Kam do zeleného království – Výpravy do lesa

Naše generace vychovaná v jednoduchých rovnicích příroda = les a kácet les = ničit přírodu je znejistěna pohledem na mizející oblíbené jehličnaté hvozdy a spoušť po sanaci mrtvých stromů. Odhlédneme-li od estetického dojmu, můžeme však na vlastní oči vidět sílu přírody, která okamžitě znovu obsazuje uvolněný prostor odolnějšími listnáči a zalesňuje mýtiny rychleji než lidská technika. Pestrá skladba lesů na Tišnovsku však naštěstí skýtá řadu míst, „kde je svět ještě v pořádku“, a přes pár suchých smrků se zde lesy zelenají jarním hávem záplavy listů. Vydejme se do tří takových zákoutí.

Lažánecký prales Slunná
Výchozí a cílové místo: Lažánky,
Heroltice, Pejškov, Maršov
Délka trasy: 4–6 km
Prales Slunná je už po desítky let mezi milovníky přírody legendou. Pravidelně se proto objevuje zmínka o tomto lesním unikátu i na stránkách a portálech regionálního tisku v kolonce tipů na výlet nebo v kategorii kuriozit. Pro převážně brněnské čtenáře a turisty je totiž pojem „prales“ spojen s Beskydy či Šumavou, a tak odhalení, že existuje prales i kousek za brněnskými humny, je objevný a mediálně atraktivní. Nutno ale poznamenat s úsměvem – málokdo tam byl. Navštívit prales to není jen tak. Nedá se k němu dojet autem, nedá se přes něj prokrosit na kole, a vyrazit jen pěšky, na to už si každý čas neudělá. A tak na prudkém východním svahu Maršovského žlebu zažívá zbytek původního jedlo-bukového pralesa relativní klid.
453 m vysoká hora Slunná obemykaná žleby Maršovského a Pejškovského potoka tvoří srdce rozsáhlých lesů severně od Lažánek a Maršova a na jih od Pejškova a Heroltic. Všechny čtyři obce jsou známými východisky k atraktivitám Lažánecko-heroltického krasu, stejnou cestou se ale dostanete i do míst, kde se nachází přírodní rezervace Slunná (49.2972642N, 16.3907058E). K samotnému pralesu se dostaneme buď tím, že sledujeme tok Maršovského potoka až do střední části žlebu – 2 km od Heroltic, 3 km od Lažánek. Hranici přírodní rezervace vyznačují typické dvojité červené pruhy na stromech. Nebo druhou cestou, která vede z lesního rozcestí Pravková (49.2985103N, 16.3644008E) asi 1,5 km lesní silničkou Mokř směrem na východ, kde se za hlavním vrcholem Slunné nachází prales na svahu do údolí.
Ekosystému starého listnatého lesa dominují buky lesní. Prostředí je významným útočištěm pro hnízdění ptactva a poskytuje zázemí pro celou řadu vzácných a chráněných druhů rostlin. Jako málokde u nás uslyšíte vrkání divokého holuba doupňáka. Pod vašimi opatrnými kroky se zalesknou květy bylin. Na zemi tlejí kmeny mrtvých stromů. Proto zde i obecně platí zásada do prostoru rezervací volně nevstupovat. A pokud se už chceme pokochat krásou lesního království, pohybujme se pouze po vyšlapaných stezkách, ponechme vše ležet a růst na svém místě a buďme zde lovci pouze očima či čočkou fotoaparátu.

Na Křeptovském potoce
Výchozí místo: Ochoz u Tišnova
Cílové místo: Prudká/Běleč
Délka trasy: 10 km
Trasa: Ochoz – Dobrá studně – Pod Sýkořskou myslivnou – Míchovec – Křeptov – Křížovice – Sokolí skála – Prudká/Běleč (Ochoz)
Masív hory Sýkoř se svými pověstnými rozlehlými lesy bývá považován za stanoviště nejpůvodnějších lesních partií na celém Tišnovsku. Proto zde také najdeme nejvyšší koncentraci chráněných území zahrnujících rozmanité biotopy od hlubokých lesních společenství až po lučiny ne nepodobné severským horským tundrám. Snadná dostupnost východních a vrcholových partií se však stala hoře osudnou v rozsáhlých zalesněních smrčinami, které nyní podléhají sanační těžbě, aby uvolnily místo návratu původních bučin. Abychom se tedy vyhnuli neradostným obrázkům krajinné proměny, povedeme vás tentokrát na západní svahy obklopující obloukem údolí Křeptovského potoka až k horní hraně zlomového kaňonu řeky Svratky s proslulou přírodní rezervací Sokolí skála.
Křeptovský potok tvoří vlastně boční výběžek údolí řeky Svratky u Prudké. Potok zde na krátkém úseku překonává více jak 300 m převýšení, a proto má tento kout Tišnovska po právu charakter hornatiny. Krajinný reliéf si svou nedostupností uchoval podobu malebné mozaiky horských bukových lesů a kvetoucích pastvin, kde je procházka lesními i lučinatými partiemi pravou pastvou pro oko i duši.
Výlet pokladnicí horské přírody zahájíme v Ochozi, ze které budeme sledovat žlutou turistickou trasu traverzující západní lesní svahy Sýkoře vysoko nad údolím Křeptovského potoka u Bělče. Hned za posledními domy obce obcházíme horskou tundrovitou pastvinu Dobrá studně. Přírodní památka zahrnuje terén modelovaný mrazovým zvětráváním. Kamenitá místa porůstá vřes a tráva smilka, kameny zdobí různé druhy mechů a lišejníků. O něco výše široká úvozová cesta kopíruje jižní hranici rozsáhlé přírodní rezervace Pod Sýkořskou myslivnou. Zde jsme v království původních horských lesů, kterým už na rozdíl od jižnějších regionů Tišnovska vládnou buky. Stovky mohutných letitých exemplářů prorůstají svahy plné kamenů z rozpadajících se skalních výchozů. Hluboce jednotvárné ticho či šum lesa lze nejlépe vychutnávat v odpoledním slunci, které se do západních svahů opírá a prohřívá místa po většinu roku zastíněná lesními velikány.
Západní skalní hřeben vybíhající z vrcholu Sýkoře chrání další přírodní památka Míchovec. Překonáme skalní hradbu hřebene, za níž se spustíme do hlubokého údolí potoka v Křeptově. Cestu stinnými lesy vyměníme za putování mozaikou strmých pastvin lesíků, než se přes další hřeben prosmýkneme do malebných Křížovic. Vysoko položená obec obrácená již k pernštejnskému kraji k sobě láká nejednoho umělce a milovníka zapadlých koutů. Křížovice prosluly sochařskou dílnou a Galerií z ruky sochařské rodiny Macháčků. Zatímco gurmánským znalcům není neznámá Křížovická káva, jejíž první pražírna má své stanoviště rovněž zde.
Na naší lesní cestě nás ale ještě čeká další přírodní unikát – jedna ze tří částí přírodní rezervace Sokolí skála. Dostaneme se k ní, když za Galerií z ruky opustíme Křížovice neznačenou lesní cestou přes pastviny hory Vinohrad s nádherným výhledem do doubravnického údolí, která nás dovede k jejímu severnímu cípu. Lesní cesta odtud klesá dále do Bělče, samotnou rezervací se ale vine po hřebeni úzká pěšina, kterou se můžeme ponořit do nádhery teplých doubrav, které zdobí hřeben klesající místy velmi strmě až k samotnému soutoku Křeptovského potoka se Svratkou v Prudké. Proti nám se přes řeku vypíná ve své nepřístupnosti samotná Sokolí skála, která je přímo učebnicí, byť nedostupnou, přírody Tišnovska. A svahy po levici tvoří třetí část této cenné přírodní rezervace. Vrátit se odtud můžeme vlakem z nedaleké stanice Prudká nebo proti proudu potoka po silnici zpět přes Běleč do Ochozi.

Velká hora a šerkovické lesy
Výchozí a cílové místo: Šerkovice
Délka trasy: 12 km
Trasa: Šerkovice – Šerkovická hájenka – Velká hora – Tabule – Nad Jamným (– Rejholec) – Šerkovice/Lomnička
Šerkovice leží na dně kotliny, které daly i své jméno. Má zvláštní tvar – při pohledu shůry vypadá jako stopa nebo otisk tlapy obřího ještěra. Pět údolí mezi jednotlivými homolemi kopců se jako pět prstů sbíhá do dlaně, odkud vytéká jedním údolí Besének k Lomničce. Díky příznivému podnebí je hráz kopců obklopující Šerkovice porostlá převážně teplomilnými doubravami, a v jarních měsících tak tone celé údolí v zářivé zeleni mladých listů. Strmé
kamenité svahy Vysočiny zde také díky své horší přístupnosti nepodlehly v minulosti masivnímu zalesňování smrkovými monokulturami, a tak se i v dnešních dnech můžeme těšit z procházky kouzelnými mladými dubovými lesy s jasany, habry a javory.
Na výlet do šerkovických lesů můžeme vyrazit polní asfaltkou od obecního úřadu. Mineme nejprve starou roubenou památku – bývalou sušárnu ovoce. U bývalé Šerkovické hájenky vstoupíme do lesního království. Současná žlutě značená turistická trasa odtud vede strmě do kopce směrem na Jamné. Obejdeme-li však hájenku zprava dokola, můžeme dále sledovat sice zrušenou, ale na stromech stále patrnou turistickou trasu mířící krajem lesa k Velké hoře u Rašova. Tato trasa dříve spojovala „partyzánská místa“ – hájenku s bývalým bunkrem situovaným pod vrcholem Velké hory. Při troše štěstí se nám tak podaří ve spleti křižovatek sledovat tuto trasu stoupající západními svahy Paní hory k úpatí samotného nejvyššího vrchu v okolí. Ať už nás tedy povede lesní cesta nad údolím potoka obloukem okolo Velké hory, nebo zamíříme cestou přímo po spádnici k vrcholu, dospějeme do království mohutných buků, pro které je Velká hora (558 m n. m.) označována za jedno z nejkrásnějších lesních míst Tišnovska.
Za vrcholem se ocitáme na hřebenové cestě, kterou budeme dále sledovat po zelené turistické trase. Východní svahy podléhají nyní odlesňování, zato však otevírají daleké výhledy směrem k Černé Hoře a na Drahanskou vrchovinu. Pod vrcholem Tabule (515 m n. m.) potkáváme naučnou stezku Po starých názvech Jamného s panoramaty Rohozce, Unína, Hájku, Hajánek a Stanovisek na protějších stráních. Nad Jamným se setkáváme znovu se žlutou turistickou trasou, kterou se můžeme pohodlně vrátit okolo Šerkovické hájenky zpět do Šerkovic.
V sedle před sestupem je ale možné výlet prodloužit návštěvou masívu Rejholce. Když odbočíme vlevo lesními cestami okolo vrcholku Kopanina, obejdeme malebným traverzem celý vrchol. Místy odlesněnými mýtinami prosvítají výhledy na Lomničku pod námi i na vzdálenější Tišnov. Teprve až severní úbočí hory poskytne na několika místech panoramatický výhled na Šerkovice s v dáli malebně posazeným a bíle zářícím lomnickým kostelem v průhledu údolí Besénku mezi Luzichovou a Ledňovem. Traverzující cesty nás opět dovedou do sedla na žlutou turistickou značku nebo můžeme na některé křižovatce zvolit klesající cestu k úpatí kopců přímo k Šerkovicím.

Vladimír Vecheta