Málokdo mě zná

Holub doupňák – Columba oenas je v České republice zvláště chráněn jako silně ohrožený druh. Dosahuje velikosti holuba domácího, zbarvený je šedě. Na rozdíl od druhého našeho lesního holuba hřivnáče je holub doupňák o něco menší a zejména nemá žádné nápadné znaky v opeření na krku a křídlech. Poznáme ho podle fialové skvrny na krku. Oproti hřivnáči je také druhem mnohem více specializovaným, žije u nás téměř výhradně ve starých bukových lesích. Hnízdí tedy v listnatých porostech, převážně bučinách s vhodnými dutinami. Ke hnízdění využívá prostornější dutiny vytesané obvykle datlem černým.

Mezi jeho potravu patří semena a různé druhy bobulí, ale také zaletuje do polí a luk. Na hnízdištích začíná doupňák houkat již v únoru. Jako u všech holubů snáší samička do dutiny dvě bílá vejce, na kterých sedí 18 dní, mladí pak vyletují z hnízd za další 3 až 4 týdny. Jeho přirození nepřátelé jsou  jestřáb a kuna. Většina našich doupňáků směřuje v říjnu do zimovišť, která leží v jihozápadní Evropě a při Středozemním moři a na hnízdiště se opět vracejí koncem února a v březnu. Jsou vynikající letci se smyslem pro orientaci a navigaci.

Na Tišnovsku není v současné době početně zastoupen. Spatřit či pozorovat ho bylo obtížné, natož pořídit fotografii. Mezi lesy, kde holub létal na pole a louku, jsem nasypal směs zrní a semínek k úkrytu. Podařilo se ho přilákat blíž k objektivu. Přilétl také se svým holoubětem a zobal již naklíčené zrní. Je velice plachý a nepřizpůsobil se civilizaci tak jak divoký holub hřivnáč. Nenachází v užitkových lesích vhodné podmínky a stal se proto vzácností. Lze mu vyvěsit vhodné budky. Ty by měly být asi půl metru hluboké a měly by mít široký otvor. Je však třeba je každoročně vyčistit, protože v nich s oblibou bydlí i veverka a zanechává je naplněné větvemi.

Josef Permedla