Barokní Tišnov

Obyvatelstvo Českých zemí v první polovině 17. století muselo nejprve zakusit utrpení a bídu třicetileté války, aby následně mohlo zahájit obnovu a výstavbu země v duchu tehdy nastupujícího baroka. Nejinak tomu bylo v Tišnově, který během třiceti let vojenských tažení zle utrpěl. Už v zimě roku 1620 bylo městečko přepadeno a vypáleno oddílem polských rejtarů hejtmana Lisovského, kteří při tom zabili desítky obyvatel včetně tehdejšího primátora Jiříka Mydláře. V letech 1642 a 1645 byl Tišnov pro změnu vypleněn a vypálen drancujícími vojsky Švédů. 

Prvním větším barokním projektem v Tišnově se stala obnova původně gotického špitálu u kostela sv. Mikuláše započatá roku 1655. Během následujících 20 let se úprav dočkala také radnice, některé z domů a hláska stojící u kostela sv. Václava. Významně přestavěn byl i samotný městský chrám – opravena byla zejména klenba a střecha chrámové lodi. Větší stavební ruch do města přinesl ale až začátek 18. století.

Největším impulsem k stavební proměně města se paradoxně staly další rozsáhlé požáry z let 1702, 1704 a 1707. Rekonstrukce pohořelých domů už tehdy probíhala ve formách vrcholného baroka, vysoká architektonická úroveň některých projektů svědčí o tom, že se na jejich stavbě podíleli řemeslníci jinak pracující na přestavbách nedalekého kláštera. V prvních třech desetiletích 18. století byl přestavěn například dvůr Humpolka, dnešní Müllerův dům a znovu opravena byla i radnice. Z této doby je také první barokní přestavba Domu U Jana. Následovaly další stavební projekty – zmínit můžeme například pověstmi opředený barokní dům Peklo – v důsledku čehož se výrazným způsobem změnila celá podoba města.

Zatímco na začátku století byl Tišnov vystavěn ještě převážně ze dřeva a vypadal spíše jako typicky středověké poddanské městečko, ve druhé polovině 18. století už zde převažovaly kamenné nebo zděné domy, některé doplněné o mansardové střechy či volutové štíty. Nejhonosnější a zpravidla patrové stavby se potom nacházely okolo přirozeného středu města – na Klášterské (dnešní Jungmannově) ulici a okolo Dolního náměstí (dnešní náměstí
Komenského). Dřeva bylo ve městě nadále využíváno při stavbě skromnějších příbytků a také při stavbě hospodářských či jiných čistě účelových budov.

Fenomén hluboké barokní zbožnosti, která prostupovala celou tehdejší společností, se v Tišnově rovněž důrazným způsobem projevil. Již roku 1713 založila skupina čtyř pobožných měšťanů stavbu kaple sv. Anny na Trnci – byla to drobná stavba, ale barokní architektonické rysy (například volutové štíty) na ní byly jasně patrné. Nepřežila bohužel josefínské náboženské reformy a roku 1782 byla strhnuta. Jen o osm let mladší byl původní mariánský sloup na Dolním náměstí, který byl v polovině 19. století nahrazen sloupem novým, stále však zachovávajícím původní barokní rysy. Nejvýznamnějším
církevním stavebním projektem ve městě se jednoznačně stala přestavba farního chrámu sv. Václava, který byl (s výjimkou tehdy ještě samostatně stojící věže) po roce 1750 zcela barokizován a doplněn o dobový mobiliář. 

Tyto velké projekty doplňovala celá řada drobných sakrálních staveb, často soukromě financovaných, které vyjadřovaly zbožnost tišnovských obyvatel. Mezi různými kapličkami, kříži, poklonami a božími mukami vynikala socha nejuctívanějšího barokního světce sv. Jana Nepomuckého, kterou nechal na Dolním náměstí roku 1720 vystavět tehdejší primátor města Ondřej Růžička. Pozornost si zaslouží také barokní pieta ze 70. let 18. století, původně umístěná u cesty mezi Tišnovem a Lomničkou – dnes je tato umělecky vůbec nejhodnotnější barokní socha v Tišnově přesunuta v parčíku u kostela.

Barokní Tišnov 18. století ale nebyl tvořen jen výstavními kamennými měšťanskými domy nebo církevními stavbami. Velká část z tehdejší asi tisícovky
obyvatel se živila zemědělstvím nebo řemeslnou výrobou, jak dokazují i památky na početné tišnovské cechy. Panorama města tak bylo doplněno o drobné řemeslnické dílny, ale i větší manufaktury a další hospodářské budovy, například valchu při panském Červeném mlýně, obecní sladovnu v Mlýnské ulici nebo výrobny potaše za dolním mlýnem, které byly v majetku kláštera.

Stavební rozvoj města v duchu baroka, který započal ve druhé polovině 17. věku a pokračoval také po celé následující století, je výmluvným důkazem toho, že městu se úspěšně podařilo vzpamatovat z dlouhého období náboženských bojů a obnovit svoje postavení důležitého regionálního centra.

Matěj Ott

Použitá literatura:
Doležel, Jiří – Lacina, Jan – Zacpal, Josef a kol.: Tišnov. Příroda, dějiny, památky, lidé. Tišnov 2013.
Doležel, Jiří – Semotanová, Eva – Zacpal, Josef a kol.: Historický atlas měst České republiky. Svazek č. 15 Tišnov. Praha 2005.
Fic, Karel – Lacina, Jan: Tišnov a Tišnovsko. Tišnov 2004. 
Hájek, Jan: Čtení o starém Tišnově. Tišnov 1986.
Lacina, Jan – Zacpal, Josef: Předklášteří a Tišnov na dobových fotografiích. Tišnov 2008.
Oharek, Václav: Tišnovský okres. Brno 2007 (reprint původního vydání z roku 1923).