Délka lidského věku se zvyšuje díky kvalitě zdravotní péče a…
Mediální smršť na téma Karel Vachek
S články a pořady o tišnovském filmovém režisérovi se doslova roztrhl pytel
Filmový režisér Karel Vachek zemřel 21. prosince loňského roku, ale mediální připomínky této významné umělecké osobnosti a ohlasy jeho tvorby ani zdaleka neutichají. Spíše naopak. Kdo se o tohoto svérázného tvůrce blíže zajímá, měl v nedávné době – případně dosud stále má – možnost čerpat z mnoha různých zdrojů, a to ještě nutno připustit, že náš výčet rozhodně není úplný.
V sobotu 13. března uvedla televizní stanice ČT Art poslední Vachkův film Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Formálně jej sice rozdělila do čtyř částí, ale v podstatě odvysílala kompletní pět a půl hodiny trvající filmový román v jednom kuse. Nevím, zda někdo vydržel sledovat Vachkovo složité filozofické dílo opravdu od 20.15 hodin až do tři čtvrtě na dvě v noci, pokud ovšem ano, musel usínat s hlavou jako balón.
Kdo by si chtěl podobný zážitek zopakovat nebo si dopřát sledování této epopeje po částech, může navštívit internetové stránky dafilms.cz, kde jsou za drobný poplatek dostupné všechny Vachkovy filmy. Na webu programu ČT Art je možno si jako doplněk k filmům přečíst přetištěnou glosu Josefa Chuchmy z 15. ledna Paradoxy obnažené smrtí Karla Vachka, dva videorozhovory s režisérem jsou naopak k mání na webu ulozto.cz.
Opravdu velkoryse se k připomenutí Karla Vachka postavil především Český rozhlas. V týdnu mezi 8. a 12. březnem nabídla stanice Vltava každý den od 11.30 hodin jeden z pěti půlhodinových dílů cyklu Osudy, v němž samotný Vachek vypráví o svém životě. Už před tím byl ale do éteru vysílán dvouhodinový pořad Fenomén Vachek (24. února rovněž na Vltavě), který připravili redaktoři Lenka Novotná a Tomáš Pilát a v němž hovoří zejména Vachkovi studenti a kolegové: například kameraman Karel Slach, režiséři Zuzana Piussi, Radim Procházka či Vít Klusák, dramaturg Jan Gogola, filmoví historici Jan Bernard a Martin Švoma nebo děkanka FAMU Andrea Slováková.
Některá dílčí vyprávění byla navíc mezi 22. a 26. únorem vysílána po částech v ranní Mozaice jako seriál Studenti a pokračovatelé Karla Vachka. Část citovaných pořadů si lze i s odstupem času poslechnout z archivu na rozhlasových webových stránkách, něco je pro změnu ke stažení na diskuzním fóru www.do-ucha.cz.
Pozadu ovšem nezůstaly ani tištěné časopisy či elektronická periodika. Už před dvěma měsíci jsme v režisérově nekrologu citovali z rozsáhlého pojednání dokumentaristy a pedagoga Víta Janečka nazvaného Vachek: lekce autorské existence a radikální humanity, které publikoval už 30. prosince 2020 Deník Referendum. Týdeník Respekt reagoval na Vachkovo úmrtí téměř šestistránkovým materiálem v letošním čísle 2 z 11. ledna, který jeho autorka Jindřiška Bláhová nazvala Za všechno může Karel a který má podtitul Jak se proměnil český dokument za uplynulé čtvrtstoletí a jakou roli v tom sehrál Karel Vachek. Svůj článek Bláhová doplnila ještě dalším textem Kdybych Karla Vachka nepotkal, točil bych mnohem větší blbosti, který Respekt nabízí na svém webu a v němž se k osobnosti režiséra vyjadřuje pětice kolegů z branže. Lze se odtud navíc prokliknout na YouTube k ukázce z rozhovoru s Karlem Vachkem, která je avizována pod názvem Politici jsou strašidla.
V únorovém čísle odborného dvouměsíčníku Cinepur (#133) lze pro změnu nalézt článek Vachkova dokumentární revoluce z pera Petra Fischera.
V několika internetových knihkupectvích si lze stále ještě objednat knihu Martina Švomy Karel Vachek etc. z roku 2008 (vydalo nakladatelství AMU). Ještě starší písemné dílko samotného Vachka Teorie hmoty s podtitulem O vnitřním smíchu, rozdvojení mysli a středovém osudu (2004, nakladatelství Herrmann & synové) naopak momentálně nabízí pouze jeden antikvariát.
Václav Seyfert
Další článek: Franta Kocourek na plese
Předchozí článek: Zahradníkův rok – únor