí někteří hudbymilovní fanoušci svoje…

V roce 1981 se jazzoví fanoušci z Tišnova vypravili na brněnské Jazzfórum, jehož hlavní hvězdou měl být orchestr Gustava Broma. „Nás ovšem naprosto nadchla úplně jiná kapela, a to olomoucké Free Jazz Trio,“ vzpomínali po létech. „Naše generace spatřovala projevy umělecké svobody především v bigbítu a jazz byl o poznání akademičtější. Proto nás tehdy Free Jazz Trio tak bytostně oslovilo. Kromě skvělé hudby kapela nabídla i úžasné vizuální dojmy, počínaje nástrojem, na který hrál Josef Mahdal místo klasického kontrabasu (šlo o prapodivné basové monstrum vlastní výroby, jemuž říkal tetrachord-chassis), a konče chvílemi, kdy při expresívní hře na housle Josef Bláha doslova trhal žíně ze smyčce a ty pak volně vlály kolem jeho nástroje.“

Tito nadšenci se brzy postarali o to, že se 15. 5. 1982 objevilo Free Jazz Trio i na vystoupení v Tišnově ve zřejmě nejslavnější sestavě své historie: Milan Opravil, Josef Bláha, Josef Mahdal, Petr Večeřa. Nejenže se dočkalo vřelého ohlasu plného sálu na Mlýnské ulici, ale díky aktivitě dvojice Jiří Kostelecký – Antonín Švancara byla z koncertu pořízena i nahrávka na cívkový magnetofon Tesla B113. Když o mnoho let později přišla doba digitalizace, dostalo se několik starých pásků z Tišnova přes jednoho brněnského kamaráda k jistému Rudolfu Teichmanovi z Prahy, který prováděl jejich přepis do digitální podoby. Od něj zdánlivě neznámá nahrávka doputovala k bubeníkovi Free Jazz Tria Petru Večeřovi, který ji identifikoval jako onen dávný tišnovský koncert. A pak už události dostaly rychlý spád. V mírně obměněné podobě byly obnoveny zpřetrhané vazby na trase Tišnov–Olomouc, nahrávka byla elektronicky vyčištěna, a protože kapela byla zvyklá vydávat si svoje „albové“ počiny sama, vzniklo jejím přičiněním po 28 letech (!) dvojalbum nazvané Tišnovsko. Jeho obal dnes působí ještě pikantněji než kdysi – tvoří jej obálka našeho měsíčníku z května 1982, na němž je momentka z prvomájového průvodu s ústřední postavou mladého muže s vlajkou, jímž shodou okolností není nikdo jiný než dnešní imunolog a epidemiolog profesor Jiří Beran, tehdy ještě ovšem bez všech akademických titulů.

V říjnu 2010 se Free Jazz Trio – v jehož řadách ještě stále působili Josef Bláha a Petr Večeřa, doplnění baskytaristou Luďkem Zárubou a novým saxofonistou Petrem Löfflerem – ocitlo ve stejném sále, kde tehdejší nahrávka vznikla, aby album pokřtilo a aby vystoupilo na akci nazvané Tišnovský jazzový týden. Také z tohoto koncertu byla pořízena nahrávka a vzniklo další CD. Bylo nazváno jednoduše Live Tišnov 2010, ale hlavně: objevilo se  podstatně dříve než po 28 letech. Protože kapela na pódiu produkovala totální improvizaci, vymýšlel její člen Josef Bláha názvy skladeb teprve ex post, a na albu díky tomu můžeme poslouchat například Naléhavost zvonů z Porta coeli, Čilý život v hoře Květnici nebo titul pojmenovaný Jirkovi Kosteleckému za rok 1982.

A jak to bylo s těmi „zpřetrhanými vazbami“, o nichž se zmiňuji výše? Členové kapely se s několika osobami z Tišnovska opravdu úzce spřátelili a přijížděli zejména v 80. a 90. létech do Předklášteří či do Skaličky na občasné návštěvy. Někdy nešlo o pouhá posezení kamarádů, pobyt býval doplněn i regulérními koncerty – stalo se tak 26. 3. 1983, 12. 1. 1990 či 13. 3. 1996 opět v sále na Mlýnské, 23. 10. 1993 v hospodě ve Skaličce, 21. 6. 1997 v ateliéru restaurátorky Michaely Mrázové v areálu kláštera v Předklášteří nebo 12. 6. 1999 v hospodě U Palce. Návštěvy ale postupně řídly a k obnovení kontaktů znovu došlo teprve před vydáním onoho kultovního dvojalba z roku ’82. Olomoucké Free Jazz Trio je v bohaté historii českého jazzu ojedinělým úkazem. Letos oslaví 50 let své existence, po celou dobu se o něm píše v umělecky vyhraněných či přímo muzikologických tiskovinách téměř výhradně obdivně, vyšla o něm velkoryse pojatá a graficky nádherně provedená 250stránková kniha, ale za celou dobu jí žádný oficiální label nikdy nevydal jedinou desku. Zkrátka exkluzivní značka pro fajnšmekry… a s opravdu úzkým vztahem k Tišnovu.

Václav Seyfert