Plachá pták vodních ploch

Vrátím se ještě na letošní mokré louky pod Tišnovem, které lákaly vodní ptáky. Fotografování bylo náročné. Musel jsem si najít vhodné místo úkrytu a polohu dobrého světla. Ale také vzdálenost, z které se dalo fotografovat. Byl to keř jívy zarostlý travou v blízkosti vodní plochy. Při obtěžování komáry jednoho dopoledne přilétla před objektiv Volavka popelavá – Ardea cinerea. To by nebylo nic zvláštního, létaly tam často. Zajímavé bylo, že po nějaké době začala tančit nad vodní hladinou. Mávat křídly, vyskakovat do výšky, otáčet se a natřásat. Zkrátka taková baletka na zrcadlící se ploše, jak víla v pohádce. Spoušť aparátu se při scéně nezastavila.

Je to jinak plachý pták. V naší přírodě není mnoho ptačích druhů, o nichž můžeme říci, že jejich početnost neklesá, nýbrž narůstá. Můžeme ji spatřit na loukách a polích u Svratky na Tišnovsku, kde trpělivě číhá na hraboše, nebo ve větvích nad řekou. Hnízdí většinou v kolonii na stromech, kde v době krmení mláďat je nejrušněji. Od poloviny května snáší kolem pěti vajec. Po vylíhnutí na hnízdě se zdržují šest týdnů a pak se rozlétají do okolí hnízda. Na noc se vracejí zpět. Pohlavně dospívají ve dvou letech.

Volavka bílá – Ardea alba, také přilétala na břeh řeky Svratky i se svým mládětem. Způsob života je stejný jak u volavky popelavé. Obě volavky jsou nejpočetněji zastoupeny z čeledi volavkovití – Ardeidae u nás. Potravu tvoří ryby, obojživelníci, plazi, drobní savci, hmyz, korýši a měkkýši. Při lovu kráčí volavka pomalu terénem. Když spatří kořist, vyrazí bleskurychle zobákem přesně na cíl. Létá s pomalými údery křídel, krk má přitom esovitě stočený a končetiny natažené. Ozývá se nejčastěji v letu drsným kré nebo krejch.

Josef Permedla