Od první adventní neděle svítí nad obcí Jiříkov u Rýmařova…
Napsali jsme před 50 lety – 1. díl – leden 1970
V tomto čísle otevíráme teoreticky „nekonečný“ seriál, vycházející ze skutečnosti, že právě před 50 lety vyšlo historicky první číslo Tišnovských novin, tehdy pod názvem Naše Tišnovsko. Nový měsíčník navázal na předchozí bezplatný kulturní zpravodaj, v němž byl dosud uváděn víceméně jen program městských akcí na nejbližší měsíc.
V každém čísle se tedy nyní zastavíme u půlstoletí starého výtisku a prolistujeme jeho obsah, z něhož přetiskneme nejzajímavější materiály.
Úvodní slovo
V úvodníku nadepsaném slovy „Na cestu…“ a uzavřeném podpisem „Redakce,“ se mimo jiné píše: „Na 12 stránkách budeme přinášet regionální historické a vlastivědné zprávy, náš medailónek Vás seznámí s významnými osobnostmi Tišnova, budete informováni o našich společenských organizacích, o sportu a tělovýchově na Tišnovsku, dozvíte se zajímavosti o výstavbě našeho města, nebudou chybět ani rubriky společenské, zajímavé fotografie a práce tišnovských výtvarníků, takže každý čtenář zde najde nejen důležité informace, ale i ,čtení pro sebe’, podle svého zájmu…“
Skauting na Tišnovsku
Skautům sice po krátkém znovuzrození už opět zvonila hrana, přesto se v lednu 1970 o jejich činnosti ještě psalo. Autor podepsaný zkratkou –ša– zde píše: „… V období let 1945 až 1948 dochází k bouřlivému rozvoji skautského hnutí v tehdejším tišnovském okrese. Jen v samotném Tišnově je 5 oddílů Junáka. Jsou to dva oddíly chlapecké a dva oddíly dívčí, v městě se také vyvíjí činnost oddílu Rower–skautů, tj. skautů starších 18 let. … V roce 1968
byla zahájena nová činnost ve skautském hnutí za podpory tišnovských závodů. Oddíly v Tišnově budují si vlastní klubovnu na úpatí Květnice. Práce byly zahájeny v minulém roce, letos již má být klubovna v provozu…“ Článek končí velmi optimistickým závěrečným odstavcem, ovšem citované přání už nedostalo příležitost, aby mohlo být naplněno: „Činnost skautských oddílů je součástí jednotného mládežnického hnutí naší republiky. Přejeme jí, aby se vyvíjela k prospěchu veškeré mládeže i celé naší vlasti.“
Staré rody tišnovské
Hlavním historickým materiálem čísla byla dvoustránková stať legendárního kronikáře Jana Hájka. Začíná těmito
slovy: „Všeobecně řečeno, až do polovice 17. století obyvatelé našich zemí neměli ustálených jmen rodinných a užívalo se v osobním i úředním styku jmen křestních, také podle řemesla nebo jiného zaměstnání, nebo podle původu – Tišnovský, Táborský, Černohorský, nebo podle osobních vlastností, Chromý, Zrzavý, Koktavý atd. Ku podivu, na panství kláštera tišnovského a především v městě samém, mají poddaní v 15. a převážně v 16. století již ustálená jména rodová a jen výjimečně užívá se v registrech jmen podle zaměstnání. Tak na příklad rod Řezníků přijímá na počátku 17. století jméno Crha, podle Cyrila Řezníka. Syn tohoto Cyrila uvádí se v registrech již jako Jan Crha–Černý, na rozdíl od ostatních příslušníků tohoto řeznického rodu. Příslušníci rodu Crhů zastávali v minulosti
čelná místa ve vedení obce a pokud bylo zjištěno, jsou Crhové nejstarším dosud žijícím rodem tišnovským, i když poslední řezník tohoto rodu zemřel v roce 1940.“ V článku jsou pak jmenovány ještě například rody Kolbábků, Kociánů, Mičánů, Mouků, Růžičků, Kratochvílů a desítek dalších.
Tišnovský hokej v nové sezóně
S hokejisty to bylo podobné jako se skauty, jen s tím rozdílem, že činnost jim nezakázal tehdejší režim, nýbrž se pro nezájem rozložili prakticky sami. V článku se sice ještě psalo, že „1. mužstvo bylo zařazeno do I. třídy skupiny C … a trenér František Malý jistě využije svých bohatých hráčských zkušeností a společně se svými mladými svěřenci se vynasnaží dosáhnout čestného umístění.“ Hrát měl i dorost pod vedením Tomáše Knechta a žáci v čele s Jánem Vaščákem. Jenže sezónu už tišnovští hokejisté vůbec nezahájili – na úvodní brigádu, při níž se tradičně stavěly mantinely a připravovalo hřiště, přišel kromě předsedy oddílu už jen jeden dorostenec a s hokejem byl v Tišnově
po třiceti letech nadobro konec…
O dalším ve stručnosti
Pravidelná rubrika Naše vycházka zvala na nedělní výšlap kolem Květnice. Medailónek byl věnován malíři Josefu
Jamborovi. V tišnovském kině se hrál nejen Fantomas či anglický špionážní film Quillerovo memorandum, ale také staré české klasiky z přelomu 30. a 40. let Kouzelný dům či Advokát chudých nebo rumunský film Major a smrt. Zajímavá je jistě i reklama „Tančíme denně ve vinárně Grill. Otevřeno 20–03 hod.“ Vida, v počínající normalizaci byl v Tišnově na rozdíl od současnosti povolen v jistých podnicích i noční život…
Václav Seyfert
Další článek: Archeologové objevili pozůstatky osad
Předchozí článek: Ohlédnutí za včelařskou sezónou