Minulé měsíce ukázaly, jak potřebné a důležité jsou pečující profese…
Nádherné je, že žijeme, tak jaképak počítání
Tišnov je jistě dobrou adresou, když tu máme možnost za město přát jubilantům k narozeninám, které začínají jedničkou a za sebou ještě mají dvě nuly! Paní Marie Drábová se nyní dožívá krásného jubilea 100 let v domě plném knih a červeného muškátového hrozna, které se vine na jejím balkóně.
Paní Marie nás uvítala s milým úsměvem sedíc ve svém křesle a největší radost měla z velké kytice květin. Vyprávěla, jak nejvíce milovala
maminku, která všechno věděla, a vzpomínala na svého tatínka, učitele na Podkarpatské Rusi, jak se houpal v krásném houpacím křesle, které stále zdobí obývací pokoj. Sama také byla učitelkou a vyučovala starší děti.
V Tišnově paní Marie žije čtyřicet pět let, a jak nám řekla, cituji: „Pro mě jsou všichni blízcí živí, ráda žiju a mám z toho radost. Co na tom, jak dlouho, ale žádné narozeniny by se neměly slavit, a počítat je? To už vůbec ne, hlavně ne u žen!!!“ Jak nám řekla její paní pečovatelka, ještě nedávno paní Drábová pletla, zvládá ze svého pokojíčku pořád sejít a vyjít 22 schodů do přízemí. Ale když se jí náhodou nechce, tak protože byla velkou sokolkou, a dokonce má doma ještě sokolský kroj, stačí jí připomenout, že sokoli musí vydržet, a najednou všechno jde.
Je velmi zvláštní s rozechvělým pocitem držet v rukou sto let starý rodný list, dokument, který je ještě psaný krasopisným psacím písmem, obsahující velmi mnoho údajů o rodině ženy, která se tehdy právě narodila a nyní Vám osobně vypráví, jak je ráda, že žije… Před námi celou dobu naší návštěvy seděla usměvavá paní, která prožila války, režimy, svět od koňských povozů po nejmodernější auta a technologie… Je až neskutečné si představit, jak si asi takový člověk uvědomuje až tak obrovské změny točícího se světa okolo sebe…
Přejeme jí jménem města i Komise pro občanské záležitosti ještě hodně vitality, spokojenosti a jasné vzpomínky na chvíle, které prožila se svou rodinou, zejména ty, které jsou krásné, milé a díky kterým se stále vrací do svého šťastného dětství.
Pavla Veselá Hanusová, Komise pro občanské záležitosti
Další článek: Komise pro komunikaci a média
Předchozí článek: Otázky a odpovědi