Vaříme z vody

Když nás do nového dne uvítá zvonění budíku, máme před sebou jen málo jistého. Můžeme doufat, že brzy někdo napustí vodu do konvice, uvaří nám čajík a zavolá nás k němu tichým zacinkáním lžičky míchající cukřík v hrnečku. Tento rituál, který nás doprovází skoro každé ráno, ukrývá pár zajímavých detailů. Začneme u toho napouštění vody. Už jste se někdy zaposlouchali do zvuku, který voda dělá, když teče z kohoutku? Zkuste to. Schválně si pusťte studenou vodu z kohoutku a poslouchejte, jak šumí. Někoho to může uklidňovat, někoho naopak vyděsí plýtvání vodou a účet za vodné a stočné. Teď ale posuňte kohoutek na horkou a poslouchejte, jak se voda ohřívá. Vím, zní to divně. Zjišťovat teplotu vody ušima vypadá na první pohled neprakticky a nezkušený člověk by se snadno opařil. Ale opravdu teplá voda zní v kohoutku jinak než studená, a je to slyšet.

Může za to sama voda. To, jak se voda chová, závisí na teplotě. Celkem se ví, že třeba její hustota (to, jak těžký je jeden litr) je největší při 4 °C, a ne na nule. Díky tomu se v zimě z ryb v rybníce nestanou nanuky, protože u dna voda nezamrzne. A na teplotě taky závisí, jak rychle se ve vodě šíří zvuk a tím i to, jak šumí v potrubí.

Voda je v konvici, konvice je zapnutá a voda se pomalu ohřívá. Rychlovarná konvice má také dost zvláštní zvuk. Jak se voda ohřívá, konvice začne hučet a hučí stále hlasitěji. Najednou, chvilku předtím, než voda začne vřít, konvice ztichne. Takže nejenže ušima poznáte teplotu vody, ale také za jak dlouho bude voda vroucí. Za tohle může voda v konvici. Když se pomalu ohřívá, v konvici u topného tělesa začnou vznikat malinké bublinky páry. Ty ale ve studené vodě hned praskají. Když se to děje dost často, slyšíme to jako ono hučení. Čím je voda teplejší, tím víc těchhle malých bublinek vzniká. A když je voda dost horká, bublinky páry už se v ní udrží a neprasknou. Konvice pak ztichne a my si můžeme zalít čaj v hrnečku.

Také se vám tak často horká voda z konvice rozlije? Hlavně když se ji snažíte vylít moc rychle, třeba do větší konvičky. Zase za to může horká voda, studená by to nedělala. Teplá voda teče rychleji než studená. Říká se tomu viskozita. Třeba med teče pomalu, tak má viskozitu velkou. Horká voda má tuhle viskozitu menší než studená voda. A nejen to. Také má menší povrchové napětí. To je další zaklínadlo, které říká, jak malé kapičky voda umí udělat a také jak moc se lepí na stěny konvice. Sečteno a podtrženo: horká voda je řidší, teče rychleji a víc se drží zvenčí stěny konvice. Takže já za tu louži horké vody na lince vůbec nemůžu. Ani trochu.

Čaj je v hrnečku, zbývá zamíchat. Poslouchejte, jak hrneček zní, když mícháte lžičkou. Půjde to tedy jen s keramickým, skleněný nebo plechový nefunguje. Zkuste cinknout lžičkou zevnitř o stěny hrnečku s čajem. Nezní všude stejně, že ne? U ouška, naproti (pokud teda nemáte cucáček) a ve čtvrtinách hrnečku zní hlubším tónem. Ale kousek vedle ouška – v osminách hrnečku – to zní vyšším tónem. Když cinknete u ouška nebo naproti, kmitá hrneček tak, že s sebou tahá i to ouško. Když cinknete vedle, ouško tahat nemusí. Co je těžší, to kmitá pomaleji a tlustší struna zní hlubším tónem. Pokud byste teď začali trpět, protože vám neladí hrneček s ranním čajem, nabízí se řešení.
Může za to to ouško, ale já vás k ničemu nenavádím.

Vojtěch Hanák