Domácí hospicová péče v Tišnově

Začátky fungování hospice
Pro mnoho občanů Tišnova a okolí můžeme k velké radosti sdělit, že domácí hospic v Tišnově již čtvrt roku slouží nevyléčitelně nemocným v jejich domácím prostředí. Když jsme 1. listopadu 2018 započali činnost domácího hospice pod Oblastní charitou Tišnov, nevěděli jsme, kam povedou naše cesty. Do kterých domovů budeme přijíždět, jak budeme ze strany pacientů a rodin vnímáni. Ne každý nemocný a rodina akceptují myšlenku domácího hospice. Slovo „hospic“ stále ještě ve společnosti evokuje myšlenku konce, vyvolává myšlenky strachu z budoucnosti, obav ze života s nevyléčitelnou nemocí, ztráty naděje. Přesto zpětně vnímáme pozitivní odezvu, se kterou se nabídka hospicové péče setkala.

O koho domácí hospic pečuje?
Snahou celého týmu domácího hospice, který se skládá z lékaře, paliativní sestry, sociální pracovnice, psychologa a duchovního, je především umožnit důstojnou paliativní péči nevyléčitelně nemocným v závěru jejich života a ulevit jim v utrpení – v bolestech, dušnosti, zvracení, nevolnostech. Dále pak důstojně nemocného a rodinu provázet, navázat vztah, hledat společně další cesty. Pokud si pečující rodina, která je přítomna u nemocného 24 hodin denně, přeje zajistit naši službu, může tak učinit prostřednictvím praktického či ošetřujícího lékaře v nemocnici formou písemné žádosti o přijetí pacienta či přímo kontaktovat koordinátorku hospice Mgr. Janu Křížovou (tel. 731 625 501, e-mail: jana.krizova@tisnov.charita.cz). Písemná žádost je k dispozici na webových stránkách www.tisnov.charita.cz.

Z čeho máme strach?
Každý z nás se může zamyslet nad tím, jak si přeje prožít svůj závěr života, a v tomto duchu sdílet své představy i se svými blízkými. Bez stálé přítomnosti pečující rodiny by nemohl domácí hospic nemocným sloužit. A tak vnímáme jako velmi důležité podpořit rodinu v samotné péči, ukázat, jaké jsou možnosti dnešní medicíny k úlevě všeho utrpení, kterého se často obáváme. Bojíme se nesnesitelných bolestí doma? Dnešní medicína nám přináší skutečnou naději, že každá bolest je léčitelná, a to i v domácím prostředí. Bojíme se, že budeme trpět dušností? Opět máme k dispozici léky a kyslíkový koncentrátor, který zapůjčuje domácí hospic pacientům domů. A co když ztratíme svoji důstojnost, až se nebudeme moci o sebe postarat i v intimní péči o sebe samého? Pečující profesionál se snaží hledět komplexně na potřeby nemocného a citlivě přistupovat k jeho přáním. V dnešní době rozvoje domácí hospicové péče není nutné, aby nemocný člověk umíral sám a opuštěný v nemocničním pokoji bez přítomnosti své rodiny v rychlém shonu pracujícího
zdravotnického personálu.

Společné hledání pokoje aneb Cesta ke smíření
Co nejvíce těší celý tým domácího hospice, jsou chvíle, kdy v celé rodině nastane pokoj a smíření. Nemocný přestane trpět bolestmi či jinými potížemi, má optimálně nastavenou léčbu, získá rovněž čas k tomu, aby se mohl na své životní cestě zastavit a uvědomit si, co je pro něj v daný životní okamžik důležité. Mnoho nemocných a rodin v hospicové péči tak můžeme skutečně obdivovat, protože se mohou stávat učiteli opravdového života. V závěru života se tak nemocný člověk může stát otevřený, upřímný, křehký až zranitelný a velmi vnímavý k tomu, kdo se o něj stará. A svým postojem může i nás, pracovníky hospicové péče, svým způsobem vést.

Máme dostatek času ke všemu důležitému?
Co nás v domácí hospicové péči občas mrzí, je skutečnost, že se k nám nemocní lidé dostávají příliš pozdě. Péče tak může být krátkodobá v řádu dnů. A to opravdu nemusí mít nemocný příliš času na úkoly, které si přeje ve svém životě dokončit, urovnat, usmířit. Skutečnost, že nevyléčitelně nemocní jsou o své prognóze nemoci ze strany ošetřujících lékařů informováni pozdě či je jim specializovaná paliativní péče nabídnuta na poslední chvíli, nedává moc prostoru ke konání. Hospicový tým přijíždí do rodiny především s cílem ulevit od nepříjemných příznaků. Můžeme se tak setkávat s nemocným trpícím bolestmi, dušnostmi a nemožností již navázat s ním kontakt. Jsme rádi, pokud o nemocném a potřebě hospicové péče víme dostatečně včas, např. i v řádu týdnů, abychom mohli připravit nejen zapůjčení kompenzačních pomůcek, ale také k první návštěvě zkoordinovat tým. Přijetí nemocného do péče nemůže bohužel být z důvodu kapacity personálního obsazení hospicového týmu kdykoliv. Jedná se ale především o potřeby nemocného člověka, pro kterého by včasná nabídka paliativní péče znamenala svobodu a zplnomocnění k tomu, aby se rozhodl, jaký si přeje mít zbytek života. V otevřeném rozhovoru tak může s hospicovým lékařem projednat témata, která jsou vzhledem k jeho nemoci pro něj důležitá, sdělit svá přání týkající se závěru života. Tato otevřená komunikace pomůže také k pročištění ovzduší v domácnosti. Rodina a nemocný si nemusí již nic před sebou zatajovat, ale mohou se vzájemně podporovat a pomáhat si.

Potěší nás i jakákoliv naděje ve zlepšení zdravotního stavu.
Jak jsem se zmínila již na začátku, domácí hospic hlásá právo k důstojnému života a dává mu své „ano“. Proto i celý tým hospice těší, stejně jako pečující rodinu, jakékoliv zlepšení zdravotního stavu nemocného, který tak může získat více sil ke všemu, co si přeje zvládnout. A tak nemocný, který domů z nemocnice přijíždí s bolestmi, trpí dušností a nemá chuť k jídlu, může získat v domácím prostředí s laskavou péčí rodiny opět chuť do života, pochutnává si na jídle, začíná se věnovat svým zálibám. Zároveň má dostatek času pro sebe, aby mohl hovořit o své nemoci s lékařem a rozhodnout se, kam si přeje svůj život směřovat. U pečující rodiny pak vnímáme radost ze společných chvil a především skutečnosti, že se jejich blízkému daří lépe.

Co nás v hospicové péči přesahuje?
Často pak můžeme sledovat, jak se nemocný starý člověk stará o svoji manželku s tím, že jí vyjadřuje poděkování za společný život, vidí za sebou smysl v jejich manželství a výchově dětí. Pokud jsou uspokojeny jeho fyzické potřeby a nemocný netrpí, tak je otevřený v kontaktu se svojí rodinou, může mít touhu posunout se ve svém hledání dále. Proto by pracovníky hospice neměly překvapit otázky týkající se smyslu života, otázky existenciálního charakteru, potřeba usmíření se s Bohem, přijetí pokoje a posily shůry. Duchovní péči nemocným rodinám nabízíme ve svobodě, zároveň však musíme být bdělí k okamžikům, kdy vnímáme jakoukoliv potřebu spirituality.
Duchovní péče nemusí ihned být spojena s návštěvou kněze, ze které mohou mít nemocní či rodina obavy, přesto však mohou uvítat modlitbu, duchovní slovo, skutečnost, že si mohou dovolit svá břemena nemoci odevzdat Bohu. Zároveň i tým hospicové péče potřebuje duchovní oporu, proto nabízíme možnost se propojit v modlitbě za nemocné, rodiny a službu domácího hospice, a to každé pondělí v 15 hod., za jakoukoliv modlitební podporu srdečně děkujeme.

Kam bychom si přáli se v domácí hospicové péči posunout?
Velmi rádi bychom tým domácí hospicové péči rozvinuli o další spolupracující pracovníky. Aktuálně nabízíme práci zdravotním sestrám, které u sebe vnímají poslání sloužit nevyléčitelně nemocným v jejich domácím prostředí. V rozvoji domácího hospice nám pomůže sestřička na plný či zkrácený úvazek, stejně jako sestřička, která si přeje zapojit se do činnosti hospice třeba jen v rámci víkendových služeb. Otevřené dveře nabízíme i lékařům, kteří mají zájem se do činnosti hospice zapojit například ve službách či se více vzdělávat v paliativní péči. V dalším období tohoto roku chystáme v rámci hospice větší osvětu, besedu, zorganizování prvního setkání pozůstalých, koncert pro hospic či slavnostní otevření sídla domácího hospice v ulici Brněnská 305 v Tišnově. Čeká nás další cesta, po které bychom se rádi vydali. Proto kdo má zájem, jakkoliv dobrovolně pomoci v rámci chystaných akcí, může se přímo obrátit na koordinátorku hospice Janu Křížovou. Jakékoliv pomoci či podpory si vážíme a děkujeme za ni!

Jana Křížová, koordinátorka služby

Foto: Pixabay.com