Jindřich Dvořák: Příběhy osobností, jejichž životní pouť se uzavřela v T išnově – díl 3.

Každé město či městečko je určitě právem pyšné na rodáky, kteří svým počínáním proslavili sebe i svoje rodiště po celé vlasti nebo i za jejími hranicemi. Existuje ovšem ještě druhá kategorie osobností, které naopak v příslušném místě strávily poslední chvíle svých plodných životů. Tentokrát si tedy v malém seriálu přibližujeme ty, kteří v průběhu minulých let zemřeli právě v Tišnově.

Ve třetí a závěrečné části našeho cyklu se posuneme v čase poněkud nazpět a připomeneme si poslance Moravského zemského sněmu z let 1870 až 78, novináře Jindřicha Dvořáka. Narodil se 21. dubna 1840 v Jiříkovicích, obci nedaleko Šlapanic, v domě č. p. 53. Již na gymnáziu zkoušel psát básně, po maturitě studoval práva na Vídeňské univerzitě a Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Na obou místech byl aktivní v různých vlasteneckých skupinách a svoje příspěvky publikoval v tisku či na stránkách almanachů (Dunaj, Nezabudky). V roce 1862 vydal v Brně vlastní básnickou sbírku Poetické lístky.

Od roku 1866 byl po dobu šesti let redaktorem, podle některých zdrojů dokonce šéfredaktorem, brněnského listu Moravská orlice. V onom čase se pro svoje politické aktivity dostal i do vězení, za pobuřování zde strávil více než tři měsíce od 31. července do 5. listopadu 1869. Od roku 1872 byl ředitelem brněnské filiálky banky a v roce 1877 se stal poručíkem zeměbrany v Opavě, kde také učil, stejně jako v Českém Těšíně, na aspirantské důstojnické škole. Po roce 1880 působil znovu ve Vídni, kde se stal nejprve členem redakce listu Die Reform, později psal do tiskoviny nazvané Tribüne, což byly sice německy psané noviny, ale s pročeským zaměřením. Po smrti jejich původního vydavatele Jana Stanislava Skrejšovského Dvořák tento list sám redigoval.

V roce 1884 se přestěhoval zpět do Brna, kde začal vydávat Národní noviny a pak se na deset let stal hlavním redaktorem deníku Hlas, odkud se vrátil zpět do Moravské orlice. Po jejím zániku byl publicistou na volné noze. Vydal několik politických spisů, mimo jiné sborník Moravské sněmování roku 1848–49 (s dlouhým podtitulem „Na padesátiletou památku novodobého sněmu a zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupení císaře a krále Františka Josefa I. na trůn“), ve kterém zdokumentoval fungování zemské samosprávy v revolučním roce 1848. V antikvariátech se dnes tato publikace jako velmi cenný tisk prodává za více než tisíc korun. Jeho dalšími pracemi jsou například spisky Vojenství a dobrovolnické sbory na Moravě, Moravská zřízení zemská nebo Moravské vojsko zemské roku 1744.

Jindřich Dvořák byl současně i majitelem cihelny v brněnských Žabovřeskách. Ta byla zapsána v roce 1904 zemským soudem do obchodního rejstříku pod názvem Jindřich Dvořák a spol. Záměrem jejích majitelů bylo vyrábět cihly továrním způsobem. Tichým společníkem firmy byl brněnský advokát JUDr. Jan Švec, který ji po Dvořákově smrti převzal. Nový majitel sice v roce 1915 spáchal sebevraždu oběšením, ale z rejstříku byla firma vymazána teprve v roce 1923.

Do vysoké politiky se Dvořák zapojil již roku 1870. V onom roce byl v zemských volbách zvolen na Moravský zemský sněm, a to za kurii venkovských obcí, obvod Brno, Tišnov, Ivančice. Mandát obhájil i v dalších volbách v září 1871 a do třetice v prosinci 1871. Roku 1872 byl sice mandátu zbaven, ale posléze byl znovuzvolen 22. listopadu 1873. Zatímco v prvních volbách byl uváděn jako kandidát Moravské národní strany (staročeské), v těch posledních už naopak coby mladočech. V roce 1871 se Dvořák stal i členem zemského výboru, což byl výkonný orgán příslušné země rakouského císařství, tedy něco jako vláda Moravy, která měla celkem sedm členů.

Poslanec Dvořák byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1866 s Marií Annou Rosálií Hlávkovou, pozdější první starostkou brněnského spolku Vesna, což byl původně pěvecký sbor, který se ale brzy proměnil v organizaci šířící vzdělanost mezi brněnskými ženami. Jako obecně prospěšná společnost existuje Vesna dodnes. S první ženou měli dva syny a dceru; manželka v roce 1880 zemřela, druhá Dvořákova žena se jmenovala Juliána.

Jindřich Dvořák zemřel po dlouhé a bolestné chorobě 15. srpna 1904 v tišnovském sanatoriu a byl převezen k pohřbení na Ústřední hřbitov v Brně.

Zdroje:
– cs.wikipedia.org, hesla Jindřich Dvořák,
zemský výbor
– Internetová encyklopedie dějin Brna
– www.knihovny.cz
– www.vesnaspolek.cz
– informace Odboru správních a vnitřních věcí MÚ Tišnov

Václav Seyfert

Jindřich Dvořák na obraze podepsaném malířem Janem Hrdinkou s letopočtem 1873. Foto: archiv Rudolfa Březiny