NEZKRESLENÁ HUDEBNÍ PARTA MARKA KUBÁTA

Nedávno jsem si pohrával s různými internetovými překladači z angličtiny a zadával jsem do nich slovo „UNDISTORTION“. „Seznam.cz“ mi odpověděl, že „na daný dotaz nebylo nic nalezeno“, zatímco moudřejší „Prekladac.net“ mi moje zadání správně přeložil jako „UNDISTORTION“. Usoudil jsem, že na tomto překladači už nejspíš znají mladou tišnovskou kapelu téhož jména, s níž stojí za to blíže seznámit i zdejší veřejnost.

Já vím, je to všechno žert. Je potřeba zadat „distortion“ a web vám odpoví „zkreslení“. „Pojmenovali jsme se takto ve smyslu hesla, že co do toho vložíš, to tam zkrátka bude – jsme tedy čímkoliv jiným Nezkreslení,“ vysvětluje kapelník Marek Kubát, učitel hudby na zdejší základní umělecké škole. A kdo že jsou jeho svěřenci a na co vlastně hrají? Eliška Kohoutková – příčná flétna, Hana Sklenářová – housle, Ondřej Chvalkovský – kytara, Jan Mačák – klávesy, Michal Himmer – baskytara, Kryštof Kubát – perkuse.

 „Eliška – neuvěřitelná energie v maličkém těle. Vždy připravená, zodpovědná, umí překonávat překážky, ale když jí něco nejde, začne se rozčilovat a odchází nám ze zkoušky. Je při tom ale neuvěřitelně roztomilá, všichni na tento okamžik každou zkoušku čekáme.“

„Učím hudbu od roku 1999 a těch prvních zhruba deset let jsem byl na škole kromě výuky zapojen jen do některých nahodilých projektů, nebylo to nic trvalého,“ vysvětluje Marek Kubát. „Na rozhraní let 2008 a 2009 jsem jako loutnista spolupracoval se studenty JAMU na zhudebněné podobě Shakespearova Večera tříkrálového. Pedagogická práce Dady Klementové a Jany Janěkové mě velice oslovila a tehdy mi došlo, že je vlastně důležité a navíc naprosto skvělé předat něco ze sebe těm mladším, a to jak muzikantsky, tak i lidsky. Navíc jsem v té době hrál převážně už jen starou hudbou a moderní – řekněme – jazzrock, kterému jsem se před tím věnoval, mi docela chyběl.“ V té době dal Marek ve škole dohromady partu dětí, u nichž vsadil na přirozenou muzikálnost. První verze byla ještě bez elektroniky („abychom s sebou nikde nemuseli tahat šňůry“), místo kláves byl v kapele akordeon, na který hrávala Ivana Rozsypalová, do perkusí tloukl sám pan učitel a Hanka Sklenářová měla místo dnešních houslí v rukou zobcovou flétnu. Tahle „pra-podoba“ skupiny vystoupila poprvé v červnu 2010 na místním svátku hudby.

 „Hanka – muzikantsky pohotová, skvěle hraje z listu, umí hrát pro kapelu. Taky je vždy připravená na 100 %, jen by si potřebovala víc věřit. Když přestane hrát hlavou a začne hrát srdcem, tak jí housle začnou krásně znít. Umí se taky krásně usmívat, jen by mohla úsměv používat víc.“

Pod názvem Undistortion kapela poprvé zahrála v dubnu 2011. Vystřídaly se tu i dvě flétnistky, ale kmenovým členem se na podzim stala až třetí z nich, Eliška Kohoutková. V létě následujícího roku skončila akordeonistka a na doporučení učitele klavíru Ladislava Havlíka přišel Janek Mačák s elektronickými klávesami, kterým se sice Marek Kubát dlouho bránil, ale dnes říká, že to byla super volba a že ta mírná elektrická šťáva jejich hudbě vlastně sluší. Začínalo se skladbami Pata Methenyho a mladým muzikantům se to ihned velice zalíbilo, hlavně proto, že podobnou hudbu, navíc se dvěma sopránovými nástroji, vlastně vůbec nikdo jiný nehrál. Zpočátku to sice semtam znělo falešně, ale soubor se viditelně, či spíše „slyšitelně“ lepšil den ode dne. V repertoáru přibývali další renomovaní autoři současného jazzu: Al Di Meola, Marcus Miller, Esbjörn Svensson, Mike Stern či John Abercrombie, jejichž skladby Marek Kubát aranžoval přímo na tělo svým ovečkám.

„Ondra – když jsem ho ve druhé třídě naučil tři akordy, začal hrát jednoduché písničky bez zpěvníku, prostě tam ty harmonie na ucho přesně sázel. Má svou tradici, že na každou zkoušku přijde jako poslední. Je taková klidná síla kapely, introvert, který ale umí překvapit.“

Velký zlom nastal v roce 2013. Kapelu doplnil benjamínek Kryštof Kubát, šikovný perkusista, který do skupiny vnesl výraznější rytmus prostřednictvím tehdy velmi módního nástroje, zvaného cajón. Toto španělské slovo znamená „bedýnka“ a je to vlastně skutečná dřevěná bednička s ozvučným otvorem na jedné straně, na kterou zruční hráči dokážou napodobit zvuk téměř celé soupravy bicích. Přes školu se pak Undistortion přihlásili na jaře 2014 do postupové soutěže, která vyvrcholila celostátním kolem v Litvínově, na němž kapela obsadila v jazzové kategorii 2. místo. Úspěch skupinu ještě více nastartoval, najednou šlo všechno i na zkouškách rychleji a hlavně začala produkovaná hudba mnohem intenzivněji působit i na publikum. „Byli jsme v tom Litvínově se svým obsazením i stylem naprosto svébytní, takže jsem ten úspěch vlastně čekal…,“ vzpomíná dnes kapelník.

„Janek – nadupaný mozek, určitě jednou vymyslí nějaký skvělý vynález, těším se. Vždy přijde se zcela nečekanou otázkou, kterou nikdo nechápeme. Taky jeho vyjadřování nás vždycky úplně odzbrojí. Je to prostě náš génius a navíc skvělý muzikant.“

Začátkem léta 2015 jsem měl i já poprvé příležitost slyšet Undistortion živě na zahrádce U Palce a byl jsem naprosto nadšen. Pro internetový magazín „Tišnoviny – jiný pohled“ jsem tehdy napsal: „Nevybavuji si, že by se kdykoli v minulosti takto mladá ryze domácí sestava prezentovala tak náročným hudebním repertoárem, navíc zahraným s citem pro styl a bez zásadních problémů s ,řemeslným’ ovládáním jednotlivých instrumentů… Kromě samotného výkonu muzikantů přispívá k výbornému dojmu z jejich produkce určitě i neotřelé nástrojové obsazení, odvážný výběr autorů a trefně postavené aranže, které sice věrně respektují záměry skladatelů, ale na druhé straně citlivě přihlížejí i k technickým možnostem mladých hráčů. Undistortion se mi prostě po všech stránkách zdáli být úplně jiná liga než všechno, co jsem kdy ze škatulky ,zájmová umělecká činnost mládeže’ dosud slyšel.“

 „Míša – pohodář narozený pod šťastnou hvězdou, na co sáhne, to mu jde, nikdy jsem ho neviděl ve špatné náladě. Umí si splnit své povinnosti, ale u toho si naplno užívá života. Hrává s kytarou na ulici v Praze. Pokaždé vnese do kapely pozitivní náladu.“

Začátkem roku 2016 začali Undistortion uvažovat o tom, že by stálo za to dosavadní období zdokumentovat nějakou kvalitní nahrávkou. První pokus byl učiněn přímo ve školní zkušebně, kam z Brna přijel s potřebným zařízením kapelníkův kamarád, zvukový mistr Jiří Klement, ale z pořízeného záznamu byl cítit příliš malý prostor, v němž se natáčení odehrávalo. Marek Kubát se po této zkušenosti rozhodl svěřit vše do rukou v podstatě „cizího, neznámého“ profíka a byl mu doporučen rovněž brněnský Martin Zeman. Během několika nahrávacích frekvencí bylo vzápětí natočeno 13 skladeb neboli zhruba 50 minut materiálu pro regulérní album. „V únoru 2017 jsme nejprve během víkendu nahráli více než polovinu, v dubnu se ty věci upravovaly, v červnu jsme pak přidali ten zbytek, ovšem bez houslí a flétny a obě holky pak během prázdnin dotočily svoje nástroje samostatně. Na podzim se k tomu doplnily už jen drobné perkuse a koncem roku bylo naše debutové cédéčko na světě,“ popsal vznik alba Marek Kubát. Výtvor nazvaný tajuplně „1.?“ bude pokřtěn v pátek 9. března v sále Městského kulturního střediska a jeho kmotrou bude Markova kolegyně ze ZUŠky Anna Mikolajková.

 „Kryštof – přirozený muzikant, má výborný hudební cit, vkus, plno nápadů. Nebojí se zkoušet nové věci, riskovat, ale umí rozeznat hranici, kdy už by kapelu rozhodil, a za ni nejde. Pohodář, ale poctivka. Poslední dílek skládačky Undistortion, který dokonale zapadl.“ 

Co bude dál? Děti vyrostly, čtyři z nich už studují na vysoké škole, jeden dokonce až v Plzni. Přesto se nadále pilně zkouší, ovšem etapu převzatých skladeb už kapela považuje za ukončenou a ráda by postupně přešla k vlastní tvorbě s tím, že na pódiu se v budoucnu bude nejen hrát, ale také zpívat. A že by nebylo určitě na škodu dostat se na nějaký renomovaný hudební festival. Třeba to nemusí dopadnout, ale nikdo neví… Kapelníkova filozofie pro nadcházející období zní sympaticky a nadějně: „Vůbec na nic netlačím, nechávám věcem volný průběh. Ať mají svůj život a hudbu dělají pro radost.“

Mezititulky tvoří charakteristiky jednotlivých členů skupiny tak, jak je vidí kapelník Marek Kubát.

Václav Seyfert, redaktor TN

Foto: archiv Marka Kubáta