Na skály – Výlety padajícím listím

I když se může zdát, že přes svoji kopcovitost není Tišnovsko právě krajem skal a skalních útvarů, a husté lesy zakrývají řadu skalních vyhlídek, leckterá zákoutí divokých říčních kaňonů a údolí skýtají zážitky nadmíru romantické. A když se říjen, který je právě před námi, vydaří, bývá ideální chvílí na poslední toulky přírodou, než ta přijde o svůj pestrý šat. Dnes vás tedy zavedeme spadaným listím na dvě tři místa, kde si barevný podzim v přírodě ještě můžete náležitě vychutnávat, a to i přes to, že nejste žádný kamzík či skálolezec.

Řikonín
Pro jedny připomínka temné kapitoly válečné minulosti Tišnovska spojené s továrnou Diana, pro druhé ráj trampské romantiky a nezávazného toulání nesčíslnými brody a peřejemi podhorských říček, pro třetí symbol železničního neštěstí na vysokém viaduktu. To všechno evokuje pojem „Řikonín“. Vedle názvu železniční stanice na žďárské trati a se 49 stálými obyvateli nejmenší obce na Tišnovsku. Zdrojem největší popularity tohoto zdánlivě zapadlého koutu je ale právě jeho odlehlost a přírodní krása hlubokých údolí říčky Libochovky a potoka Haldy. A nad místy, kde se oba toky setkávají u osady Kutiny, se vypínají zajímavé skály Tišnovska nejhustěji.

Nad Balákovým mlýnem
Od osady Kutiny, resp. populárního Ranče u bizona se můžeme na skály vydat třemi směry. Po toku Libochovky směřujeme k Řikonínu a Balákovu mlýnu u řeky. Cesta okolo samotného toku je schůdná jen v teplejších měsících, protože jej opakovaně křižuje, a úzkým údolím procházíme v husté vegetaci na úpatí kolmých skal. Atraktivnější je tedy sledovat zelenou turistickou značku, která úsek obchází právě po temenech skal. Zde se nabízí dvě krátké odbočky k výhledům do říčního údolí. První je za silniční zatáčkou, kde se značka pouští po lesní cestě a pěšina odbočující vpravo nás dovede po hřebeni k výhledu (49.3595594 N, 16.3005764 E) do údolí zpět směrem ke Kutinám. Druhou je vyhlídka nad Balákovým mlýnem (49.3612853 N, 16.3014669 E) ze skal, které padají kolmo do Libochovky. K vyhlídce se dostaneme pěšinou z lesní cesty těsně před tím, než sejdeme zpět k toku řeky.
Vydáme-li se ještě cestou od mlýna dále okolo toku řeky (mimo zelenou značku), za druhým brodem můžeme navštívit nápadnou skálu Páter. Velký kámen osazený deskami je trampským pamětním místem na kamarády, kteří už „vyrazili na nebeskej čundr“.

Pochopova skála
Druhý směr od Kutin nabereme proti proudu potoka Haldy. Zprvu pohodlná polní cesta mezi lučinami nás posléze dovede do ponuře stísněné soutěsky. Toto místo u tzv. Lubenského tunelu je nejvíce spjato s někdejší válečnou továrnou Diana, kde byla navzdory, nebo právě díky nedostupnému terénu situována montážní letecká továrna. Vegetace, místy sice nyní kvůli kůrovci prokácená, zakrývá někdejší terénní úpravy a stavby, a namísto vojáků je nyní pod železničním náspem na úpatí skal a břehu potoka rozloženo tábořiště. Z lesa nad pravým břehem Haldy vystupuje několik nápadných skal, z nichž nejvýraznější má i své jméno – Pochopova (49.3505939 N, 16.2836311 E). Kromě toho, že patří do seznamu oblíbených horolezeckých terénů, lze na její temeno vystoupit pěšinou, když ji obejdete lesem po její levé straně. Skála má dva vrcholky, ze kterých je výhled na dole šumící potok i protější stráň se železniční tratí a tunelem. Fajnšmekři vojenské historie najdou v lesních terénech za skálou i staré zářezy cesty a úprav souvisejících s přístupem k továrně Diana ve směru od ubytovacích a hospodářských staveb továrny blíže ke Kuřimské Nové Vsi.

Sochorská skála
Třetí skalní útvar je nejmohutnější a nejnápadnější výchoz čnící ze svahu levého břehu Libochovky kilometr proti proudu od Kutin směrem ke Žďárci. Skály si pravidelně všímají cestující ve vlaku, který zde překonává údolí řeky sérií elegantních oblouků velkého viaduktu. Jde o ono smutně pověstné místo železniční havárie z 11. 12. 1970.
Pod Sochorskou skálu se dostaneme pohodlně (49.3640278 N, 16.2828056 E). Stačí sledovat zelenou turistickou značku přes osadu Kutiny. V polovině cesty podejdeme železniční viadukt, kde je u paty pilíře shromážděno několik drobných trosek a pamětní deska upomínající na železniční neštěstí. Za mostkem přes Libochovku se na kraji lesa ocitneme rovnou u paty skály. Řady zřícených balvanů navozují odlišnou atmosféru, ale oč vypadá skála nedostupněji, o to snáze na ni vystoupit lze. Pěšinka se klikatí z pravé strany lesem až k hřebeni, z něhož vystupuje. Samotný vrcholek už vyžaduje bezpečný výšvih horolezce, ale i skalní lavice pod vrcholkem se snadným přístupem skýtají krásný výhled na travnaté údolí řeky i elegantní křivku viaduktu nad Kutinami.

Vír
Skalní oblast Vír leží sice od Tišnova v poněkud větší vzdálenosti, ale představuje jednu z turisticky nejhezčích seskupení skal a skalních možností „rodinné turistiky“ pro každého. Skály nad Vírem pod hrází vírské přehrady jsou nepřehlédnutelnou dominantou údolí, a to zejména pro návštěvníky, jejichž zálibou je horolezectví. O jeho novodobý rozvoj se zde starají členové horolezeckého spolku Ledová stěna Vír, z. s., jimž se podařilo získat oficiální povolení k provozování skalního lezení v této oblasti. Zdejší horolezci ale nezůstali jen u skalního lezení, nýbrž podle zahraničních vzorů zpřístupnili skalní království i široké veřejnosti pomocí zajištěných cest – via ferrat. Od roku 2015 tu vznikly dvě: via ferrata Ledová stěna a via ferrata Jezerní stěna. Letos přibyla třetí via ferrata Horní vyhlídka. Dvě ze zajištěných cest mají obtížnost B/C a jedna obtížnost C. Všechny nabízející překrásné výhledy do údolí řeky Svratky a na hráz vírské přehrady. Pohyb na zajištěných cestách ve Víru je na vlastní nebezpečí a jen s patřičnou výbavou – minimálně ferratový set a přilba. Vírští horolezci ale počítají s tím, že běžný turista nemá, nebo si nebude s sebou vláčet ferratové vybavení, a proto je zapůjčují na místě ve své půjčovně v Chatě Krabička přímo pod Velkou věží u nástupu na via ferratu Ledová stěna.

Ferratový (a vyhlídkový) okruh
Vírské ferraty jsou spojeny do jednoho značeného turistického okruhu, který pohodovým tempem zvládnete za 1,5 h. K nástupu do první ferraty vedou kamenné schody vinoucí se svahem od chaty Krabička k východní stěně Velké věže. Jisticí lano vede po celou dobu po levé ruce a stoupá nejdříve východní a dále severní stěnou k vrcholu Velké věže, který obchází, a přivádí návštěvníky na pět metrů dlouhý lanový most. Dalším strmým výšvihem pokračuje na vyhlídku, kde je jisticí lano přerušeno. Dále pokračuje po asi pěti metrech na hřeben, kde ferrata končí.
Značená stezka pokračuje k ferratě Horní vyhlídka, která je nejkratší, zato ale vyžaduje o něco více lezeckých dovedností a jako jediná nabízí výhled na vodu v přehradě. Jisticí lano opět vede celou ferratou po levé ruce. Ferrata skýtá lanové přemostění dlouhé pět metrů a výlez kolmou stěnou. Od vrcholu vede značená cesta na hráz vírské přehrady a na opačném břehu řeky k nástupu na ferratu Jezerní stěna.
Nástupový žebřík u silnice nelze přehlédnout a jisticí lano vede celou ferratou po levé ruce. Cestou vzhůru se za zády odkrývají krásné výhledy na hráz, které přímo vybízejí k zastavení. Asi v polovině se ferrata láme do JZ stěny a pokračuje k vrcholu, odkud je výhled na hráz opravdu exkluzivní. Od zakončení lana cesta dále pokračuje svahem na hranici lesa. Odtud lze po pěšině sestoupit zpět na silnici mezi parkoviště a nástup nebo pokračovat do kopce na vyhlídku na Klubačici.

Klubačice a Rossiho skála
Klubačice, dříve známá i jako Posraná skalka, patří oproti novodobým ferratám ke „staré známé“ vyhlídkové skále s plošinou a zábradlím. Pohled do hlubin údolí řeky odkrývá celý Vír. K jejímu vrcholu vede z obce od hlavního turistického rozcestníku červená odbočka (emblém trojúhelníku), jinak je její okolí chráněno jako přírodní památka Vírská skalka.
Poslední dosud odkrytou a v srpnu letošního roku zpřístupněnou vyhlídkovou skálou přímo nad Vírem je Rossiho vyhlídka. Tuhle specialitu zatím na žádné mapě (ani mapy.cz) zatím nenajdete! Nová dominanta se vynořila po odlesnění skály nad nově budovaným hotelem Forest Resort na okraji Víru. Na Rossiho skále lze spočinout na vyhlídkové plošině a kochat se neobvyklým pohledem na Vír a soutok Svratky s Bystřicí. Na vrchol vede upravená stezka vyznačená v suťovisku od hotelu na adrese Vír 207 (49.5575256 N, 16.3120461 E).

Vířina
A odkud že má Vír své jméno? Jak víme ze školních lavic, vír s měkkým „i“ nemá nic společného s nočním ptákem, ale vodním útvarem. Své jméno si pak obec vzala podle pověsti, jak jinak, od skály. Skálu Vířina najdete přímo v samotné obci, pardon, na protějším břehu řeky Svratky proti centru obce. Je to strmý útvar spadající přímo do vody, kde kamenné prahy v řečišti tvořily ony příslovečné víry. Ke skále se dostanete od mostu ve Víru přes sportoviště V Ledničkách. A když Vířinu překonáte, můžete dojít po břehu řeky až k další lávce u Hotelu Vír.

Přejeme příjemné říjnové toulání.

Vladimír Vecheta