Délka lidského věku se zvyšuje díky kvalitě zdravotní péče a…
Zahradníkův rok – březen
Přísady
Milá čtenářko, milý čtenáři, je březen, čas přísad, květinové a zeleninové sadby.
Přísadou pojmenovávám mladé rostlinky květin i zeleniny k výsadbě na koncové stanoviště a k dalšímu pěstování. Než se k nim však dostanu, dovolte mi upřesnění k únorovému textu: Zmínil jsem se, že ovocné dřeviny méně známých odrůd vídám v soukromých zahradách, „kam se běžně dostanu“. Není tomu tak. Povedl se mi vtipný překlep, který mi snad odpustíte. Do soukromých zahrad se ani já běžně NEdostanu.
Přísady kupované, nebo vlastní?
Přísadu si mohu koupit už hotovou v osvědčeném zahradnictví podle pravidel nákupu sazenic dřevin a trvalek. Přísada musí být již od pohledu vitální, zdravá, pevná a dobře zakořeněná. Anebo si ji vypěstovat v domácích podmínkách ze semen sám. Letos jsem se rozhodl si přísady vypěstovat sám. Proto si musím připomenout pár základních zásad předpěstování.
Než začnu
Důležité jsou dvě veličiny: První je čas, kdy je chci vysadit na koncové stanoviště, a tomu podřídím čas výsevu (dva až tři měsíce podle typu přísady). Druhá místo, kde je plánuji pěstovat po zbytek roku. Některé osivo květin a zeleniny potřebuje přípravu a péči. Proto je vysévám nejprve do dočasných pěstebních nádob. Rajčata, okurky, dýně, muškáty, begónie, afrikány a další zelenina či květiny mají na záhonu vhodné podmínky klíčení až později na jaře. Proto si je předpěstuji, abych prodloužil jejich vegetační dobu. Rostliny by bez předpěstování sice rostly, ale jejich plody by do konce vegetačního období nestihly dozrát. Proto osivo již zmíněných rostlin předpěstuji na vhodném, dočasném stanovišti. A tím získám přísadu.
Výsev lze provádět různými způsoby a na různá stanoviště v optimálních podmínkách (skleník, pařeniště, fóliovník, případně doma za oknem) před vysazením na koncové stanoviště. Mohu volit řídký výsev na široko nebo do řádků. Po vzejití rostlinky nepřepichuji, ale nechám je do vytvoření tří až pěti pravých lístků v původní nádobě a až poté teprve vysazuji na koncové stanoviště. Tento způsob je levný, jednoduchý, vypěstovaná sadba bývá otužilá. Nevýhodou je nevyrovnaná přísada, kterou je nezbytné vytřídit. Často bývá až polovina odpadu.
Mohu volit hustý výsev. Tuto sadbu vždy ještě přepichuji, abych z rostlin vypěstoval jednotlivé přísady. Přepichovaná sadba je ta, kterou po vytvoření tří až pěti děložních lístků vyjmu ze substrátu a vložím do dalšího „přechodného stanoviště“. Přepichovat mohu do truhlíků, pařenišť, kontejnerů, balíčků, plat (od vajíček). Zde získám větší pravidelné vzdálenosti. Rostliny s ohledem na dostatečný prostor pro kořeny i nadzemní část se mohou lépe vyvíjet. Sadba bývá vyrovnaná a zdravá. Rostliny mívají lepší kořenový bal. Ten vznikne při přepichování zkrácením prvního, hlavního kořene
a tím rostlina vytvoří více postranních kořínků. Tato metoda je dražší a pracnější. Její podstatnou a nespornou výhodou je silná, otužilá přísada dobře prosperující na konečném stanovišti.
Specifikem je balíčkovaná sadba. Využívá se zejména u zeleniny v průmyslovém pěstování. Pamatuju si ji ze své školní praxe. Učil jsem se pracovat s mechanickým strojem, který mi pomohl vytvořit kolem rostliny bal tvořený substrátem. Tyto balíčky jsme poté vysazovali přímo na pole. Tenkrát to bylo zelí a kapusta. Něco podobného vídám i u zahrádkářů, kteří si vysévají zeleninu do obalů od vajíček. Vzniká tak balíčkovaná sadba, která se ani nemusí vyjmout ze zmíněných obalů. Obaly jsou totiž lehce rozložitelné a neškodí životnímu prostředí.
Roubovaná zelenina
Speciální sortou přísad je populární roubovaná zelenina předpěstovaná v kontejnerech. Při roubování se vybrané a upravené části dvou druhově rozdílných rostlin spojí tak, aby mohly srůst a jedna část pak vyživovala druhou. Spolu s očkováním je to způsob záměrného vegetativního rozmnožování, jehož cílem je udržet určité vlastnosti (geny) rostlin. Není to úplně nová technika. I s ní jsem se seznámil již na začátku 90. let jako student střední zahradnické školy. Tenkrát se jednalo o okrajovou metodu, známou zahradníkům již delší dobu. Při technice množení jde zjednodušeně o to, získat maximum z podnožové rostliny i z roubu. Získám tím velmi odolné rostliny s bohatou úrodou. Tyto rostliny lépe hospodaří s vodou, plodí v delším období a mají jednoznačně vyšší výnos. Zpravidla to ocení „balkonoví pěstitelé“ i drobní zahrádkáři, kteří na každém metru čtverečním znásobují výnos pomocí různých skleníků a fóliovníků.
Nejčastěji se tato technika používá u okurek (hadovek, nakládaček, salátovek, minihadovek) a rajčat (kulatá, masitá, soudková či koktejlová). Zde má zpravidla podnož takovou sílu, že mohu bez obav pěstovat na dva stonky. U nás ještě není tolik využívaná u paprik, ale tato volba předpěstování mě nezklamala u kapií. U vodních melounů se neskutečným způsobem zkrátí doba, kdy čekám na plody. I v našich končinách mi dopřejí bohatou sklizeň. Vyzkouším i různé lilky, cukety či dokonce bazalku. Rozhodně začnu tradiční volbou: okurek naroubuji na tykev.
Na co si po svých zkušenostech u roubované zeleniny musím dát pozor? Rostlinu musím vždy zasadit tak, aby se roub nedotýkal země. Rád sám zakoření. Proto musí zůstat ve stejné výšce jako v kontejneru. Pokud chci opravdu dobrou úrodu, tak musím rostlinám dopřát správné světlo, teplo, vodu a dost živin. Proto volím dobře vyhnojenou půdu a v průběhu sezony přihnojuji. Maximálně využívám přírodní hnojiva z organických surovin, která mají snadné dávkování, uvolňují živiny rovnoměrně v průběhu celé vegetace. Tím, že mají nulovou ochrannou lhůtu, mohu vlastní bio plody konzumovat bez obav celou sezónu.
K výhodám, které u roubované zeleniny vnímám, patří jednoznačně vyšší výnos, zpravidla větší ranost, lepší hospodaření s vodou, vyšší odolnost vůči chorobám a prakticky žádná potřeba chemie.
Některé osivo květin a zeleniny nepotřebuje tuto speciální předpěstovací péči. Jsou odolnější na chlad, mají kratší dobu dozrání plodů, nepotřebují speciální podmínky. Proto je mohu vysévat rovnou na koncové stanoviště. Zde máme dvě samostatné skupiny:
– Jednoleté květiny i zelenina stihnou v průběhu vegetace vyklíčit, vyrůst, vykvést, vytvořit plod a v něm generativní orgány (semena). Poté odumírají. Patří sem třeba hrách, ředkvička, bazalka, rajče, paprika, aksamitník, voskovka, lobelka, muškát, verbena a řada dalších.
– Dvouleté květiny i zelenina první rok vytvoří plnohodnotný kořenový systém a kvetou až druhý rok. Typickou dvouletkou je mrkev, petržel, celer, sedmikráska, divizna, pomněnka, maceška. Ta je výjimka, kvete první i druhý rok. Již zmíněné byliny se tedy množí semenem. Ta mohu vysévat přímo na koncové stanoviště (pak to není přísada). Jde o rostliny přímo vysévané a i ty mohu vysévat do řádků nebo na široko (nepravidelně). Takto zakládám třeba záhony letniček v řadě kombinací. Pro ilustraci mohou být jednodruhové, jednobarevné, vícedruhové, mix druhů i barev. Do řádků vysévám na záhon, nejlépe pravidelně, hrách, mrkev, petržel a ředkvičky. Tento výsev mohu volit řídký, který už v průběhu roku nemusím jednotit. Mohu vysévat do řádků i nahusto a jednotit vytrháváním rostlinek tak, aby měly kolem sebe dost prostoru dál růst.
Moje doporučení, podnět k zamyšlení
Při výsadbě přísad vidím občas jeden nešvar. Pěstitelé zahrádkáři ve snaze výnosu ze svých záhonů nedodržují rozestupy přísad. Patrné je to třeba u květáku i brokolice, kde vzdálenost (spon) je vhodná padesát na padesát. U kedlubny se doporučuje dvacet pět na dvacet pět. Jak daleko vysazuje Váš soused? Já tradičně a až po zmrzlých.
Tip na procházku
Za přísadami mohu vyrazit do ulic v našem městě. Vídám je za téměř každým oknem. Moc se mi líbí, že si lidé v každé době dopřávají užitku svého kousku přírody. A nemyslím tím jen užitek ze zeleninové sadby, ale i krásu květin. Ty osobně vnímám jako něco křehkého, jemného, co náleží především ženám. Proto si přizvu k dalšímu psaní na pomoc svoji Domácí Vílu a o květinové sadbě si společně povíme něco příště.
Ať jsou vaše lopaty, rýče, sázecí lopatky a mobilní nádoby v pohotovosti!
Váš Pařez
Stanislav Pařízek
Další článek: Zahradníkův rok – únor
Předchozí článek: Zahradníkův rok – duben