Hudební světoobčan Konstantin Ruchadze

Psát v této době článek, který má být pozvánkou na hudební produkci, je nevděčný úděl. Sotva bylo vytištěno minulé číslo Tišnovských novin s materiálem o odloženém konání Bluesové pomlázky, zrušila opatření pana ministra Prymuly i druhý pokus tento tradiční festival letos uspořádat a lze se jen dohadovat, zda stejný osud nepotká i koncert skupiny Ruchadze Band – Amsterdam Beyond, naplánovaný do Železného na sobotu 21. listopadu.

Nu což – jsou v podstatě tři možnosti. Ta běžná počítá s tím, že koncem listopadu už budou pro hudební akce platit o něco volnější regule, a že tedy vystoupení proběhne v plánovaném rozsahu. Pak je ve hře dokonce vylepšená varianta, že se totiž k Ruchadzeho kapele přidají i hudebníci pozvaní na Bluesovou pomlázku (byť třeba ne všichni) a uskuteční se půldenní akce s více účinkujícími. No a ten v současnosti bohužel nejužívanější scénář by znamenal, že se opět nebude konat nic a že budeme všichni doufat v nějaký náhradní termín třeba na jaře 2021. Ovšem i v takovém případě jsem přesvědčen, že informace o hlavním protagonistovi kapely, která se u nás představila už před deseti lety v sále Městského kulturního střediska v rámci tzv. Tišnovského jazzového týdne, stojí rozhodně za přečtení.

Konstantin Ruchadze se narodil v lednu 1950 v Moskvě do rodiny gruzínského novináře a operní zpěvačky. Bratr jeho dědečka Nikolaj Maximovič Ruchadze byl v těch časech ministrem státní bezpečnosti Gruzie, členem klanu, jemuž se říkalo Berijova banda, a také osobním přítelem Josefa Vissarionoviče Stalina. Obdržel několik státních vyznamenání, jenže nakonec, jak bývalo v těch končinách dobrým zvykem, byl stejně zatčen,
odsouzen a popraven. Kosťa se ovšem postupem času stal jeho pravým opakem a celý život jej provázela viditelná svobodomyslnost. V roce 1963 se matka podruhé vdala, a to do Prahy, kde pak její syn coby teenager zažil počátky bigbítového kvasu. Studování ani různá učiliště jej nijak neoslovila, chtěl se věnovat hudbě a se svým přáním brzy uspěl. Kapela nazvaná Ruchadze Band (z dnešní sestavy v ní už tehdy působil bubeník Petr Eichler) začala mít úspěchy a byla hvězdou zejména ve strahovském klubu Jednička, o němž se říkalo, že to bylo místo s nejzápadnější atmosférou v Praze.

V normalizačních časech Ruchadzemu po několika konfliktech s režimem začalo hrozit, že by jej od nás vrátili do Sovětského svazu, proto se rozhodl emigrovat a v roce 1973 zůstal v Rakousku, odkud se poté přemístil do Holandska. Na rozdíl od ostatních utečenců nebyl ani v nepřítomnosti souzen – Češi se toho báli, protože dotyčný měl stále sovětské občanství, a pro Moskvu byl nezajímavý, jelikož tam už dávno nežil. V Amsterdamu se živil mnoha povoláními, ale především zde založil úspěšnou jazzrockovou kapelu Goblet Band. Čtyři roky strávil také ve Španělsku, kde býval vítaným hostem v domě Salvadora Dalího. Po návratu do Holandska koncertoval i s největšími tamními hvězdami, jakými byli kytarista Jan Akkerman nebo saxofonistka Candy Dulfer, a založil novou kapelu s opravdu přiléhavým názvem Hot Bolshevik. Nějakou dobu účinkoval rovněž v duetu Black Rose se surinamsko-indonéskou zpěvačkou Franciscou Duval. Po všech sestavách zůstala i natočená alba – například Post Cold War Groove, Amsterdamn Blues nebo Live At Studio. Dnes se ale Konstantin Ruchadze živí také u speciální cestovní agentury jako průvodce pro ruské turisty toužící navštívit
Belgii a Nizozemsko.

Když se v devadesátých létech začal Konstantin vracet do Česka, sestavil skupinu pod mírně obměněným původním názvem, když ke slovům Ruchadze Band přidal ještě dovětek Amsterdam Beyond. Dlouhá léta v ní byl jeho dvorním sólovým kytaristou nesmírně talentovaný Lukáš Martinek, na basu hrál Eichlerův syn Marek a sestavu doplňovali i různí mezinárodní spoluhráči. Dnes kromě Ruchadzeho a obou Eichlerů v kapele většinou hrají kytarista Daniel Heřman a saxofonista plus klávesista Jakub Doležal.

Ruchadzeho hudba je nesmírně vrstevnatá a vyrůstá z mnoha zdrojů – nad bluesovým základem jsou slyšet vlivy soulu a různých podob world music,  což je nejvíce patrné na dvojalbu z roku 2011 Around The World In Space A Time. V podobě CD singlů vydal také dvě k nepoznání překopané úpravy slavných skladeb: Swan Lake Romance je Čajkovského Labutí jezero a za názvem God Save Our Love se ukrývá česká státní hymna. Poslední studiovou nahrávkou je album Upstream Hermit. Na pódiu působí abnormálně charismatickým dojmem, což dokáže přenést jak na svoje spoluhráče,
tak i na přítomné diváky.

Při otázce na životní krédo Konstantin Ruchadze odpovídá: „Pro mne jsou důležité hlavní hodnoty, které jsou v dnešním světě bohužel druhořadé. Láska, přátelství, víra, Bůh, věčnost, dobrodružství, spontaneita, hrdinství, základní lidské vlastnosti.“

Václav Seyfert