Napsali jsme před 50 lety – září 1970

1800 km na kole
S mírným zpožděním přetiskl zpravodaj zajímavý článek z deníku Lidová demokracie, v němž se psalo: „Dne 22. července startoval z Brna bývalý brankář hokejového mužstva ČSR, tišnovský rodák Jan Richter na neobvyklou cestu. Na svém favoritu se vydá do anglického Leicesteru, kde bude 
6. srpna zahájeno mistrovství světa v cyklistice. Celou 1800 km dlouhou trasu si rozdělil do 13 etap, takže do zahájení MS přijede do cíle, kde bude po dva dny hostem organizačního výboru šampionátu. Fyzická kondice 48letého (Jan Richter se narodil v roce 1923, takže ve skutečnosti mu bylo o rok méně – pozn. aut.) instruktora učňů z Královopolské strojírny je vskutku jedinečná, o tom svědčí už řada podobných ,výletů‘, nechť ho tedy úspěšně skončí i tentokrát.“

Dobrá věc se podařila
V kalendáriu připomínáme v tomto čísle mimo jiné i výročí narození dlouholetého předsedy místních zahrádkářů Bohumila Křivana, který se podílel na otevření několika lisoven ovoce. O jedné z nich se právě v září 1970 v Našem Tišnovsku psalo: „… členové místní organizace ovocnářského a zahrádkářského svazu ve svých volných chvílích s chutí přiložili ruce ke společnému dílu a pod vedením nadšených organizátorů (Křivan, Kos, Machatka, Zemánek) vyrostla nová lisovna ovoce. Z úrody rybízu se tu sice ještě šťáva lisovat nemohla (jak se slibovalo), ale z letošní úrody jablek to již určitě bude. Veřejnosti – nejen zahrádkářské – se dostává dílo v hodnotě 160 000 Kčs.“

Zaniklý památník minulosti
Historik Jan Hájek se rozepsal o někdejší tvrzi vladyků pánů z Věže na Cáhlovské ulici, která v roce 1969 musela ustoupit plánované družstevní bytové výstavbě sídliště U Humpolky. „Dům pánů z Věže (de Turri)… byl cizí enklávou v klášterním panství. Původně to byla vladycká tvrz s několika podsedky a několika poddanými. Poprvé se jmenuje r. 1328, kdy byl majitelem statečku tišnovský měšťan Mikuláš z Věže. … Věž zůstala i v 15. století samostatnou vsí vedle Tišnova a zvláštním statkem, který držel r. 1482 Jan Tišnovský z Věže. R. 1491 prodal statek s ,dvořiskem‘, s lesem řečeným ,Horka‘ a s dvěma podsedky a krčmou, klášteru. Věžecká krčma (Humpolka) měla nechvalnou pověst, jak se dovídáme ze smolných knih 16. století. Po roce 1491 splynul statek ,Věž‘ a ulice Cáhlovská s Tišnovem, avšak robotní povinnosti vůči klášteru měly od Tišnova odlišné. Po velkém požáru Tišnova r. 1707 vyhořela i tvrz pánů z Věže. R. 1711 byla budova snížena o jedno poschodí a opatřena znakem kláštera a rodovým erbem tehdejší abatyše Terezie Nimišové…“

Radnice
Tišnovská radnice v létech 1969–70 procházela rekonstrukcí, o které se zmiňoval článek podepsaný jménem Odehnal. „… v minulém roce byly provedeny vnitřní úpravy částkou 90 000 Kčs, letos se opravuje vnějšek – právě ve svrchovaný čas. Pro nedostatek odborných pracovníků byly a jsou opravy prováděny většinou na základě smluv o dílo. Tak práce lešenářské provedli pracovníci Pozemních staveb, zednické práce naši občané Jar. Malý a Mir. Drbal, fasádnické provozovna MH v Lomnici, klempířské Drukocel Brno a restaurování sgrafit provede Středisko výtvarných služeb z Prahy (akad. malíři Milan Ressel a Jar. Ožniak)…“

O dalším ve stručnosti
Medailonek byl věnován Bohuši Sedlákovi, text doplňovala i pěkná fotografie – dnes je Sedlákových snímků ve zdejších archivech bohužel spíše nedostatek. V rubrice Naše zářijová vycházka zval Václav Borek na hrad Pernštejn. Paní Hedvika Šmardová připomněla, že v tišnovském okolí roste chráněná rostlinka brambořík evropský. V letním kině koncertovala Muzika bez kapelníka, známá pod názvem „Buřinky“, v rámci oslav hornického dne byli občané zváni i do sokolovny na taneční veselici a na sídliště pod Klucaninou na velkou hornickou pouť. Zatímco pod širým nebem se v kině střídala krásná markýza Angelika třeba i s bratry Karamazovými, stálé kino opět nabídlo větší množství starých českých kousků (Modrý závoj, Krok do tmy, Barbora Hlavsová a další).

Václav Seyfert