O gratulacích jubilantům pošesté (a naposled): tentokrát s Alenou Cecavovou

O gratulacích jubilantům pošesté (a naposled): tentokrát s Alenou Cecavovou

Paní Alena Cecavová dostala nabídku stát se členkou tehdejšího Sboru pro občanské záležitosti (SPOZ) již v roce 1986, ovšem ještě před tím se zúčastňovala slavnostního obřadu vítání nových občánků jako zdravotní sestra dětského oddělení. Město tehdy vyžadovalo, aby aktu byla přítomna sestřička v příslušném oblečení, tedy v modrých šatech a bílé zástěře.

„V této funkci jsem ráda zůstala i po nástupu do SPOZ,“ říká paní Cecavová, „pouze již neoblékám sesterský stejnokroj. Moje pomoc při obřadu je ale stále stejná: snažím se o spokojenost a bezpečí vítaného občánka, pomáhám dávat dítě do kolébky, jsem k dispozici maminkám, když je třeba dítě uklidnit – někdy i pochovám…“ Zvláště příjemné jsou situace, kdy je vítán občánek, jehož rodiče paní Cecavová dlouho zná a pamatuje si je ještě jako děti ze svého pracoviště v ordinaci.

„Blízké jsou mi ale i návštěvy jubilujících seniorů v rodinách. Mám radost, když vidím, že jsou potěšeni z návštěvy i dárku, který jim za město přinesu, a nikdy nezapomenu koupit i kytičku. Je milé, když jsou ochotni si se mnou popovídat a zavzpomínat na mládí, občas se při tom i hodně nasmějeme.“

Kromě toho paní Cecavová pomáhá i při svatebních obřadech. Práce ji stále baví a naplňuje už více než třicet let. „Jsem přesvědčena, že komise je opravdu záslužná pro všechny věkové kategorie: od narození až po stáří…“

Václav Seyfert

Paní Alena Cecavová na fotografii ze svého archivu.

Další článek:
Předchozí článek: