„Když Stvořitel učinil jídlo člověku podmínkou života, vyzval jej k…
Archeologové objevili pozůstatky osad
Archeologové jsou v Tišnově v posledních letech jako doma. Letos v listopadu pracovali ve Wagnerově ulici, kde odkryli zbytky osady z mladší až pozdní doby bronzové.
Na parcele vedle Vodárenské akciové společnosti zachytili archeologové kromě sloupových a kůlových jam coby pozůstatků nadzemních dřevěných staveb zejména objekty zásobní. Byť v době, kdy jsem se za nimi vypravila, v lokalitě pracovali teprve týden. „Jedná se o poměrně husté osídlení, které nám tady potvrzuje tu skutečnost, že v mladší až pozdní době bronzové, což je v absolutních datech zhruba 1300 až 800 let před naším letopočtem, tu existovalo intenzivní osídlení. Z té osady se zachovaly pozůstatky základů nadzemních staveb, to znamená sloupové nebo kůlové jámy, které nesly základní konstrukci střechy a stěn, a poté hlavně zásobní jámy, kde se skladovalo obilí. Jednak na jídlo, jednak na další výsev,“ prozradil Michal Přichystal, archeolog Ústavu archeologické památkové péče Brno.
Pouhá náhoda
Připustil, že letos neměli v plánu se do Tišnova vracet, na naleziště byli upozorněni Jiřím Doleželem z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně. Existoval totiž předpoklad, že by v místě stavby mohly být nějaké archeologické nálezy. „V okolí se už dříve našlo poměrně hodně nálezů. Ten nejznámější pochází z roku 1886, kdy byl při stavbě staré tišnovské železnice objeven poklad bronzových náramků z pozdní doby bronzové.
Později, když se zde stavěly textilní fabrika a další objekty, tak se přišlo na sídlištní jámy z mladší až pozdní doby
bronzové. Předloni při rekonstrukci vodovodu a kanalizace v Brněnské ulici jsme objevili další sídlištní jámy, takže jsme se domnívali, že by tu něco mohlo být. Což se vzápětí potvrdilo,“ vysvětlil Přichystal.
Pozůstatky archeologického osídlení jsou odborníci s to zachytit již po odstranění nadloží, tedy po odhrnutí zhruba cirka čtyřiceticentimetrové vrstvy. Následně záleží na tom, jak jsou objekty hluboko, je potřeba je znovu vybrat a tím zjistit, jaký měly tvar. A zatímco kůlové nebo sloupové jámy bývají maximálně šedesát centimetrů hluboké, ty zásobní i 1,5 až dva metry. Vše bylo odvislé od toho, jak se našim předkům v pravěku chtělo kopat.
„V zásobních jamách v okolí pozůstatků staveb jsme nalezli mimo jiné takzvanou mazanici, což značí, že domy zanikly požárem. Ovšem to, zda je zapálili sami obyvatelé, když odcházeli, nebo došlo k nějakým střetům, nezjistíme. Můžeme se jen dohadovat. Kromě mazanice jsme dále objevili keramické nádoby,“ prozradil Michal Přichystal s tím, že v jednom případě dokonce odkryli obří nádobu, která se sice časem rozpadla, ale je kompletní. Zřejmě se jednalo o skladovací nádobu na obilí nebo vodu. „Vzácně, velmi vzácně jsme tu měli zlomky bronzu,“ řekl archeolog.
Všechny nalezené předměty byly odvezeny do brněnského Ústavu archeologické památkové péče Brno k omytí, zadokumentování a dalšímu podrobnějšímu zkoumání.
Výzkumy
V roce 2017 se archeologové „činili“ v tišnovské Dlouhé ulici. Během výzkumu bylo zjištěno 45 zahloubaných objektů
coby pokračování v předchozím roce objeveného polykulturního sídliště. Nejstarší objekty spadají až do kultury s lineární keramikou z počátku mladší doby kamenné (cca 5 tisíc let před n. l.).
Loni pracovníci Ústavu archeologické památkové péče Brno prováděli záchranný archeologický výzkum v Moukově ulici, kde učinili poměrně unikátní nález. Byla odkryta část zaniklého bočního ramene řeky Svratky, které v jednom místě křížila stará komunikace. Podmáčený břeh zde byl zpevněn vodorovnými vrstvami klád či jejich dílů, prken, a nakonec menších větví. Přítomnost kůlů a složitějších konstrukčních prvků naznačuje, že samotné rameno mohla cesta překonávat prostřednictvím lávky či mostu, ovšem torzovitost situace nedovolila jednoznačnou interpretaci.
Datování komunikace se opírá jednak o vyzvednuté nepočetné zlomky keramických nádob, jednak o výsledky
dendrochronologické analýzy. „Podle ní smýcení použitých stromů spadá do posledních dvou desetiletí 12. století, přičemž jeden vzorek obsahoval i podkorní letokruh, takže bylo možné určit přesnou dobu skácení na roky 1191 až 1192,“ dodal Michal Přichystal.
Co je mazanina?
Mazanina nebo mazanice je historický doplňkový stavební materiál. Jedná se o kvalitní hrnčířskou hlínu rozmíchanou s plevami, kterou se často utěsňovaly spáry dřevěných konstrukcí nebo se s ní i celé dřevěné konstrukce nahazovaly jako protipožární ochrana. Archeologové její pomocí určují zánik historické stavby (např. hradu či tvrze) požárem – pokud byla při stavbě budovy použita, tak se v případě požáru vypálila a vypálená mazanice zůstává
na místě takto zaniklé budovy.
Zlata Ptáčková
Další článek: Lednové kalendárium Tišnovska
Předchozí článek: Napsali jsme před 50 lety – 1. díl – leden 1970