Po stopách židovských památek

V minulých číslech jsme se věnovali převážně tišnovským památkám nebo okolní přírodě. Zajímavosti, které stojí za vidění, najdeme jak v blízkém, tak v širokém okolí. Protentokrát se budeme věnovat židovským památkám na Lomnici.

Od závěru 17. století fungovala v Lomnici čím dál tím více se rozrůstající židovská komunita. Ta se soustředila v západní části městečka, kde během 18. století samostatně vzniklo židovské ghetto. První zmínky o židech v Lomnici se objevují už od 16. století. Židovská obec byla velmi chudá a rozvíjela se velmi pomalu.

Vlídnější tvář ukázal židům až konec 18. století, který přinesl reformy rušící největší nespravedlnost vůči židovskému obyvatelstvu. Nové možnosti podnikání zajistily rychlejší ekonomický růst, takže zde brzy přibyly lázně, kamenná synagoga i židovská škola, kterou navštěvoval i jistý počet křesťanských žáků. Po zrušení samostatné židovské obce v roce 1918 se stali lomničtí židé právoplatnými obyvateli Lomnice, kterými zůstali až do začátku 2. světové války. Osada zde existovala více než 200 let. Bohužel po válce se nikdo z židovských obyvatel nevrátil.

První památkou je synagoga. Ta byla centrem náboženského a společenského života. Původní stavba, úzká dřevěná budova s kamennou podezdívkou byla na konci 18. století natolik zchátralá, že se členové židovské obecní rady rozhodli pro stavbu synagogy nové. Na financování stavby se podílela celá židovská obec, která přijímala i dary od dalších moravských židovských obcí. Synagoga byla vystavěna ve značně konzervativních formách pozdního baroka, jde o halovou budovu na obdélném půdorysu se schodišťovým přístavkem, který vede na oddělenou ženskou galerii v západní části stavby. Jedinými ozdobami v prostém interiéru jsou štuky na valené klenbě a dodnes dochované zbytky hebrejských nápisů na stěnách. U dveří do synagogy nad dvěma pokladničkami je uveden nápis, který v překladu znamená „Dar ve skrytu utišuje hněv“ a na protilehlé stěně je napsáno v překladu označení pro náboženskou školu, pro niž byly příspěvky dárců určeny. Po opravě synagogy v roce 1997 byla na venkovní zdi odhalena pamětní deska obětem holocaustu.

Přímo naproti lomnické synagoze stojí budova někdejšího rabinátu a židovské školy, která sídlila v přízemí. Škola byla zřízena v roce 1781 a byla financována židovskou obcí. Vyučovala se zde němčina, matematika a náboženství. Škola vyučující v němčině měla takový věhlas, že se mezi žáky nacházelo více křesťanských dětí než židovských. V poschodí bylo postaveno několik bytů, v jednom bydlel rabín a další byty sloužily k potřebám židovské obce.

Židovský hřbitov rozkládající se na okraji židovského ghetta patří k nejkrásnějším a nejvýznamnějším židovským hřbitovům na Moravě a stal se inspirací velkému množství uměleckých děl. Nejstarší nalezený náhrobek pochází z roku 1716, což s největší pravděpodobností ukazuje i na datum založení hřbitova. Do dnešních dnů se na hřbitově dochovalo téměř tisíc náhrobků rozmístěných po celé ploše hřbitova. Nejstarší náhrobky s hebrejskými nápisy a tesanými ornamenty jsou vytvořeny z bílého mramoru a pískovce a nacházejí se zejména ve svahu západní části hřbitova. Novější náhrobky z 19. a 20. století jsou vytvořené převážně z černé a světlé žuly a dokumentují jména povolání a postavení většiny obyvatel židovské obce před 2. světovou válkou. Starý barokní hřbitov rozšířený v roce 1829 byl doplněn nedávno zrekonstruovanou márnicí. Na hřbitově je pohřbeno několik významných lomnických osobností.

V synagoze se pořádají mnohé kulturní akce. Při těchto příležitostech je otevřena veřejnosti. Mimo sezónu lze na úřadu městyse Lomnice dohodnout návštěvu jak synagogy, tak expozice na židovském hřbitově.

Turisticky atraktivních míst je zatím ještě dostatek a k nim se vrátíme v příštím čísle.

Eliška Špačková

Foto: archiv TIC