Martin z Tišnova

Záhadná postava historie našeho města

V listopadu loňského roku uplynulo 530 let od vydání Bible kutnohorské, druhého úplného překladu knih Starého a Nového zákona do českého jazyka. Na rozdíl od prvního vydání české bible zvané Pražské o rok dříve v roce 1488, jejíž tiskař a vydavatel je neznámý a je historiky uváděn pouze jako „Tiskař Pražské bible“, u druhého vydání jméno impresora či vydavatele známe. Byl jím Martin z Tišnova, vůbec první jménem známý tiskař v českých zemích.
Bohužel to je asi jediná potvrzená informace o jeho osobě, historická věda jej zatím nedokáže přesně přiřadit. Z 15. století totiž známe z Tišnova dvě osoby tohoto jména, nelze ale zcela vyloučit, že oním tiskařem byl ještě někdo jiný, zatím zcela neznámý.
Co o dvou tišnovských Martinech vlastně víme? Podívejme se nejprve na toho mladšího. Ten se v našem městě narodil v šedesátých letech 15. století, pravděpodobně v utrakvistické rodině, studoval na pražské kališnické univerzitě, kde na podzim roku 1489 složil bakalářské zkoušky. Po dalším studiu získal v roce 1493 i titul mistra svobodných umění. O dva roky později byl na období jednoho roku jmenován děkanem artistické fakulty a aktivně se angažoval při práci v univerzitních komisích. Po únoru roku 1497 však jeho jméno z univerzitních dokumentů náhle mizí, buď zemřel, nebo odešel mimo Prahu, neznámo kam. Dříve přijímaný názor Josefa Dobrovského, že právě tento Martin byl výše uvedeným tiskařem, se zdá být dnes již překonaný. Dobrovský totiž nevzal v úvahu fakt, že pětadvacetiletý student při přípravě obhajoby bakalářského stupně na univerzitě v Praze se jen těžko mohl věnovat technicky náročné přípravě tisku bible v Kutné Hoře.
Starší Martin se narodil v Tišnově asi o čtyřicet let dříve, někdy ve dvacátých letech 15. století. Na rozdíl od svého mladšího jmenovce byl katolíkem. V roce 1443 je doložen v Humpolci, kde opisoval  veršovaný herbář pro Václava z Krumlova. Kde se s Václavem seznámil, nevíme, stejně jako zda měl ke Krumlovu nějaké vazby. Nic bližšího není  známo ani o jeho postavení v Humpolci. I v pozdějších letech se zabýval opisováním rukopisů. V roce 1452 opsal na blíže neurčeném místě sbírku tehdy oblíbených bajek Quadripartitus čili Speculum sapientiae. Někdy na počátku šedesátých let 15. století se vrátil na Moravu, kde jeho další kariéra byla spjata s předním panským rodem Boskoviců. Možná až zde se při četbě italských rukopisů seznámil s humanismem. Tyto rukopisy přivážel na Moravu Tas Černohorský z Boskovic, od roku 1457 olomoucký biskup. Podobně jako další humanisté také Martin z Tišnova skládal oslavné básně, zvané panagerika. Nejprve ji složil pro biskupa Tase, později byl požádán, aby obdobnou báseň složil i na rod pánů Tovačovských z Cimburka.
Asi před deseti lety byly zpřístupněny rukopisy knihovny chrámu sv. Jakuba v Brně. Mezi nimi se nachází i obsáhlý sborník se 17 rukopisy, který v letech 1475–83 opsal jediný písař, který se zde uvedl jako „per me Martinum de  Tissnow plebanum in Czebranicz“. Díky rukopisu svatojakubské knihovny tedy víme, že tento Martin byl přinejmenším v rozmezí výše uvedených let farářem v Sebranicích na Blanensku, které byly součástí boskovického panství a kde patronátní právo k sebranické faře náleželo pánům z Boskovic. Mohl ale být tento Martin tiskařem Kutnohorské bible?
Podle nejnovější hypotézy Martin, který měl celoživotní zkušenosti s opisováním knih, se rozhodl již jako šedesátník zaučit se do knihtisku u brněnských tiskařů. Následně přišel do Prahy, kde se ještě netisklo, založil zde tiskárnu a v roce 1487 vydal dva úspěšné tituly (Žaltář a Trojánskou kroniku). Když následujícího roku 1488 založil Tiskař Pražské bible v Praze novou tiskárnu, finančně lépe zajištěnou, odešel Martin do Kutné Hory, kde za finančního  přispění bohatých kutnohorských měšťanů vydal v roce 1489 svoji konkurenční Bibli kutnohorskou. Uvedenou hypotézu podporuje především nalezená totožnost písma mezi tisky brněnské tiskárny, Žaltáře a Kutnohorské bible, ze které je možno odvodit použití stejných tiskových matric, které si tiskař přinesl z Brna nejprve do Prahy a poté do Kutné Hory.
Pokud by se totožnost literárně činného kněze s tiskařem Kutnohorské bible skutečně prokázala, stal by se Martin z Tišnova domácím příkladem impresora, který se původně živil jako písař a po vynálezu knihtisku se rozhodl přejít k novému řemeslu. Takových příkladů je v Evropě ostatně známo více.
I když se uvedená hypotéza zdá být velmi pravděpodobná, nelze ji zatím jednoznačně prokázat. A tak Martin z Tišnova, první jménem známý tiskař v českých zemích, zůstává stále záhadnou postavou historie našeho města.

Vysvětlivky:
utrakvisté (kališníci) – křesťanská konfese, která vzešla z husitství
Žaltář – biblická Kniha žalmů

Zdroj: Vobr, J.: Kutnohorská bible,1993; Boldan,
K.: Písař a tiskař Martin z Tišnova, 2012

Jan Kos