Napsali jsme před 50 lety

Únor 1970

Podruhé listujeme půl století starým měsíčníkem Naše Tišnovsko, který začal vycházet v lednu 1970 a je přímým předchůdcem dnešních Tišnovských novin. Tentokrát se blíže podíváme na únorové číslo…

Rok 1970 v kultuře
Odpovědný redaktor Dr. Ladislav Štejgerle ve svém článku nejprve shrnuje hlavní kulturní akce roku z celostátního pohledu, v závěru pak svůj materiál doplňuje o přehled důležitých výročí, která stojí za připomenutí na Tišnovsku: „… V našem městě vzpomeneme zejména založení před sto lety tělocvičné jednoty Sokol, která sehrála významnou roli v kulturním a národně uvědomovacím procesu v Tišnově, a před padesáti lety zřízení gymnasia; otevření střední školy podstatně zvýšilo kulturní a společenský význam tehdy okresního města ve znovu zřízeném samostatném československém státě. Šedesáti let svého trvání v tomto roce vzpomíná místní organizace rybářů.“

Fronty jsou zbytečné
Článek Václava Borka se zabývá něčím, co dnes už v tehdejším rozsahu prakticky neznáme – zásobováním  domácností uhlím. Pro základní informace si autor zašel přímo do tišnovských Uhelných skladů:
„Zatímco venku mrzne, v místnosti se táhne od okénka zástup čekajících. Vedoucí Uhelných skladů Antonín Dvořáček nás informuje: ,Fronty jsou zbytečné. Všichni žadatelé dostanou svůj příděl 15 q ve stejném čtvrtletí jako loni. Tak například kdo obdržel uhlí v druhém čtvrtletí minulého roku, tomu je dovezeme opět v druhém čtvrtletí letos; předpokládáme totiž, že má palivo za období spotřebováno. Může se ovšem stát, že se někomu vyprázdnil sklep již nyní. V takovém případě může dotyčný obdržet mimo příděl polský lignit nebo ostravské kaly. Doporučujeme našim občanům, aby si objednávali uhlí postupně, tak jak je opravdu potřebují.’“

Stalo se před 100 lety
Kronikář a historik Jan Hájek dával k lepšímu i dávné historky z jednacích protokolů radních. Například: „Albína Čupr obchodující s kartáči a štětkami a především živící se prodejem svého těla v domě č. 23 na horním rynku, má být pro nemravný život z města vyhostěna. Proti tomuto návrhu vystoupili radní z ulice Klášterské s tvrzením, pakliže bude Čuprová z města vyhostěna, nebude už v Tišnově ani štětka k mání – a když pan starosta mluvil, padáno mu bylo do řeči. Záležitost byla přejita, aniž bylo co zařízeno.“

Slovo máte vy
Tvůrce měsíčníku samozřejmě zajímalo, co občané říkají tomu, že v Tišnově začaly opět vycházet „noviny“, a získali mimo jiné tyto ohlasy na nedávné první číslo Našeho Tišnovska:
Miroslav Nečas, hodinář: Vítáme to jako vhodnou věc pro tišnovské občany. Umožní jim, aby se dověděli, co se zajímavého v Tišnově děje a co se připravuje pro zlepšení života ve městě.
Alois Pokorný, vedoucí knihařství: Kóónečně, že něco takového máme!

Postoupí naši fotbalisté do I . A třídy?
Propagační pracovník oddílu kopané TJ Baník Tišnov Josef Lukeš zaplnil svým pojednáním celou zadní „sportovní“ stránku únorového čísla. V úvodu seznamuje čtenáře s vedením klubu: „V čele celého oddílu kopané stojí předseda soudruh František Smažil, který mimo této funkce je předsedou Jihomoravské fotbalové župy.“ Hlavní část příspěvku je věnována družstvu mužů. „Během podzimní sezóny se v mužstvu vystřídalo 18 hráčů,“ píše se tu, „Sáva, Mihola, Brychta, Habart Jiří, Kovář (kapitán), Harák, Skalník, Madron, Tesárek, Hanák, Flamich, Habart Pavel, Felbinger, ing. Čuňo, Peterka, Klouda, Mašek a Wünsch.“

O dalším ve stručnosti
Rubrika Naše vycházka nás tentokrát zvala do Březiny. Medailónek byl věnován tehdy ještě žijícímu objeviteli Demänovských jeskyní Aloisu Královi. V historickém článku Výkupné za mord se Jan Hájek zabýval historií původu jednoho ze smírčích křížů podle zápisu v gruntovní knize ze 16. století. Loutková scéna Mladost hrála pro děti každou sobotu odpoledne a vždy jiné představení. I když byl samozřejmě i tehdy únor nejkratším měsícem v roce, konalo se v Tišnově celkem pět plesů, první sobotu dokonce dva současně. Kino nabízelo několikrát Louise de Fune´se, hrál se  třetí díl Vojny a míru a opět i dva starší české filmy Experiment (1943) a Veselý souboj (1950). Mezi dětskými představeními se v jedno nedělní dopoledne skvěl za pouhé 2 Kč západoněmecký film Old Shatterhand; na tento díl Vinnetoua jsme jako kluci chodili obzvláště rádi, protože se v něm koupala úplně nahá míšenka Bílá holubice. Kde
jsou ty časy…

Václav Seyfert