Ozdoba našich jarních luk

Bělásek řeřichový – Anthocharis cardamines je jarní motýl. Žije nejen v ČR, ale v celé Evropě. Můžeme ho spatřit téměř všude, nejhojněji v podhůří. Najdeme ho na otevřených biotopech, loukách, březích řek a na okraji lesů. Preferují mladá a větší květenství na osluněných místech. Motýli létají v závislosti na nadmořské výšce od konce března do počátku července.

Již z dálky lze samečka snadno rozeznat od jiných druhů bělásků. To díky zářivým oranžovým skvrnám na předních křídlech. Na rozdíl od nádherně zbarvených samečků běláska řeřichového jsou samičky poměrně nenápadné, byť jejich kresba bývá značně proměnlivá. Nemají oranžové skvrny na předních křídlech, takže je poměrně obtížné je odlišit od jiných druhů běžných bělásků.

Samičky se páří pouze jednou za život, a tak se je samci aktivně snaží najít hned po vylíhnutí. Zbytek života pak samice tráví kladením vajíček. Vzdalují se z míst, kde jsou samci, a díky tomu vzniká otevřená populační struktura. Vývoj housenek běláska řeřichového obvykle probíhá na řeřišnici luční, ale také na kokošce pastuší tobolka, česnáčku a jiných rostlinách. Samice kladou vajíčka jednotlivě, protože hrozí kanibalismus larev. Vývoj housenek trvá přibližně jeden měsíc. Tento druh u nás vytváří pouze jednu generaci ročně, která se líhne zjara z přezimujících kukel.

Druh v současné době není ohrožen. Jediné lokální ohrožení může představovat chemizace zemědělství, přeměna luk na intenzívně využívané travní porosty a zalesňování lučinatých údolí. Protože se housenky živí na planě rostoucích rostlinách, které bývají považovány za plevele, není bělásek řeřichový považován za škůdce. Patří mezi krásné motýly střední velikosti.

Při toulání přírodou na Tišnovsku můžeme spatřit různé druhy barevných motýlů a o těch zase příště.

Josef Permedla