Profesor tišnovského gymnázia P. ThDr. et PhDr. Josef Mouřinovský

Starší Tišnováci si jistě pamatují tohoto svérázného kněze a profesora náboženství na tišnovském gymnáziu. „Pan doktor“, jak se mu všeobecně ve farnosti i ve městě říkalo, působil v Tišnově více než třicet roků a významně ovlivnil několik generací tišnovských farníků a také studentů zdejšího gymnázia. Zemřel před 60 lety, 23. července 1959.

Josef Mouřinovský, vlastním jménem Handlíř, se narodil v roce 1893 v Mouřínově nedaleko Bučovic. Po maturitě na brněnském českém gymnáziu studoval bohosloví na biskupském teologickém ústavu a v roce 1918 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan pak nastoupil do Žarošic, kde se kromě horlivé kněžské služby ihned aktivně zapojil do kulturního a společenského života, a to především mezi divadelními ochotníky jako autor i režisér. V letech 1923–25 studoval na Angelicu v Římě, kde získal doktorát z filozofie a teologie. Po ukončení studií přišel v roce 1926 do Tišnova jako kaplan a současně jako suplující katecheta na nedávno založeném tišnovském gymnáziu. Tak jako v Žarošicích se rovněž i v Tišnově okamžitě zapojil do veřejného života. Již od roku 1927 vykonával funkci předsedy místní Katolické vzdělávací jednoty, krátkou dobu působil také jako náčelník tišnovského Orla. Ve druhé polovině 30. let věnoval velké úsilí přípravě projektu a realizaci nového Katolického domu, kde dnes sídlí kino a Městské kulturní středisko. V letech 2. světové války, zvláště když se sokolovna dostala pod zvláštní německou správu, se stal nový Katolický dům centrem českého Tišnova. Pod jeho střechou a pod hlavičkou Jednoty zde působily nejrůznější spolky a organizace. Místní ochotníci hráli doslova jednu hru za druhou, hostovalo zde Horácké divadlo, pořádaly se přednášky, debatní večery a bylo provozováno kino.

V roce 1940 bylo konečně na gymnáziu zřízeno místo profesora náboženství, a tak se „pan doktor“ stal místo dosavadního profesora suplujícího profesorem řádným. V době předválečné i válečné napsal a vydal řadu dalších divadelních her i populárně-naučných brožur, některé z jeho her se pak hrály na jevišti Katolického domu. Jako vášnivý amatérský astronom, jehož hvězdářský dalekohled byl často vídán v nočním okně jeho domu v ulici Na Hrádku, vydal o hvězdné obloze a naší sluneční soustavě dílko „A díla rukou Jeho zvěstuje obloha“. Byl rovněž informovaným filatelistou a v dětském časopise „Anděl strážný“ řídil astronomické a filatelistické okénko.

Jako člověk byl „pan doktor“ prostě „svůj“. Ve společenském životě veselý, kamarádský a oblíbený mladými i staršími, v otázkách náboženských a morálních však velice přísný a naprosto nesmlouvavý, a proto některými farníky obávaný. Na kazatelně občas „hřímal“ a neodpustil si vytknout všechno, co se mu nelíbilo a zdálo nesprávné. Během svého působení se čas od času dostával do sporů nejenom s některými farníky, ale i s církevními autoritami. Jednal a vystupoval totiž vždy otevřeně, přímo, možná nediplomaticky, a nebál se důrazně ohradit i proti výtkám svých nadřízených, pokud to považoval za potřebné. Sám k sobě byl přísný a šetrný, ale když někdo něco potřeboval, neváhal sáhnout do kapsy a dát třeba i poslední, co měl. Se svým starým autem jezdíval pravidelně k sestřičkám na Žernůvku. Tam ještě vždycky dojel – horší to ale bylo nazpět. V nádrži často neměl benzin, proto až k Červenému mlýnu jel z kopce bez motoru, a tam se ho museli ujmout „zamlejňáci“ (zamlýnští kluci) a dotlačit auto až domů. Potom se smáli, že pan doktor jezdí na svěcenou vodu.

Po osvobození v roce 1945 se stal členem národního výboru, nemělo to ale dlouhého trvání. Hned v březnu 1948 byl dr. Mouřinovský zbaven školským akčním výborem, za vydatného přispění některých svých kolegů, profesorského místa kvůli tzv. protinárodnímu, dnes bychom řekli protikomunistickému, vystupování při vyučování. Byl zbaven učitelské způsobilosti, byl mu zastaven plat, a tak byl ponechán zcela bez prostředků. Až na podzim uvedeného roku byl opět  jmenován tišnovským kaplanem. Učil náboženství na základních školách, vykonával kněžské funkce a přes vážnou nemoc pracoval opět v duchovní správě.

Týden před smrtí se s farníky rozloučil s přáním být pohřben „tam, kde strom padne“. I přes šedesát let od smrti dr. Mouřinovského je jeho památka mezi zbývajícími pamětníky stále živá. Jeho hrob na tišnovském hřbitově s prostým dřevěným křížem, který si sám přál, se v současné době opravuje. „Až shnije kříž, shnije i moje památka!“ říkával. U mnoha současníků, a to i nevěřících, platil za osobu, která měla přirozenou autoritu zásadového člověka, mnozí z jeho farníků a pamětníků jej dosud považují za vzor kněžského a křesťanského života vůbec.

Jan Kos, kronikář farnosti

Foto: archiv farnosti