Betlémáři (nejen) na Tišnovsku

Od první adventní neděle svítí nad obcí Jiříkov u Rýmařova obrovská betlémská hvězda. Svolává lidi, kteří chtějí navštívit Pradědovu galerii, aby zhlédli zdejší monumentální betlém a jeho tvůrce, řezbáře Jiřího Halouzku, přímo při práci. Autor svůj Jiříkovský betlém neustále rozšiřuje. Ale i tak už získal své místo i v Guinnessově knize rekordů. Jeho betlém je totiž největší na světě.

Vánoční příběh „3D“
Unikátnost, ke které je schopen se rozmáchnout staletý fortel českých řemeslníků, je příkladem, nakolik může být i v moderní technologické době našim „zlatým českým ručičkám“ umění a tvorba spojená i s tak archaickými tématy, jako jsou vánoční tradice, vlastní. Biblický příběh o narození chudého dítěte ve chlévě, o solidaritě nemajetných, spěchajících se svými dary k tomu potřebnějšímu, než jsou oni sami, zůstává po staletí
blízký lidským srdcím. A jako takový nachází svůj odraz v řadě uměleckých pojetí a ztvárnění.

V českých zemích byl první betlém postaven v roce 1562
v jezuitském kostele sv. Klimenta v Praze. Reformy Josefa II. v 18. století vedly k zákazu stavění betlémů v kostelech. Zákaz však měl na obyvatelstvo opačný efekt – umožnil vzniknout tradici tvorby a stavění betlémů, která se přenesla do domácností. A tak je zajímavou skutečností, že stavění betlémů je u nás vánoční zvyk starší než strojení stromečku!

Tišnovské betlémářství
Stará dílna voní dřevem, piliny se hromadí v koutech a stěny obestavěné rozmanitými deskami svědčí o desítiletích pilné truhlářské práce. I když zde Martin Koloc tráví jen svůj volný čas, rozhlíží se po svém malém ráji s láskou a péčí. Mladý řezbář a truhlář vyniká mezi tišnovskými betlémáři právě svým věkem. Zatímco ostatní se ke svému uměleckému projevu dostali až ve „třetím věku“, kdy je důchod či rodinná situace přiměly k hledání
nové náplně a smyslu života, pan Koloc se svému koníčku věnuje ve volných chvílích takřka od dětství. „Zájem o práci se dřevem jsem objevil náhodou. Z mé rodiny se této profesi nikdo nevěnoval, mne ale jednou inspiroval nějaký pořad v televizi, a tak mě napadlo vzít si špalík dřeva a zkusit si z něj něco vyřezat. Postupně jsem si pak začal pořizovat dláta a další vybavení. Nakonec jsem měl štěstí i na svou partnerku,“ zmiňuje pan Koloc skutečnost, že svou deblínskou dílnu zdědil od svého tchána.

Řezbářstvím se zabývá posledních 10 let, i když to není profese, která by jej živila. „Vytvářím sochy a hlavně dřevěné obrazy – nástěnné reliéfy. Zkoušel jsem také vyřezávat dýmky, ale tam jsem skutečně zatím jen začátečníkem. Posledních pár let se věnuji i truhlařině, ale řezba mne zaujala daleko nejvíc.“ Ve své tvorbě se nechává vést jen vlastní představivostí a ta mu s ohledem na kvalitu jeho prací rozhodně nechybí. Jak říká, fantazie nesvazuje
člověka tak jako přesná předloha, i když výsledek blížící se co nejvíce realitě se mu zamlouvá jako jeho nejvlastnější projev nejvíce. „Od řezby soch byl už jen kousek k betlémům,“ vrací se k našemu tématu. „Betlémská scenérie na mne působí mile, harmonicky, má v sobě sílu svého příběhu,“ zmiňuje důvody, které jej vedly věnovat se tvorbě právě těchto figurek. Ty vyřezává téměř výhradně z lipového dřeva, i když jak zmiňuje, vyřezávat lze z jakéhokoliv dřeva. „Jen řezbář musí počítat s jeho kvalitou, chováním a strukturou,“ ukazuje sochy vytvořené z dubu. Postavy z betlémů ošetřuje jen olejem, a nemá rád, pokud se krásná struktura dřeva překrývá barvou. Tu u něj nenajdete. Dosud má na svém kontě asi 15 vyřezávaných betlémů. Tvoří je zpravidla na přání, anebo když jej ovane duch nastupujícího podzimního času, dílna se mu stane milým prostředím, kde vznikají postavy Svaté rodiny a dalších betlémských postav.

To Jana Svobodová tvoří ve svém útulném drásovském domě betlémy už víc jak 20 let. „K tvorbě betlémů mě přiměla moje dcera. Hledala jsem v důchodě nějakou náplň, a tak za mnou přišla, ať jí udělám betlém. Nejdříve jsem přemýšlela jaký, zkoušela jsem modurit, a nakonec jsem našla jako nejvhodnější slané těsto. I když ty začátky s ním byly těžké,“ říká paní Svobodová, která přes svou letitou unikátní tvorbu vůbec není pekařkou nebo cukrářkou. „Od mladí mě zajímalo umění a malba, ale jako dcera živnostníka jsem neměla šanci se umělecké dráze věnovat.“ Tak se jako vyučená
kadeřnice k výtvarnému umění dostala až nyní, ukazuje přitom na množství zdařilých obrazů zátiší, které zdobí stěny jejího domu. Řada vystavených betlémských sestav od rozsáhlých betlémů z velkých postav až po miniatury Svaté rodiny umístěné ve skořápkách kokosových a vlašských ořechů prozrazují bohaté zkušenosti. Betlémy ze slaného těsta tvoří na Tišnovsku jako jediná. Pokračovatelku nebo následovníky nemá. „Několikrát mě
pozvali do školy, kde jsme dělali betlémy s dětmi. Problém ale je, že po vymodelování se postavička musí nechat pořádně uschnout. Ideální je 14 dní na topení. No a děti, než ty postavičky donesly domů, tak je většinou rozbily.“

Betlém ze slaného těsta tvoří základ s dvanácti figurkami. Takových základů paní Svobodová vyrobila už 120. „Moje betlémy jsou nejen po celém Drásově, ale ledaskde v republice, ale i ve světě. Vyráběla jsem betlémy do Rakouska, Ruska, Kanady i Ameriky. Na začátku jsem udělala betlém pro Palác šlechtičen, který je jednou ze stálých expozic Moravského zemského muzea v Brně, a ten je tam dodnes, a v pořádku. Figurky se totiž musí udržovat v suchu. Jak se dostanou do vlhka, ničí se. Nejde je uskladnit ani do sklepa.“ Figurky paní Svobodové na rozdíl od řezbářských výrobků
hýří barvami. „Na menší postavičky používám jen vodovky, na větší pak barvy odolnější.“ Vedle betlémů se může pochlubit i sestavou figurek ztvárňující velikonoční krojovanou vesnici, které nyní čeká na další příležitost k vystavení.

„Nejlepší inspirace je s lahví červeného vína,“ doplňuje s úsměvem Jiří Malášek. Malhostovický dřevomodelář se v důchodovém věku věnuje tvorbě betlémů především vyřezávaným stavbám a krajinným reliéfům, které s oblibou oživuje i pohyblivými prvky. Někdy poháněnými elektřinou, jindy pouze mechanicky. Figurky do svých betlémů pak dokupuje. „Děti mají nejraději,když mohou samy betlém rozpohybovat, roztočit kolečkem nebo klikou.“ Např. v Tišnovském betlému, který v loňském roce vznikl z iniciativy spolku Art Periscope jako kolektivní dílo řady tišnovských
betlémářů, jsou jeho příspěvkem stavby tišnovských dominant radnice a kostela sv. Václava.

Betlémářské tradice
Z lidové tvorby v jednotlivých regionech vznikly betlémářské oblasti, které se podle řemeslníků a uměleckých stylů od sebe lišily technologií výroby i vzhledem jednotlivých figur. Betlémářská tvorba převážně založená na rodinné řemeslné tradici se předávala z generace na generaci, takže k největšímu rozkvětu betlémářství došlo v průběhu 19. a na počátku 20. století. I jeho současná podoba staví především na osobnostech dnešních
tvůrců, kteří ji svou invencí stále rozvíjejí.

Pro Vysočinu samotnou je betlémářství tradicí s dvousetletou historií. Nejbohatším centrem byla v minulosti dík svému německému obyvatelstvu Jihlava. V nedaleké Brtnici zase fungovala manufaktura rodiny Boudných, která má na svém kontě tisíce kusů betlémských figurek.

Jako betlémářská velmoc je nyní známa především Třešť, a to tvorbou rozsáhlých rodinných betlémů komponovaných jako diorama, s krajinou z pařezů, mechů a jiných přírodnin přecházející do malby. Specifické zpřístupnění rodinných betlémů široké veřejnosti v autentickém prostředí – v betlémářských rodinách, dalo vzniknout tzv. Betlémské cestě v Třešti, která byla oceněna zápisem na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury.

Za betlémářské centrum se oprávněně považuje i Třebíč. Tamější tvorba sahá až do 18. století s tím, že Třebíčsku jsou vlastní výhradně figurky malované na lepence. Nezmínit nelze ani nedaleké Poličsko, kde kromě klasických dřevěných figurek tvoří betlémy postavičky ze šustí, perníku, papíru či keramiky. Unikátním je i pletený betlém z Bystrého. 

Tradice tišnovského betlémářství je v porovnání s tím mladá a rozvinula se až v 90. letech 20. století, když pominula doba, která tvorbě s náboženskými motivy nepřála. Tvorbu tvůrců betlémů z Tišnova i širokého okolí sdružuje a prezentuje posledních jedenáct let iniciativa sběratele betlémů Zdeňka Jílka a spolku Art Periscope. Množství betlémů místních tvůrců se objevuje na pravidelných adventních výstavách v Předklášteří a letos i v Třebíči a Tišnově.

Betlémář není nikdy osamělý
„Betlémářství jako součást lidové tvořivosti je kolektivní záležitostí, a jen ve společenství jednotlivých tvůrců má záruku přežití. I když každý betlémář a tvůrce figurek a staveb tvoří samostatně, potřebuje porovnávat i soutěžit, zdokonalovat a učit se v kolektivu, a tím růst ve vlastní tvorbě“, dozvíte se od průvodců v Třešti. Ocenění betlémářství jako řemesla i umění se však dostalo nejen v Třešti. Východočeské betlémářství figuruje na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury v Královéhradeckém kraji. A titulem Mistr tradiční rukodělné výroby se může pochlubit
několik betlémářů zase v kraji Jihočeském. 

… a nakonec jeden unikát
V předsíni kostela sv. Vavřince v Olešnici na Moravě je celoročně vystavený betlém dovezený z Izraele přímo z města Betléma. Figurky jsou vyřezané vždy z jednoho kusu olivového minimálně 200 let starého dřeva. Certifikát s datem 17. 11. 2007 potvrzuje, že byl tento betlém posvěcen v chrámu Narození Páně, a to přímo v místě narození Ježíše Krista v jeskyni pod chrámem v Betlémě.

Vladimír Vecheta