LAUREÁTI NAŠEHO MĚSTA NA ROZHLASOVÝCH VLNÁCH

Rozhlasová stanice Vltava vysílá již pěknou řádku let každý pracovní den těsně před polednem cyklus nazvaný Osudy. Po celý týden v něm dává posluchačům možnost seznámit se vždy v pěti půlhodinových pokračováních (výjimečně jde o deset dílů trvajících dokonce dva týdny) s životními osudy některé významné osobnosti, ať už žijící či historické. Zpravidla jsou hlavními hrdiny pánové či dámy z domácích luhů a hájů, ale vysílaly se i série věnované slavným postavám ze zahraničí. Připomeňme jen několik jmen, která se v Osudech objevila v poslední době: evangelický farář a disident Miloš Rejchrt, jazzový trumpetista Laco Deczi, architekta Eva Jiřičná, zpěvák Vladimír Mišík či výtvarník Pavel Brázda na straně české a oproti tomu třeba zakladatel olympijských her Pierre de Coubertin, filmový režisér Ingmar Bergman, před tím také spisovatel Salman Rushdie nebo dokonce legendární náčelník Apačů Geronimo na straně mezinárodní.

V posledním dubnovém týdnu letošního roku se svého místa ve jmenovaném rozhlasovém seriálu dočkal i Jan Máša, někdejší místostarosta Brna, tišnovský rodák a čestný občan našeho města. Jeho životní příběh pro Český rozhlas sepsala podle archivních materiálů jihlavská spisovatelka Ludmila Klukanová a v režii Alexandry Bauerové jej načetla brněnská divadelní herečka a dabérka Jana Štvrtecká. V anonci k tomuto vysílání uvedly rozhlasové webové stránky mimo jiné i tuto charakteristiku: „V dobovém tisku před sto lety se o Mášovi psalo jako o šlechetném, ušlechtilém člověku, kterému vděčný národ bude žehnat za to, že se zasloužil o záchranu národní existence a svým působením si získal uznání zásluh o české Brno. … Život a dílo Jana Máši je dobrým ukazatelem toho, jak mohla před sto léty vzniknout naše republika a mít okamžitě k dispozici tolik schopných srdcí, hlav a rukou ochotných pomáhat. I za cenu osobních obětí, jež za oběť nepovažovali, ale brali je jako svoji životní povinnost.“ Pětidílný pořad nesl název Objevený Jan Máša a jeho jednotlivé části bylo ještě týden po odvysílání možno nalézt na internetu v archivu Českého rozhlasu, pak bohužel k jejich přehrání vypršela autorská práva. Protože ale mnohé z rozhlasových pořadů, Osudy stanice Vltava nevyjímaje, schraňují zapálení sběratelé ve svých osobních archivech, lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že dříve či později se kompletní záznamy všech dílů o Mášovi objeví na webových diskuzních fórech Království mluveného slova (www.kralovstvimluvenehoslova.cz) nebo Knihovna do ucha (www.do-ucha.cz).

Jan Máša ale nebyl prvním Tišnovákem, kterému Český rozhlas v tomto svém cyklu poskytl prostor. Ve dnech 13. – 17. října 2014 byl hlavním protagonistou Osudů Jan Lacina, pro změnu držitel Ceny města Tišnova, který v režii Zdeňka Kozáka vyprávěl o svém životě osobně. Jednotlivá pokračování se nazývala Dětství, skleněné ptáče (1), Zelené semestry (2), V hlubokých lesích (3), Z lesů do krajiny (4) a Co nakonec zbude (5); seriál měl podtitul „Krajinný ekolog vypráví o životě mezi vědou, přírodou a uměním.“ Záznam všech pěti dílů natočených s Janem Lacinou je dodnes dostupný na adrese http://hledani.rozhlas.cz/?query=jan+lacina&offset=0&porad=Osudy.

Zmiňovaný Jan Lacina svého času na rozhlasové vlny přenesl i cyklus, který naši občané znali z dob, kdy v Tišnovské televizi působil Radim Tichý. Oba pánové spolu na Tišnovsku procházeli místa, na nichž vznikala známá výtvarná díla, a v seriálu Vcházení do obrazů s nimi seznamovali tišnovské diváky. Když byl Radim tehdejším vedením města z místní televize „odejit“, uplatnil Jan Lacina tohle téma paradoxně v médiu, které obrazem vůbec nedisponuje a v rámci cyklu Výlety s Vltavou se v době mezi 6. a 10. srpnem 2012 odvysílalo pět dílů připravených redaktorem Tomášem Sedláčkem s těmito podtituly: František Richter – Niva Svratky mezi Žabovřesky a Jundrovem (1), Antonín Chittussi – Mlýn v Komíně (2), Emanuel Ranný st. – Čebínka (3), Josef Jambor – Květnice nad Tišnovem (4) a Emanuel Ranný st. – Rodný domek Josefa Uhra v Podolí (5). Posluchač Zdeněk Mareček pak o tomto pořadu na „stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec“ Panáček mluveného slova napsal: „Ta myšlenka porovnávat stav krajiny na obrazech a grafikách s aktuálním stavem toho kterého kouta, které máme rádi, i hluboký hlas docenta Laciny určitě zaujaly každého, kdo se rád podle Svratky toulá nebo – až klouby přestanou sloužit – na své toulky vzpomíná. Oba pánové odvedli výbornou práci.“ Také tento cyklus lze přehrát na archivních stránkách Českého rozhlasu, bohužel zde ale z nějakých neznámých důvodů úplně chybí druhý díl: http://hledani.rozhlas.cz/?query=vch%C3%A1zen%C3%AD+do+obraz%C5%AF&offset=0&porad=V%C3%BDlety+s+Vltavou.

Vcházení do obrazů se na rozhlasové vlny později vrátilo ještě druhou řadou, která byla vysílána mezi 14. – 17. červencem 2014. Jan Lacina společně s Tomášem Sedláčkem tentokrát postupně navštívili Doubravník, Rožnou, Nové Město na Moravě, Sněžné a místa mezi Blatinami a Krátkou, aby přímo na „místech činu“ vyprávěli o obrazech Franze Richtera (Doubravník), Oldřicha Blažíčka (Jarní Rožná), Josefa Jambora (Lesní krajina, Deštná nálada), Karla Němce (srpnový portrét Nového města) a Bohdana Laciny (Krajina před bouří). O tom všem navíc bylo možné si také přečíst v celostránkové reportáži časopisu Týdeník Rozhlas č. 29/2014, která je dodnes dostupná na stránkách https://www.tisnoviny.cz/obsah/druhe-vchazeni-do-obrazu-s-janem-lacinou.

A protože se v našem článku v podstatě časově posouváme do stále dřívějších dob, zastavme se na závěr ještě u Výletů s Vltavou z roku 2005. Tehdy Jan Lacina a Tomáš Sedláček putovali Svrateckou hornatinou proti proudu Besénku a své cestování zaznamenali v pěti dílech nazvaných Tišnov aneb Z Klucaniny až k sanatoriu, Zámecká obora pod Lomnicí, Lomnice u Tišnova, Sýkoř – tentokrát bez Besénku a U pramene Besénku. Tato vyprávění si lze k poslechu stáhnout na adrese https://uloz.to/!XXt17GkB/vyletysvrateckahornatina-zip.

Václav Seyfert, redaktor TN

foto: Takto psal v roce 2014 Týdeník Rozhlas o cyklu natočeném s Janem Lacinou.