Pestrá a zdravá krajina

Jiřička obecná – Delichon urbicum, byla vyhlášena ptákem roku 2020 Českou společností ornitologickou. Proč tomu tak je? Po tisíciletí žijí v souladu s člověkem. V době civilizace jim škodí nejen intenzivní velkoplošné zemědělství, ale také narušená mizející pestrost krajiny a používání chemikálií. V posledních letech škodí i nástup suchého období. Odborníci chtějí tímto způsobem upozornit na ubývání vhodného životního prostředí nejen pro faunu a flóru, ale také na negativní dopad pro člověka.

Co o tomto malém tvoru v krajině víme? Víme, že žije v blízkosti lidí. V období na přelomu dubna a května přilétají k nám ze subsaharské Afriky a na podzim v září zase letí zpět. Díky kroužkování ale ornitologové vědí, že se jiřičky věrně vracejí tam, kde hnízdí. Buď využívají staré hnízdo, nebo staví nové z bláta, peří a slin na zdi budov pod římsy. Samička snáší 3 až 5 bílých vajíček a po dobu 14–16 dnů je zahřívají střídavě oba rodiče, kteří se rovněž dělí o krmení mláďat. Hnízdo opouštějí po 22–32 dnech a rodiče je krmí ještě několik dnů. V jednom roce může vyhnízdit dvakrát i třikrát. Podobně jako ostatní druhy vlaštovkovitých je i jiřička obecná hmyzožravá a svou kořist loví za letu, v období rozmnožování obvykle ve výšce kolem 21 m a maximálně 450 m daleko od svého hnízdiště. Ve své potravě přitom preferuje zejména mouchy, mšice a létající mravence. Jiřička létá rychlostí 70 kilometrů v hodině. Predátory jsou ostříž lesní a jižní, sokol stěhovavý. Jiní dravci ji nedokáží ulovit, létá rychle.

K životu preferuje otevřené krajiny, zejména pastviny, louky, nejčastěji i blízko nějaké vodní plochy. Na rozdíl od vlaštovek velmi často hnízdí i ve městech, vždy však v takovémto prostředí vyžaduje dostatečně vysoký podíl čistého vzduchu. Děti do školy, jiřičky odlétají.

Josef Permedla