Stanislav Bělík (*29. 10. 1919 – †3. 10. 2022)

Stanislav Bělík se narodil 29. října 1919 v Tišnově. Otec pracoval jako tkadlec, později si našel práci v papírnách v obci Prudká. Matka pocházela ze ševcovské rodiny. Stanislav se vyučil strojním zámečníkem, ačkoli od mládí tíhl k výtvarnému umění. Talent u něj rozpoznal učitel už v jeho dětských letech. Snažil se tedy v malování zdokonalovat. Rodina ale neměla peníze, aby ho poslala na studia.

Když začal pracovat a vydělávat si na živobytí, přihlásil se na večerní uměleckou školu do Brna. Totální nasazení během druhé světové války ovšem jeho započatou dráhu studia malby přerušilo. Nuceně nasazen byl do rakouského Sankt Pöltenu. V továrně, kde se vyráběla umělá vlákna na padáky, vykonával práci strojního mechanika. Na nucených pracích strávil dva roky.

Ve volných chvílích tehdy maloval okolní krajinu. Jak sám zmiňuje, bavila jej figura, portréty a tak dále. Jenomže časem každý chtěl nějaké krajinky, tak potom se krajinářské malbě věnoval výlučně.

V roce 1945 po náletu na továrnu společně s kamarády utekl domů. Ani po válce, ačkoli složil úspěšně zkoušky na Akademii v Praze, nebyl pro nadměrný počet uchazečů o studium přijat. Pracoval tedy jako kreslič a teprve v letech 1956 až 1960 absolvoval dálkové studium malby v Praze. Do důchodu se živil jako podnikový výtvarník v brněnské Tesle, kde strávil dvacet let.

Malbě se naplno začal věnovat až po odchodu do důchodu v osmdesátých letech. Postupně se stal jedním z nejlepších krajinářů Vysočiny. Inspiraci čerpal i z cest do zahraničí, odkud pocházely jeho obrazy z Turecka, Řecka, Holandska, Španělska, Uzbekistánu, Itálie, Francie a Švýcarska. Většinu života ale žil a tvořil v Doubravníku u řeky Svratky, která se stala nejčastějším námětem jeho obrazů. Podle svých slov prošel řeku od pramenů přes Tišnov, Brno až po soutok s Dyjí a namaloval všechna její zajímavá místa. Řece také věnoval poslední cyklus obrazů „od pramene u Žákovy hory až po Pálavu“, který v roce 2017 vyšel i knižně jako dílo „Krajinou řeky Svratky“.

Tišnovská televize věnovala panu Bělíkovi pozornost opakovaně. V době, kdy slavil devadesátiny, s ním natočila dokument Za obrazy do Doubravníka, a v roce 2010 dvoudílný pořad Stanislav Bělík a jeho řeka. V roce 2021 pak poslední dokument Stanislav Bělík: Z lásky k umění a rodnému kraji. Všechny jsou ke zhlédnutí v archivu pořadů na kanálu Youtube Tišnovské televize.

Spolu se svou manželkou Vlastou v roce 2020 oslavili platinovou svatbu – 70 let v manželství a v lednu 2022 převzali titul pro nejstarší manželský pár v ČR.

Pan malíř Stanislav Bělík zemřel v pondělí 3. října 2022 ve věku nedožitých 103 let.

Vladimír Vecheta