Sté narozeniny Ludmily Plchové

Tišnovská epizoda sportovní legendy

V roce 1976 se tišnovské tenisové družstvo dospělých po jednoročním působení v okresním přeboru vrátilo zpět do krajských soutěží. Vrátil jsem se tehdy i já – svoji poslední dorosteneckou sezónu jsem totiž rok před tím strávil v barvách Moravské Slavie Brno, a přestože jsem tu měl možnost zahrát si národní ligu, nechtěl jsem svůj mateřský Tišnov nechat jako nováčka druhé krajské třídy „ve štychu“. Z Brna se mnou přišel ještě Mirek Samek, dlouholetý hráč Žabovřesk, který se přiženil do Malhostovic – ovšem stále jsme v týmu postrádali výkonnostně odpovídající druhou ženu. Byla tu pouze moje nynější manželka, tehdy teprve 14letá, ostatní místní hráčky by na úroveň vyšší soutěže nejspíš nestačily…

Platnou posilou se nakonec stala paní Ludmila Plchová z Brna, které v onom roce bylo již 56 let. Udržovala si ale dobrou sportovní i fyzickou výkonnost, a když jsme ji požádali o roční výpomoc v barvách Baníku Tišnov, neměla námitek. Mám na to období krásné vzpomínky, hrával jsem s paní Lídou smíšenou čtyřhru a oproti ostatním párům jsme ji pojímali opravdu dost neortodoxně. Zatímco u většiny soupeřů bylo v mixu zvykem, že pán si svou partnerku postavil takřka mimo kurt a vše, co bylo možné, odehrál raději sám, v naší dvojici tomu tak nebylo. Nezřídka jsme se potkávali oba společně i na síti, a pokud míč nesměřoval vysloveně na mne, moje spoluhráčka do výměny volejem skočila a bod – většinou úspěšně – ukončila. Zážitkem byly i dámské čtyřhry, při nichž tišnovská sestava působila dojmem, že se na dvorci sešly babička s vnučkou.

Ze snímku, který si můžete na této stránce prohlédnout, jsme zůstali z pánů naživu už pouze dva, zatímco paní Lída je tu dodnes a v pátek 4. září oslaví úžasné sté narozeniny. Do české sportovní historie se nejvíce zapsala tím, že pro tenis objevila pozdější wimbledonskou vítězku Janu Novotnou. Všimla si její šikovnosti na dětském hřišti poblíž zdravotního střediska, kde pracovala, a přesvědčila rodiče, aby ji přivedli na kurty Moravské Slavie. Sama pak vedla její první krůčky, naučila ji jednoručný bekhend, a jak později vzpomínala, snažila se hlavně zmírnit její příliš velký nápřah při forhendu. V době, kdy Novotná patřila do světové špičky, zůstávala její první trenérka zapomenutá v ústraní – sportovní publicisté ji „znovuobjevili“ teprve po Janině úmrtí v listopadu 2017. Když ji konečně vypátrali, zůstali v šoku a jen němě zírali: nejprve museli počkat, až tehdy 97letá paní dohraje v nafukovací hale obvyklou čtyřhru, a když se tak stalo, vystřihla paní Lída pro fotografy jako bonus dokonalý stoj na hlavě.

Letošní jubilantka se narodila 4. 9. 1920 v Obřanech u Brna jako Ludmila Marková. V dětství se musela starat o vážně nemocnou maminku, která jí brzy zemřela, a tato zkušenost ji nasměrovala k práci zdravotní sestry. V roce 1945 se provdala za Richarda Plcha, všestranného sportovce (tenis, fotbal, hokej, volejbal či basketbal) a především vynikajícího atleta, který býval v pětiboji a v běhu na 200 m překážek československým rekordmanem. Později se stal funkcionářem a podílel se na obnovení Moravské Slavie. Všestranností se vyznačovala i samotná Lída, zaujal ji tenis i kolektivní sporty. V oblíbeném nohejbale společně s manželem poráželi i pánské dvojice složené z předních brněnských sportovců. Z jejich tří dětí se nejvíce prosadila dcera Lea (*1956), která byla tenisovou mistryní republiky a zahrála si i ve slavném Wimbledonu. Starší syn Bohdan (*1953) se věnoval zejména basketbalu – hrával domácí ligu a po boku Brabence či Pospíšila se později zapojil i do akcí české veteránské reprezentace. Nejmladší Richard (*1964) býval svého času populární postavou regionálních tenisových turnajů. Vnoučat a pravnoučat prý má paní Lída tolik, že si je už všechny plete…

Od loňského roku žije paní Ludmila Plchová v Domově důchodců v Šanově u rakouských hranic. Má problémy se zrakem, ale jinak se udržuje v dobré duševní i fyzické kondici, rozhodně je na tom lépe než ostatní mnohem mladší obyvatelé domova. Pravidelně ji tu navštěvují její nedávné deblové kolegyně, které jí určitě k oné kulaté stovce rády vyřídí i srdečné pozdravy od „dávných“ spoluhráčů z Tišnova.

Václav Seyfert