100 let republiky

Vyhlášení republiky 28. října 1918
je možno v historickém kontextu chápat
jako další úspěšný a stále aktuální
stupeň naší více než tisícileté státnosti
v rámci celoevropských dějin. Pro každého
z nás současných obyvatel historických
území Čech, Moravy a Slezska by
proto měl být Den vzniku samostatného
československého státu svátkem nejvýznamnějším.
Dnem, kdy se alespoň
na chvíli zastavíme a uvědomíme si, že
žijeme ve vlastním státě, jehož vznik a trvání
vyžadovaly nemalé úsilí a utrpení
našich předků, a že jsme povinni pokračovat
v jejich práci a předat jej v co možná
nejlepší kondici našim potomkům. Já
osobně to tak chápu a cítím od chvíle, kdy
jsem nabyl rozumu a začal se orientovat
v tehdy špatně dostupných a ideologií pošramocených
informacích. A to i přesto,
že v letech mého mládí to oficiálně žádný
státní svátek nebyl a v kalendářích bylo
toto datum vyznačeno jen jako významný
den. Skuteční zakladatelé státu, legionáři
a tehdejší politická reprezentace doma
a v emigraci, byli zamlčováni a my občané,
abychom moc neslavili, jsme chodili
do škol a do práce jako každý jiný den.
Sto let republiky, to je vlastně pět až
šest generací jejích obyvatel. Není to zase
tolik, aby nezůstala alespoň trochu zachována
citová vazba současníků na konkrétní
osoby, které byly přímo u toho.
V mnohých rodinách se dodnes uchovávají
památky na předky bojující na frontách
první světové války nebo přímo v jednotkách
formujícího se československého
zahraničního vojska. Legionáři byli po návratu
do čerstvě narozené vlasti jednou
z jejích pevných opor. V Podhoráckém
muzeu se o tom v posledních pěti letech
přesvědčujeme při přípravě každoroční
výstavy k výročí válečného roku a letos
i k výročí republiky. Dokumenty, fotografie
i korespondenci nám lidé půjčují s patřičnou
hrdostí a vždy pečlivě dbají na to,
aby vše dostali v pořádku zpátky. Jsou to
pro ně stále rodinné poklady.
Několikrát jsem se i setkal s názorem,
že: „ta republika vlastně nebyla nic
moc“, že přinesla jen velmi málo dobrého.
Následoval výčet argumentů pro toto
z mého pohledu mylné tvrzení, což byla
samá negativa. Podle mne jde ale o spojování
nespojitelného. Samostatný stát
je věc jedna a konkrétní události, někdy
ovlivnitelné a jindy ne, ať jsou sebehorší,
je věc druhá. Znovu platí to, co jsem napsal
už jednou, že 28. říjen 1918 by pro
nás měl být výročím zásadním a dnem
nejvýznamnějším a podobní škarohlídi
by nám to neměli kazit. Naštěstí je naprostá
většina obyvatel České republiky
mnohem racionálnější a optimističtější
a s kritickým povědomím o všem špatném
hledá a s hrdostí nachází pravý
opak. Ač jsme malou a po osamostatnění
Slovenska v roce 1992 ještě menší zemí
s počtem obyvatel odpovídajícím spíše
menší světové megapoli, dokázali jsme
za uplynulých sto let mnohé a určitě se
máme čím pochlubit. Vždyť málokterý
srovnatelný stát dal světu tolik osobností
průmyslu, vědy, kultury a sportu jako
naše republika. Navíc aktuálně prožíváme
období, kdy se nám v ní žije z celého
dlouhého století nejlépe. Takže buďme
na naši jubilantku patřičně hrdí a přejme
jí, aby nám vydržela co nejdéle!

Josef Zacpal

Ilustrační foto