Pomoc při péči o blízké

Město Tišnov provozuje druhým rokem velmi užitečnou službu

V celé řadě rodin bohužel dojde čas od času k té nemilé situaci, že některý z jejích členů onemocní natolik vážným způsobem, že bude na delší období  nebo i natrvalo vyžadovat stálou péči. V takové chvíli rodina obvykle zvažuje, zda umístí svého blízkého do léčebny dlouhodobě nemocných, do pečovatelského domu, nebo zvolí vlastní péči o pacienta v domácím prostředí. Rozhodování to bývá nesmírně obtížné a osoby, jichž se to týká, mají v souvislosti s ním obvykle oprávněný pocit, že nejsou ani dostatečně informováni na to, aby se v dané konkrétní situaci dokázali rozhodnout správně.

Během kulatých stolů se při přípravě plánu komunitních služeb v rámci města Tišnova probírala i právě tato otázka a výsledkem diskuzí bylo již v minulém roce zavedení nové a více než užitečné služby, která byla zahrnuta do koncepce prozatím pro léta 2021–2023 a podle dosavadních ohlasů a zkušeností přináší veskrze pozitivní výsledky. Jedná se o poskytnutí rychlé orientace rodině při zhoršení zdravotního stavu osoby blízké (a rozhodně nemusí jít výhradně o seniora), realizaci poradenství přímo na místě v rodině a v případě potřeby o nutné praktické ukázky. Město za tímto účelem uzavřelo dohodu se zkušenou pečovatelkou, která se individuálně dohodne s příslušnou rodinou, navštíví ji přímo v domácnosti, probere možnosti dalšího optimálního postupu při péči o pacienta a poradí i v oblasti administrativních úkonů, jako například kde žádat o příspěvek na péči nebo o další terénní a pobytové sociální služby, kde vypůjčit potřebné pomůcky a jak je v domácnosti použít, případně ukáže potřebné úkony členům rodiny přímo v jejím prostředí. Služba je poskytována ve všech obcích ORP Tišnov, je plně hrazena z rozpočtu města Tišnova a v rozsahu pěti hodin je pro pacienty a jejich blízké zcela zdarma.

Pro město Tišnov tuto službu zajišťuje paní Jana Pásková, která má za sebou desetiletou práci pečovatelky v rámci charity a navíc zná situaci i z druhé strany. Sešel jsem se s ní ke krátkému povídání na toto téma, abychom přiblížili čtenářům Tišnovských novin tuto práci tak říkajíc z první ruky.

„Mým úkolem je podle stavu nemocného rodině objasnit, co bude péče obnášet,“ říká úvodem paní Pásková. „Vždy rodinným příslušníkům zdůrazňuji, aby se nebáli domácí péče, neboť známé prostředí a blízcí lidé sehrávají při léčbě výrazně pozitivní roli. V takovém případě nastíním, jak časově to bude náročné, a oni se podle toho mohou rozhodnout, zda se svému pacientovi budou plně věnovat a zůstanou doma z práce, nebo si péči mezi sebou rozdělí, případně požádají u paní Sodomkové v charitě o terénní pečovatelskou službu. Je možné to samozřejmě i kombinovat – když je přes den dotyčný v práci, zajistí si na tento čas službu z charity a po příchodu ze zaměstnání plus o víkendech pečuje o nemocného sám.“ Poučit je ovšem nutno rodinné příslušníky nejen pokud jde o pacienta, ale také co se týče osoby samotného pečujícího. Pokud totiž péči bude jediná osoba věnovat veškerý svůj čas, jde o velmi tenký led z hlediska vyhoření. „V letadle se říká, že masku musíte nasadit nejprve sobě a pak teprve ostatním,“ podotýká k tomu paní Pásková. „A stejné je to i tady, dokonce to platí dvojnásob, aby pečující dbal o svoje zdraví a psychiku a potom může pomáhat a pečovat o druhého. Je třeba si stále říkat, že nejdůležitější je Váš život, pak teprve pečování. Každému domácímu pečovateli doporučuju, ať si alespoň na jeden den v týdnu zajistí za sebe náhradu, buď terénní pečovatelskou službu, rodinného příslušníka nebo známého, a věnuje se po celý den sám sobě – zajde si zaplavat nebo na procházku. Je potřebné provádět to pravidelně a i v případě, kdy se dotyčnému nechce.“

Paní Pásková se setkává i s případy, kdy osoba blízká chce – například o své rodiče – pečovat, ale má současně zaměstnání, jemuž se potřebuje věnovat, a k tomu třeba ještě péči o vlastní potomky, přičemž se v pečování nemá s kým střídat. V takovém případě není žádná hanba zvolit pečovatelský dům, protože to nemusí být napořád. Navíc si svého pacienta může vždy vzít na týden i déle k sobě domů, v pečovatelském zařízení jej navštěvovat, absolvovat s ním procházky. Ve šťastných případech se třeba na základní edukaci sejde až šest rodinných příslušníků včetně vnoučat nemocného a opravdu mají zájem se v péči střídat. Pak je potřeba jejich zapojení stanovit pevně. Střídání pečujících je pro pacienta pestřejší a zajímavější. „Zejména u osob po mozkových příhodách je důležité, aby nemocný měl co nejvíce prožitků,“ vysvětluje paní Pásková. „Proto je dobré, umožňuje-li to jeho stav, vyjet s pacientem třeba jen na ulici před domem, aby mohly působit i venkovní vjemy.“ Při výkonu své služby se paní Pásková setkává i přímo s nemocnými – občas je musí ubezpečit, že se třeba pobytu v pečovatelském domě nemusí obávat, neboť mezi staršími lidmi přetrvávají o těchto zařízeních až padesát let staré nesmyslné předsudky.

Prozatím pracovala Jana Pásková maximálně s pěti klienty za měsíc a kapacitně má možnost zvládnout více. Proto rozhodně neváhejte jejích služeb využít, pokud jste se opravdu do popisované situace sami dostali.

Václav Seyfert