PESTRÉ OSUDY TIŠNOVSKÉHO MUZIKANTA

V Tišnově nikdy nebydlel, ale přesto tu zanechal svoji výraznou stopu a rád se sem vrací. Poslední květnovou sobotu roku 2018 tak učinil u příležitosti třídního srazu absolventů tišnovského gymnázia, konkrétně maturitního ročníku 1956, jehož žijící příslušníci se v obdivuhodném počtu scházejí každoročně. Zavzpomínal při té příležitosti na svůj profesní a zejména muzikantský život, kterým byl s Tišnovem spojen nejvíc. Pojďte si společně s námi projít bohaté a zajímavé osudy JANA MALÁSKA, někdejšího trombonisty zdejšího legendárního Orchestru Karasova divadla.

Narodil se v roce 1938 v Lipůvce, jeho tatínek byl učitelem, takže bydliště rodiny se často měnilo podle otcovy pracovní štace. Přes válku to byly Všechovice, později Chudčice – tam se ale táta po únoru 1948 popral, takže následující stěhování do Hlubokého (dnes Hluboké Dvory) bylo spíše vynucené. Odtud Jan Malásek dojížděl na tehdejší tišnovskou jedenáctiletku a mimo bydliště jezdíval i otec, který za trest pendloval po různých školách v celém tišnovském okrese. Teprve v roce 1957 si vybojoval rehabilitaci a s ní stálé místo na škole v Borači-Podolí, kde ale o dva roky později náhle zemřel.

S hudbou začal Jan Malásek na zdejší Lidové škole umění, kde jeho nevlastní bratr vyučoval hře na cello a kam se na podzim roku 1954 vypravil společně s kamarádem Františkem Musilem s tím, že by chtěli hrát na klarinet a saxofon. Kamarád se ale místo toho začal učit na křídlovku a Jan na ventilový trombon, konkrétně u pana učitele Jakuba Horáka, na kterého velmi rád vzpomíná. Pak již začalo hraní v různých kapelách. Nejprve to bylo v žákovském orchestru hudební školy, který vedl ředitel Aleš Smíšek a na začátku dalšího školního roku už v řadách Náladového souboru vedeného Emilem Skřičkou; ten působil v prostorách jedenáctiletky a Jan v něm hrál na snižcový trombon. Další praxi navíc získával v kapele pana Šnobla i jiných souborech.

V roce 1954 připravil známý tišnovský Orchestr Karasova divadla z iniciativy Karla Pokorného rozsáhlý koncert Melodie z celého světa a ten na Jana Maláska udělal velký dojem. Když pak na začátku plesové sezóny 1958 orchestr rozšiřoval svoje řady na bigbandové obsazení, dostal se Jan do kapely jako druhý ze tří trombonistů; tím prvním byl Libor Jedon, třetím Jan Sigmund. I když se po čase orchestr znovu redukoval, v jeho sestavě už zůstal a vytrval v ní jako stálý člen až do roku 1962. Ještě o devět let později ale v kapele, to už se jmenovala TOKS, zaskakoval při velmi zajímavé akci, kterou bylo založení strécovské fakulty v Ivančicích. Stálého trombonistu Jedona tehdy vyřadila operace slepého střeva, tak si kapelník vzpomněl na bývalého člena. Vystoupení sice kolidovalo s rodinnou zabijačkou, ale hudba měla přednost: k praseti se sehnal náhradník, jelo se do Ivančic a hned druhý den večer ještě pro změnu s českobudějovickou Budvarkou, jejímž členem byl v létech 1967-73, na další koncert do Neveklova.

V březnu již vzpomínaného roku 1962 končilo studium Jana Maláska na brněnské „veterině“, kde ale kromě vzdělávání pokračoval i v hudební činnosti. Ihned se jako hráč na baskřídlovku stal členem Dechovky vysoké školy zvěrolékařské, z jejíchž členů se pak pod vedením spolužáka Jiřího Sedláčka vyklubala ještě dixielandová kapela, ve které Jan obsluhoval pro změnu trombon. Během studia musel absolvovat i povinnou praxi a tu si sjednával v místech jako bylo Blansko, Polička či Nové Město na Moravě, odkud se dalo v sobotu dojet do Tišnova na některou z pravidelných plesových akcí, na nichž dobrou zábavu zajišťovali právě „Karasáci“. Pak přišly dva roky vojny – první z nich strávil u vojenské hudby v Janovicích nad Úhlavou, pak se sice dostal v Klatovech k veterinární službě, nicméně také během ní byl členem dixielandu, který tu vedl Jaromír Ondroušek, pozdější  trumpetista Orchestru Karla Vlacha, a v němž byl jeho spoluhráčem další Tišnovák Bohdan Vojanec, se kterým kdysi hrával už ve vzpomínaném Náladovém souboru.

Po vojně se Jan Malásek snažil získat pracovní post v Tišnově, ale to se nepodařilo, takže se vrátil do jižních Čech, kde před tím dostal po ukončení školy místo v Českém Krumlově. Dva roky (1971-73) učil na veterinární škole v Českých Budějovicích, ale učitelská dráha se nedala skloubit s hudbou, které se nehodlal vzdát. Vedle již vzpomínané Budvarky byl postupně či současně členem mnoha dalších hudebních seskupení: s Tanečním orchestrem Domu kultury ROH České Budějovice, který se obsazením a repertoárem trošku podobal tehdy slavné kapele Jamese Lasta, dokonce vyhráli v Brně na Stadioně soutěž podobných orchestrů postupujících z jednotlivých krajských kol. Se Swing Collegiem, jehož byl i vedoucím, nahráli pár Ježkových skladeb i pro rozhlas, různě působil i v dalších dechovkách a s CK Quintetem se dostal i do populárního filmu Rafťáci. Svůj milovaný dixieland Malásek prosazoval i v tanečních kapelách, a protože to jejich členové občas nezvládali, založil si asi před deseti lety vlastní soubor Dixie Outsiders, jehož název je vtipnou reakcí na existující profesionální kapelu Dixie Old Boys. Velmi cenné je ale především působení v českobudějovickém Rozhlasovém swingovém orchestru Václava Hlaváče, který nahrál na jedno ze svých alb (na němž mimochodem hostují i Felix Slováček nebo zpěvák Josef Laufer) také skladbu Boogie pro tebe v Maláskově úpravě pro čtyři trombony.

Oblast nedaleko Šumavy se stala Maláskovým domovem od samého začátku jeho jihočeské profesní kariéry. Nejprve bydlel v Hořicích, později v obci Černá a v roce 1967 byl přemístěn do Křemže, kde si s manželkou Libuší postavil domek a v něm žije dodnes. Do 1. ledna 1975 zde pracoval jako obvodní veterinář a pak až do konce června 2003 plných 28 a půl roku jako epizootolog a náměstek pro léčebně preventivní péči na Okresní veterinární správě.

Zajímavé osudy jsou spojeny i se všemi třemi Maláskovými dětmi a jejich potomky. Nejstarší Jan, letos padesátiletý, se už jako student dostal do USA, kde se především prostřednictvím tenisu uchytil v okruhu školy University Of Virginia v Charlottesville. V roce 1996 se v New Yorku oženil s americkou kolegyní a jeho syn Jakub pak jako kluk hrával hokej dokonce v juniorském týmu letošního vítěze Stanleyova poháru Washington Capitals. Kvůli drobnému vzrůstu ale u tohoto sportu nezůstal, dnes studuje stejnou školu jako jeho otec a celá rodina včetně Jakubovy sestry, volejbalistky Jamie, bydlí právě v Charlottesville.

O rok a něco mladší dcera Martina žije v Českých Budějovicích. Také ona hrávala dobře tenis a především badminton, její manžel byl pro změnu plavec a tuto dovednost zdědila jejich dcerka Nikola Reitingerová, která se jako žákyně dokonce stala plaveckou mistryní republiky. Později absolvovala pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, v USA byla jako plavčice na několika kempech a dnes studuje v kanadském Vancouveru. Rovněž nejmladší syn Jana Maláska seniora Jaroslav prošel Spojenými státy, kde kromě pomoci v bratrově rodině také studoval, ale po svatbě v roce 2015 žije zpět v „rodné“ Křemži.

Z tišnovského srazu abiturientů Jan Malásek spěchal, hned druhý den odpoledne měl totiž v Křemži koncert s dixielandem a večer navíc ještě v Českých Budějovicích zkoušku s Rozhlasovým swingovým orchestrem. Řekněte sami: není to krása, být takhle aktivní s osmi křížky na hřbetě… ?

Václav Seyfert, redaktor TN

Foto: Někdejší trombonová sekce Orchestru Karasova divadla. Zleva Libor Jedon, Jan Sigmund a Jan Malásek. Snímek z archivu orchestru.