Dolní Loučky leží 5 km severozápadně od Tišnova v malebném…
Vůně senosečí a bylin
Květen, nejkrásnější jarní měsíc v naší přírodě, začíná ožívat a rozkvétat. Z vajíček se líhne nové pokolení našich pěvců, srny kladou mláďata i v našich vodách začíná nový život. Lišky rodí mláďata a mladí jezevci se chystají na první krůčky z nor. Také včelstva bouřlivě plodují a usilovnou prací pomáhají naší přírodě opylovat tisíce květů pro tvorbu plodu a semen, které budou sloužit nejen nám lidem, ale také ptákům a zvěři. I čmeláci založili
první generace, patří k významným opylovačům.
Ke květnu se váže pranostika „Bujný květ, plný úl“, „Studený máj, ve stodole ráj“ nebo „Roj, který se v máji rodí, za plný vůz sena stojí, červnové rojení nestojí za zvonění“. Pranostiky vycházejí z dlouhodobých historických pozorování přírody našich předků a v jistém ohledu předcházely meteorologii a meteorologickým modelům. Jak je zřejmé, pranostiky jsou jakýmsi předstupněm předpovědi počasí.
Červen je měsíc senosečí a červnová rána voní senem a vůní bylin. V této době jsou i krásné večery při západu slunce, které můžeme zachytit fotoaparátem. Toulky přírodou Tišnovska jsou v této roční době krásné. Jméno červen se vysvětlovalo různě, počínaje červenáním jahod a ovoce v tomto měsíci přes červy, kteří tohoto měsíce působí škody na stromech a ovoci a konče červeností růže šípkové, která v této době nejbujněji kvete. Pranostika, určení patřící do lidové slovesnosti je odvozeno z latinského slova prognosis, tedy předpověď. Co třeba – „Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září“. Ano tak lze charakterizovat tyto měsíce.
Vraťme se zpět do současnosti, kdy naši přírodu trápí suché období a zdá se, že i letos to bude horší než léta minulá. Letní slunovrat – první letní den či také astronomické léto nastane letos 20. června 2020, těsně před půlnocí, přesněji ve 23 hodin a 44 minut. V přírodě na Tišnovsku vidíme řídnoucí lesní porosty suchem a kůrovcem, louky nízkým a řídkým porostem vegetace a také zahrádkáře potrápily jarní mrazy v březnu a současné sucho. Včelaře a včelstva chladný nástup jara. Ani ta houbařská sezóna není to pravé ořechové. Časy se mění nejen v naší lidské společnosti, ale i v současné přírodě. Pohlédnu-li zpět na měsíční srážky za březen 2020 v Tišnově, bylo naměřeno 33 mm deště, duben 14 mm. Na měsíc únor to bylo 47 mm, za leden 16 mm a tak bych mohl pokračovat zpětně do roku minulého. Musíme být ale optimisté a věřit, že bude zase lépe i v té naší zdravotní situaci.
Vezmeme si příklad ze života včel. Včelí národ je jako jedna bytost. Včela a její společenství vždy byly pro lidstvo celým způsobem života příkladem, svojí pílí a houževnatostí. Uchvacující na včelách je už jen jejich život ve společenství. Může člověk napodobit dokonalost, harmonii a pracovitost? Mnoho otázek, na které neznáme vždy odpověď. Včelstva již více jak třicet let prochází nelehkým obdobím varoázy. Těchto příkladů v životě přírody najdeme více.
V názvu tohoto článku je vůně senosečí a bylin, ty patří neodmyslitelně k měsíci červnu. Ano, to patří k těm nezapomenutelným chvílím pozorování života fauny a flóry na Tišnovsku. Již od let dávno minulých se nejen změnil ráz naší krajiny, ale i příroda a život v ní zchudnuly, ale to už bylo napsáno v předchozích číslech TN. Lov objektivem je dnes náročný, ale pro mne zajímavý i dnes. Zástavba se rozrůstá a příroda ustoupila potřebám lidí. Je to správné? Je to trend současné společnosti. Ve všech pádech se skloňuje ekologie a životní prostředí ve všech oborech lidské činnosti. Musíme se všichni zamyslet na společném zachování naší přírody pro další generace. Je to civilizace, která ničí přírodu i nás. Celý svět řeší, jak uchránit naši planetu před jejím nenávratným poškozením. Jaká bude příroda, bude záležet na každém z nás. Na závěr pro potěšení přidám ještě nějakou fotografii z přírody na Tišnovsku.
Josef Permedla
Další článek: Napsali jsme před 50 lety – květen a červen 1970
Předchozí článek: Květinové hodiny Tišnovska: Na české orchideje – vstavače