PDF prosincového čísla 2023 ZDE. Listovací verze chytrého zpravodaje je ZDE.
Němí svědkové událostí – Co viděly dva stromy v letech 1939, 1944, 2016
Na zahradě domu č. 190 v Bezručově, dříve Školní ulici v Tišnově rostou dva staré stromy – smuteční buk a grávštýnská jabloň. Buk od roku 1937, jabloň je o něco mladší.
Od března do 24. srpna 1939 oba stromy pozorovaly, jak můj tatínek Oldřich Kothbauer, člen Obrany národa, skupina Zbrojovka-Brno, a jeho žena Josefa, rozená Neumannová, moje maminka, zakopávají nedaleko od nich kulomety a další zbraně a náboje vyvezené z Němci obsazené Zbrojovky pro odbojáře na Tišnovsku. Oldřich Kothbauer ale odbojářům nestihl všechny zbraně předat, protože byl 24. srpna 1939 zatčen pro rozšiřování letáků, kterého se vůbec nedopustil; bylo to na něj prostě nastraženo. Zbraně tedy zůstaly uloženy v zemi až do 8. prosince 1944. V ten den, dva roky po tatínkově smrti († 28. srpna 1942 v káznici Waldheim in/Sa), přijelo auto s šesti esesáky a s ním druhý vůz se čtyřiceti dvěma německými vojáky. Někdejší odbojová činnost Oldřicha Kothbauera vyšla teprve nyní zradou najevo. Jeden člen místní Legionářsko-zbrojovácké odbojové skupiny, v níž oba mí rodiče rovněž působili, nevydržel týrání při výsleších a navedl gestapo na stopu ve Školní ulici. Ukázal Němcům, kde jsou zbraně ukryty, a ti ho přinutili vykopat první kulomet. Poté bylo mé mamince sděleno, že „pokud nebudou ostatní zbraně do tří dnů odevzdány, bude polovina mužů z Tišnova postřílena“.
Po odjezdu nevítaných hostů oba stromy viděly, jak Karel Neumann, bratr Josefy Kothbauerové, převlečený za ženu, pomáhá své sestře Vilmě Neumannové zbraně vykopat. Gestapo nevědělo, že patří do rodiny ani že je také členem Legionářsko-zbrojovácké odbojové skupiny. Byl ženatý a bydlel jinde. Protože byl dům hlídán Němci, zvolil převlek za ženu, neboť mu hrozilo velké nebezpečí. Z kulometů pak odstranil malé součástky, takže zbraně nebyly funkční. Stromy byly nakonec svědkem i toho, jak moje babička Bohumila Neumannová a já, tehdy šestiletá, odvážíme na žebřiňáčku zbraně na četnickou stanici v Tišnově. Po třech dnech se tam gestapo přijelo ujistit, zda zbraně byly odevzdány.
Na jaře roku 1945 při náletu na Tišnov spadly za zahradou dvě bomby, ale oba stromy přežily vše bez úhony. Dne 15. prosince téhož roku pak prezident Československé republiky udělil Oldřichu Kothbauerovi in memoriam Československý válečný kříž 1939.
Dne 24. srpna 2016, tedy po 77 letech ode dne, kdy byl tatínek zatčen, se na zahradě objevil pan Miloš Sysel ze spolku Continuum vitae v doprovodu Ing. Radima Tichého s detektorem kovů a oba stromy sledovaly, jak hledají, zda přece jenom něco nezůstalo zakopané v zemi. Pamatovala jsem si, kde byly zbraně zakopány, a ukázala jsem jim to místo. Nic se tu však nenašlo, až asi pět metrů odtud, právě blízko kmene grávštýnské jabloně, oznámil detektor výskyt kovu. Ing. Tichý počal na tom místě kopat a jeho snaha byla korunována úspěchem. Našli zkorodovanou kovovou nádobu a v ní asi 300 kusů nábojů, rok výroby 1939. Náboje byly dosud funkční, takže přivolaná policie a pyrotechnici je odvezli zneškodnit.
To je tedy příběh němých svědků těchto událostí. Oba stromy rostou v zahradě sousedící s tišnovským gymnáziem, v jeho těsné blízkosti. Smuteční buk vyrostl do úctyhodné výše i šíře. Grávštýnská jabloň ještě stále plodí.
Část smutečního buku je zachycena na obálce knihy o Oldřichu Kothbauerovi a Legionářsko-zbrojovácké odbojové skupině Tišnov. Jejím autorem je Ludvík Horčica, buk vyfotografovala moje dcera MgA. Pavla Dvorská, která navrhla obálku této knihy. Publikaci připravila naše rodina společně s okresním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu Brno-venkov, který knihu vydal v roce 2015 ve spolupráci s Městským úřadem Tišnov u příležitosti 70. výročí ukončení druhé světové války.
Město Tišnov udělilo 28. října 2018 mým rodičům Oldřichu a Josefě Kothbauerovým in memoriam čestné občanství. Oba stromy se z toho určitě radují.
Uvedené příběhy budiž připomínkou 80 let od tatínkova zatčení a 75 let od událostí v domku v dnešní Bezručově ulici v prosinci 1944.
Jitka Hochmanová
Grávštýnská jaboň. Foto: MgA. Pavla Dvorská
Další článek: Jindřich Dvořák: Příběhy osobností, jejichž životní pouť se uzavřela v T išnově – díl 3.
Předchozí článek: Klavírní recitál Vojtěcha Soudka