Tradiční pokrmy na večeři Štědrého dne

Štědrý den souvisí těsně s následujícím svátkem – Božím hodem vánočním, dnem narození Ježíška a označuje se jako vigilie, tedy předvečer slavnosti. Byl dnem půstu a přípravy, rodiče slibovali dětem, že uvidí večer zlaté prasátko, pokud půst dodrží. Půst skončil na Štědrý večer s východem první hvězdy. Před večeří se rodina společně pomodlila, lidé děkovali za vše dobré předchozího roku a prosili za boží požehnání do roku příštího. Časté bylo přání, aby se všichni stolovníci opět spolu sešli u příští štědrovečerní tabule. Rozdělili si oplatek pomazaný medem.

Večeře měla obvykle několik chodů, tradiční venkovská vánoční jídla byla jiná, než jaká známe dnes. Objevovala se směs sušeného povařeného ovoce – muzika, buchtové pečivo – pukance s mákem a medem, hrachová nebo čočková polévka, hubník (nákyp s houbami) a řada kaší – krupicová, pohanková, ovesná, prosná… Někdy se také jedla ryba, ale ne obecně, protože platila za postní jídlo. Teprve koncem 19. století se kapr stal pokrmem vánočních tabulí.

Jídla na štědrovečerní tabuli muselo být tolik, aby se všichni nasytili a ještě zbylo, neboť podle lidové víry to bylo zárukou hojnosti v příštím roce. Lidé se také snažili, aby byly na stole co nejrozmanitější pokrmy – od masa, nejčastěji vařeného, s omáčkami přes pečivo, ovoce, sladkosti, nápoje až po nepostradatelný chléb. Část jídel ze štědrovečerního stolu se dávala dobytku, kladla se ke kořenům stromů do zahrady, ba drobečky se sypaly do studně. Ohlas prastaré oběti měl vyjadřovat vzájemnost osudů celého hospodářství a současně byl přáním zdaru v příštím roce.

Jak na pukance:
Kynuté buchtové těsto se v malých buchtičkách dopředu upeče. V podvečer se spaří vřelým mlékem a posype cukrem, mákem nebo perníkem nebo skořicí, poleje medem a máslem nebo sirupem či sladkou omáčkou z rozvařeného ovoce.

Irena Ochrymčuková

Ilustrační foto: archiv Podhoráckého muzea, autor Milan Holzapfel