Napsali jsme před 50 lety – červen 1972

Červnové Naše Tišnovsko z roku 1972 už mimo jiné lákalo občany k návštěvě koupaliště. Jinak se na jeho dvanácti stranách tentokrát objevila řada převážně kratších článků. Ze zajímavého obsahu vybíráme:

Televizní vysílač
Článek nepodepsaného autora informoval o novinkách a možnostech příjmu televizních stanic v naší lokalitě. „Protože je město ze všech stran obklopeno kopci, nebyl příjem televizních signálů dobrý, a začalo se uvažovat o výstavbě televizního převaděče, který by zlepšil příjem televize v Tišnově. Převaděč byl postaven na Kozí bradě, převádí program z 9. na 2. kanál. Na tomto kanále však pracuje také bratislavský vysílač, a tak příjem slovenského programu je tím v Tišnově znemožněn. … Před dvěma roky začal v naší republice vysílat II. program, některá místa našeho města jsou však z možnosti příjmu tohoto programu zcela vyloučena pro nevhodnou polohu. V Blansku to vyřešili tak, že jejich převaděč nyní převádí i druhý program, a to na 12. kanál, který je na každém televizoru. Nešlo by tyto věci vyřešit i v našem městě?“

Špitálek
Nejrozsáhlejší materiál sepsal opět kronikář Jan Hájek a seznámil v něm čtenáře s historií legendárního Špitálku. „Nejstarší tišnovská nemocnice stávala před mostem vedoucím přes řeku Svratku v Předklášteří. Byl to prastarý ,Špitálek’, podle některých historických zpráv bývalá komenda rytířů johanitského řádu, kolem roku 1305 nadace pánů z Kunštátu.“ Na dalších řádcích autor popisuje podrobný historický vývoj tohoto objektu, který svého času sloužil i jako konvent jeptišek. „Při Špitálku byl hřbitov a kaple sv. Mikuláše. K špitálnímu majetku a k vydržování chudých patřil tzv.  ,Ostrovec‘, což byly všechny pozemky mezi Švarcavou a nyní zasypanou mlýnskou strouhou. U Špitálku bývaly i dvoje parní lázně.“ V sedmdesátých letech 19. století byla budova Špitálku střediskem tišnovského kulturního života. „Hrávaly zde české kočovné divadelní společnosti, protože v Tišnově c. k. úřady česká divadelní představení nepovolily. Tak se malé podhorácké město dovídalo o Stroupežnickém, Tylovi, Vrchlickém, Zeyerovi a dalších českých básnících a dramaticích. … ,Špitálek‘ býval i hospodou, kde byly odbývány odvody. V pohnutém roce 1866 došlo na malém prostranství před budovou ke krvavé srážce Rakušanů s Prušáky.“ 
Špitálek byl zbořen v roce 1940 při stavbě nové železniční tratě. „Při pozdějších výkopech byly objeveny v místech bývalé budovy široké mramorové schody vedoucí do podzemí. Byly však úplně zavaleny sutí…“

Místopis Tišnova
Většina názvů ulic popsaných v tomto čísle, začínala předložkou „Na“. Obsáhlé pojednání věnoval Karel Fic zejména předklášterské ulici Na Stráňově.  „Vede z Ondřejovy podél hřbitova ke Strmé. Jméno Na Stráňově je starým lidovým pojmenováním předklášterského hřbitova. Souvisí se slovem stráň. Předklášterskému hřbitovu se ještě říká Šrajchůvek, Na Štrajchůvkách, Na Štajgrlově nebo Na stráni. Jméno Na Štrajchůvkách (Šrajchůvek) souvisí s německým streichen ve spojení die Flagge, die Segel streichen – stáhnout, svinout vlajku, plachty – to pak v přeneseném významu znamená ustoupit, vzdát se.“

Můj koníček
Josef Ondroušek tentokrát věnoval tuto pravidelnou rubriku fotografu Františku Wágnerovi. „První snímek udělal v roce 1922, fotoaparát mu půjčili bratři Oharkové. Dnes s úsměvem vzpomíná na tyto své začátky, kdy za temnou komoru posloužila spíž, ale protože tam nebyla zavedena elektřina, exponovat snímky musel chodit do kuchyně. Každá fotografie nebo film se musely už i tehdy řádně vyprat, a k tomu sloužila stará pumpa na dvoře. Často, k veliké nelibosti sousedů, vrzala dlouho do noci, když mladý fotoamatér byl zvědavý na snímky z odpoledního výletu.“ Situace se zásadně zlepšila ve chvíli, kdy tišnovský knihkupec Karel Cejnek, u něhož byl František Wágner v učení, poskytl mladému zájemci temnou komoru svého syna. „Mělo to svůj účel – pan Cejnek vydával pohlednice Tišnova a nadšený učedník mu je fotografoval. A tak se vlastně dostává ke krajinářské fotografii…“

O dalším ve stručnosti
Lubomír Plašil zval čtenáře na šestý ročník mezinárodních muškařských závodů. Kritice Miroslava Pavlíka se tentokrát nevyhnula kvalita záchodů v místních restauracích. Václav Borek vedl rozhovor se zakladatelem Pěveckého sdružení okresu Brno-venkov Františkem Pernicou. Svaz chovatelů drobného zvířectva pořádal na dvoře hostince Na Perštýně přehlídku králíků, holubů a drůbeže. Počátkem měsíce června proběhlo ukázkové cvičení požárníků ke dni dětí. Některé filmy z programu letního kina prozatím nijak nenapovídaly, že kulturu čeká tvrdá normalizace – posuďte sami: hrál se Sicilský klan, Mary Poppins, Nejlepší léta našeho života či Předčasný pohřeb.

Václav Seyfert