Sté jubileum pana Václava Vítka

Stovka – jednička a dvě nuly – asi se většině z nás vybaví na první dojem bankovka, ale když naopak vezmeme číslici sto jako měřítko lidského života, je to neskutečné číslo…

Tahle životní trojčíslice je nyní připsána i panu Václavu Vítkovi, který žije v Tišnově již od roku 1950. Když jsme jako gratulanti byli vřele uvítáni paní Vítkovou v jejich domě, přijal nás vřele i on, pečlivě ustrojen do sváteční košile a kalhot a jeho podání ruky bylo s pevným stiskem a také doprovázeno milým úsměvem. Je opravdu až neuvěřitelné, že tento pán prožil válku, a další těžká období, kdy se lidé báli o své děti, svůj život, svobodu i další životní jistoty…O to, co je nyní pro nás samozřejmé…

Kromě něj jsme se ocitli v příjemné společnosti manželky, přátel, praneteře Terezky a rodinné přítelkyně, paní Emilie Martinkové, kterou mnoho Tišnováků zná jako úžasnou učitelku, která se dětem v mateřských školkách věnovala přes čtyřicet let… Museli jsme jako návštěva ale dodržet i dvě základní pravidla hostitelů, nejíst, když se jde na návštěvu, a dokud se nedojí, nejde se domů. Milá pohostinnost byla zde opravdu na prvním místě a strávené hodiny s takto milými lidmi byly moc příjemné.

Jako vedoucí silnic v Tišnově pracoval pan Vítek po celý život, v mládí profesionálně hrál na trubku, a jak říká jeho manželka, mnoho let procestoval hodně míst, aby si pak vzal ve svých 28 letech dívku, která bydlela o pouhé tři domy vedle něj… Je pravda, že loni manželé oslavili platinovou svatbu, a i na naší návštěvě bylo zřejmé, jak hezky se k sobě chovají a mají se stále rádi. Paní Vítková je výbornou kuchařkou, peče i vynikající cukroví, a protože je pan Vítek hlavně na sladké, nejraději má její knedlíky s tvarohem. Od paní Vítkové i od paní Martinkové jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o dřívějším stylu života a myslím, že by bylo hezké, kdyby lidé byli zase více vděčnější za to, jak se jim žije dnes…

Pan Vítek je stále členem zahrádkářského svazu a například jeho meruňka, kterou si sám očkoval, prý stále rodí tak úžasné šťavnaté plody, že ani jeden nestihl shnít. Našlo se totiž mnoho trhačů i jedlíků… Dle slov Terezky je hlavním znakem u Vítků klid a pohoda. Vše se vždy dělalo tak, že rodina si vzájemně pomohla, pracovalo se, pak se šlo na svačinku, popovídalo, zase se pracovalo, zahrály se i karty, a i když se vlastně pracovalo po celý den, bylo to moc fajn…

Za nás všechny bych chtěla moc a moc popřát manželům Vítkovým, aby mohli po své platinové svatbě oslavit ještě tu, která je po 75 letech společného soužití, svatbu nebeskou, či svatbu korunovačních klenotů.

Děkujeme za milé přijetí a přejeme hodně zdraví nejen jubilantovi, ale celé rodině.

Pavla Veselá Hanusová

Foto: archiv MěÚ Tišnov