U jarních potoků – Studánky a vodopády Tišnovska

Tipy na výlet

Čím výše postupujeme na Vysočinu, tím více vody potkáváme. Navzdory tomu, že voda přece teče a  hromadí se „dole“, v naší krajině Tišnovska se sice městem valí vody řeky Svratky, pravé bohatství vodních  zdrojů a potoků nejvíce nacházíme tam, kde pramení. A o letošní zimě, nakolik šetřila sněhem, se dá říct, že jí deštivé počasí nadělilo do této potoční pramenné sítě vody dostatek. Alespoň tak, aby se naplnily studánky a plným proudem se rozhučely nečetné, ale o to malebnější peřeje a vodopády. Tak se vydejme tam, kde jarní voda nejvíce čaruje.

Za studánkami Nedvědicka
Výchozí a cílové místo: Nedvědice, nádraží ČD

Oblíbenou jarní procházku k bílým kobercům bledulí v údolí Chlébského potoka můžeme tentokrát obohatit zastávkou u řady zdejších pramenů. A že jich tu na krátké trase najdeme nejméně sedm! Nedvědice, stejně jako dříve Tišnov, žila pověstí klimatických lázní a jako takové se městečko podnes může honosit i více jak stoletými studánkami, které pamatují dobu, kdy patřily k oblíbeným cílům korza
lázeňských hostů.

Tu nejbližší najdeme hned u nedvědického vlakového nádraží pod železničním přejezdem. Císařská studánka (49.4541111N, 16.3332389E) byla upravena už v roce 1879 jak jinak než na počest císaře Františka Josefa I. k příležitosti jeho stříbrné svatby s císařovnou Sissi. Na rozcestí u restaurace Pod Pernštejnem se pak můžeme vydat třemi různými směry.

Cestou po silnici ve směru do údolí pod hrad Pernštejn potkáme u parkoviště za železničním viaduktem 50 m od odpočívadla naučné stezky „Okolím Pernštejna“ na pravém břehu řeky Nedvědičky malý pramen Cvrkánek (49.4507000N, 16.3224056E). Jak název napovídá, teče málo, ale teče stále. To dále po silnici
na konci osady Pernštejn u vyústění „zadní“ Pivovarské cesty z hradu prýští mohutným proudem známý pramen zvaný Korejtko (49.4494892N, 16.3099814E). Krásná zděná stavba napajedla je zásobována
vodou hadicí z pramene na opačném břehu řeky, a je tak studánkou, do níž teče voda „mostem“ přes vodu.
Prakticky zapomenutým pramenem, z jehož kamenné podoby však prýští sama historie, je Habrovská studánka (49.4585781N, 16.3216869E). Objevíme ji u lesní cesty za bývalými mramorovými lomy 500 metrů v údolí proti proudu na kaskády bohatého Žlebského potoka.

A nakonec ta cesta do Chlébského. Zelená turistická značka nás dovede po břehu řeky Svratky nejprve k další starobylé Studánce Slovance (49.4648453N, 16.3332064E). Malebná kamenická úprava dala prameni vzhled už v roce 1835 a občerstvuje kolemjdoucí dodnes. Poslední dva prameny najdeme až v samotné rezervaci údolí Chlébského potoka, když se necháme vést naučnou stezkou. Tábornická
studánka (49.4701861N, 16.3764053E) byla upravena loni, ale vodu z ní braly už víc jak 40 let tábory na loukách nad ní. To Studánka Junácká (49.4735147N, 16.3803328E) o kus dál na druhém břehu potoka pamatuje už lepší časy. Postavili ji skauti v létě v roce 1970, dnes už se dost ztrácí v houštinách i díky horší přístupnosti. Konečně, že se na cestě zpátky máte pokochat krásou této jedinečné rezervace, snad není třeba ani psát.

Vodní taje Lažánecko-heroltického krasu
Výchozí a cílové místo: Maršov

Rozsáhlé deblínské lesy chrání hluboká údolí Pejškovského a Maršovského potoka a vedle četných tajemství živé přírody skrývají pod povrchem často ještě neprozkoumaná zákoutí podzemních prostor vyhloubených vodou ve vápencích. V malém okruhu okolo Maršova najdeme vedle studánek ponory i vývěry podzemních potoků, jezero a nechybí ani vodopády. Celý okruh je možné objet i na kole.

Červená turistická značka z Maršova ve směru do polesí Pravková nás dovede k první Fořtově studánce (49.2959667N, 16.3614000E). Kamenný pramen v dřevěném domečku upravily Lesy města Brna, které spravují rozsáhlé polesí. Od nedalekého rozcestí se můžeme nechat vést zelenou značkou okolo hory Slunná až do Pejškovského žlebu, kde nás čeká nejmalebnější studánka U sovy (49.3027992N, 16.3918992E). Voda proudí z kamenné věžičky strážené sochou sovy jako občerstvení všem přátelům lesa.

To už se dostáváme na území Lažánecko-heroltického krasu, kde si s námi voda hraje tak trochu na schovávanou. Když pokračujeme podle potoka až k rozcestí Pod Dřínovu u Heroltic, proudí tu do řečiště
pod dřevěným altánkem silný proud vody – Heroltická vyvěračka (49.3048539N, 16.4082078E).  Jeskynní potok si tu našel pod skalní stěnou okno, kterým se vrací ze své podzemní pouti až z Lažánek. Tato „speleostudánka“ má svou obdobu ještě o něco výše nad údolím Maršovského potoka. Vrátíme-li se proti jeho proudu Maršovským a posléze Lažáneckým žlebem, ve stráni nad pravým břehem potoka vyvěrá krasový pramen Vinšova vyvěračka (49.2929092N, 16.3852467E). I zde jde o vývěr podzemního potoka, který se propadá do jeskyní u lažáneckého hřiště. Vyvěračka pojmenovaná po badateli Ing. Vinšovi je vstupem do propasťovité jeskyně naplněné vodou, zatím prozkoumané jen do hloubky 14 m.
Nad rozcestím žlebů pod Lažánkami se šklebí na úpatí stráně další otvor s vývěrem vody, ale jde jen o lidské dílo – štolu, která měla odvodňovat nedaleký kaolínový lom. Do 500 m vzdáleného lomu však nikdy prokopána nebyla, a proto jsme nyní bohatší o kaolínové jezírko, které jámu bývalého lomu vyplňuje. Ještě než se okolo něj vrátíme do Maršova, u hřiště vedle bývalé vápenky zkuste najít Lažánecký závrt (49.2856167N, 16.3765289E), jedno z míst, kudy mizí krasové vody do podzemí.

Korunou putování okolím Maršova může být návštěva Maršovských vodopádů (49.2717467N, 16.3574828E). To je ovšem nutné vydat se k jihu směrem na Šmelcovnu. Za rozcestím ve směru na Hálův mlýn překonává silnice údolí Salašského potoka a přímo pod mostem padá voda přes 3,5 m vysoký skalní převis. Pod převisem je skrytá malá jeskyně, a protože jsme v krasové oblasti, po pár metrech pod vodopádem potok mizí. Je-li vody více, pokračuje údolím přes další skalní stupně, ale v únoru 2020 bylo údolí směrem k Bílému potoku dále suché.

Vodopády východní Vysočiny
Mohutné alpské vodopády u nás můžeme čekat stěží, ale unikátní geologická stavba a tektonika území učinily z Tišnovska oblast s nejčetnějšími vodopády na Vysočině. Zejména Nedvědická hornatina nad hlubokými údolími řek Svratky a Loučky staví díky tvrdším horninám do cesty stékající vodě řadu skalních prahů, které vytváří sice drobné, leč malebné peřeje, kaskády a vodopády. A když mráz přizdobí stékající stružky krustou ledových záclon, i sebemenší vodopádek nabyde mohutnosti horských rozměrů. V tišnovském okolí najdeme nejméně deset roklí ozdobených v čase dostatku vody závoji vodopádů. Tak doporučíme aspoň některé z těch přístupnějších.

Trenckova rokle
(49.4061694N, 16.2651342E)
Synonymem vodopádů na Tišnovsku je právě toto místo. Malý bezejmenný potok mířící do skalnatého údolí Loučky u Drahonína protéká ojedinělou divokou a příkrou skalní soutěskou a tvoří zde tři stupně kaskád a vodopádů, z nichž nejvyšší má 4 metry. K vodopádům se (shora) dostaneme z Drahonína neznačenou cestou nebo zdola od červené turistické značky z rozcestí Trenckova rokle. Protože jde o velmi odlehlé místo a přístup je značně krkolomný, doporučujeme maximální obezřetnost, i když rizika zde jednoznačně vyváží jedinečná krása.

Víckovský vodopád
(49.3959150N, 16.2672075E)
Kdo zvolí nedaleký, ale pohodlněji dostupný Víckovský vodopád, ať se vydá z návsi Víckova klesající lesní cestou podél stejnojmenného potoka. Po 300 metrech se na mýtině potok vzdálí od cesty, a právě v místech ohybu je pěkný kaskádovitý 4,5 m vysoký vodopád. Do rokle a na vodní proud je ale výhled pouze shora. Na Mapy.cz je ovšem označen na nesprávném místě.

Bělečská peřej
(49.4280400N, 16.3752669E)
Levostranný přítok Svratky Křeptovský potok míří k soutoku u Prudké pod Sokolí skálou ze západních svahů Sýkoře. Na dolním konci Bělče pod poslední samotou překonává výrazný skalní blok, na kterém tvoří kaskádu zakončenou vodopádem. Kolem potoka a vodopádu vede silnice z Doubravníku do Bělče, odkud je od parkovací plochy v zátočině vodopád velmi snadno viditelný i přístupný.

Blahoňovský vodopád
(49.3332958N, 16.3201594E)
Že i malý potůček umí velké vodní divy, ukazuje drobný potok tekoucí z Blahoňova do údolí Blahoňůvky. Pod obcí vstupuje do hluboké rokle, která je na konci přehrazena velkým balvanem skalního prahu. Přes ten přepadá potok do 2,5 m hloubky a zimní počasí mění tento závoj v ledovou záclonu. Že si i tento potůček umí zařádit, o tom svědčí hluboká tůň pod skálou, vyhloubená přívalovými vodami. K vodopádu se dostaneme, když z horního (!) konce Blahoňova od zemědělských staveb sledujeme lesní cestu po levém břehu potoka.

Ujčovský vodopád
(49.4887239N, 16.3254867E)
Za nejvyšším vodopádem Nedvědické hornatiny se musíme vydat až do Ujčova. Strmé svahy údolí Svratky skýtají ideální spád i pro malé potoky a jeden takový vtéká do vesnice na jejím horním konci nedaleko Penzionu Zubr. 500 m proti proudu uvidíme téct bílou stružku přes nejvýraznější skalní stěnu v korytě, kde vytváří vícestupňový vodopád o celkové výšce 9 m. Přímo k němu se dostaneme pěšinou od lesní cesty.

Zdroje a další inspirace:
Ubývá míst, kam chodívala pro vodu… Atlas studánek na Tišnovsku (MAS Brána Vysočiny)
www.estudanky.eu
www.vodopady.info

Vladimír Vecheta